Je sedm ráno, pět nad nulou a pod mrakem. Na parkovišti čeká tucet aut. Půlka jich nemá střechu, druhá půlka okna. Přesto cítíte někde uvnitř zvláštní teplo, protože jde o největší klenoty z historie automobilky Škoda. To teplo bude potřeba. Je totiž opravdu kosa.
V rámci Škoda Classic Experience, která se pořádala u příležitosti oslav 120. narozenin Škody, nám mladoboleslavská automobilka přichystala skutečně vybrané menu, které začínalo daleko před druhou světovou válkou a finišovalo adrenalinovou projížďkou na letišti v Hoškovicích, kde jsme vyzkoušeli rallyovou legendu Škodu 130 RS. Návrat do budoucnosti za volant nové Škody Superb byl pak dost surreálným zážitkem.
Sestříhali jsme pro vás krátké video, ale nemůžeme se nepochlubit i konkrétními dojmy z konkrétních aut, která zanechala nesmazatelný zážitek. Jenom nás mrzí, že kvůli přetlaku novinářů a nedostatku času nám unikla jízda v dost možná nejhezčí škodovce všech dob - Škodě Popular Monte Carlo. Tyhle nadčasové tvary nám tehdy záviděl celý svět:
Celkem se malosériového modelu vyrobilo sedmdesát kusů, přičemž dva si objednal i poslední jugoslávský král Petar II. Karađorđević.
1. Škoda 1101 Roadster
Žluté kabrio ze čtyřicátých let jsem řídil jako první. Byla to zkouška ohněm, protože třicetikoňový krasavec má řazení na volantu, velmi slabé bubnové brzdy a výjimečnou vůli ve volantu. Najít na sloupkovém řazení jedničku (nebo dvojku) se nám povedlo až ve chvíli, kdy jsme spolu s nimi našli i zpátečku při manévrování u hradu Kost, kde končila první část naší trasy. Roadster se ale vesele rozjížděl i na trojku, takže jsme si cestou z Boleslavi vystačili s trojkou a čtyřkou, což jsou mimochodem jediné synchronizované převodové stupně.
Navzdory teplotě byla cesta s touhle legendou opravdovým zážitkem. Motor vesele vrněl a nebyl problém na okresce za Boleslaví dosáhnout konstrukční maximálky 85 km/h (krátkodobě prý auto umí i stovku). Vůle ve volantu a slabé brzdy zajistí, že jste pořád ve střehu, přičemž brzdy můžete zdatně nahradit podřazováním na trojku, protože auto brzdí motorem poměrně vydatně. Milým bonusem je, že už má volant na správné straně a ne jako předválečné škodovky, které ho samozřejmě měly vpravo.
2. Laurin a Klement 110
V téhle bryčce jsme se jenom svezli, protože ovládání pětadvacetikoňového kolosu přece jenom vyžaduje určitou zkušenost. Přesto jde na svou dobu (1926) o moderní vůz disponující čtyřstupňovou převodovkou a dokonce i blinkry a veškerým luxusem. Jen ta boční okna při podzimním nečasu trochu chyběla. V tomhle autě jsem promrznul zdaleka nejvíc, ale můj zadek si nestěžoval, protože tehdejší podvozky, ač poměrně primitivní, byly laděny na podstatně horší silnice. Na dnešním asfaltu proto laurinka jela jak po peřině. A když v ní sedíte vzadu, nedá vám to a musíte na zahrádkách stojícím lidem povýšeně kynout.
3. Škoda Felicia
Absolutní klasika, kterou jsme logicky nemohli odmítnout. Jistě, Felicii si dnes můžete za nekřesťanské peníze vypůjčit. Na svatbu, na promoci nebo prostě jen tak na výlet. Když se vám do ruky dostane zachovalý kus, je to velký zážitek. Designová ikona šedesátek už se ovládá víceméně stejně jako dnešní auta, jen vás možná zaskočí obrácené řazení nebo práce se sytičem, ale s trochou cviku byste Felicií klidně mohli denně dojíždět do práce. A záviděl by vám i generální, protože její tvary dodnes nezestárly. Jestli si stýskáte, že Američané měli už v šedesátkách sportovní kupátka a my sušili hubu, pak byste tu historii měli znovu nastudovat. Felicia byla s trochou nadsázky českým Mustangem.
4. Škoda 130 RS
Ačkoliv nám na řízení utekla rallyová tisícovka, svezli jsme se alespoň v ještě slavnější ikoně, Škodě 130 RS, a to navíc na letišti v Hoškovicích, takže nebyl problém nakrátko zpřevodované české Porsche rozparádit až na 140 km/h. Krátké, ale intenzivní seznámení s autem, které by každý chtěl mít v garáži, ale finančně na něj nedosáhne. Cena továrních stotřicítek šplhá k milionu a i zachovalé civilní eRko je dneska poměrně slušná investice. A právem, tyhle auta vypadají i jezdí skvěle.
5. Škoda Octavia Combi
Ne, nepřesunuli jsme se do zlatých devadesátých, mluvíme o prapůvodním kombíku Octavia z roku 1968, ačkoliv je to koncepčně spíš shooting brake (třídvéřové kombi) plné nádherných tvarů a pro mne osobně i vzpomínek na dětství. Starou oktávku jsme totiž měli ještě v osmdesátých letech, kdy jsem na zadní sedačce strávil první roky svojí existence. Vzpomínám si na intenzivní vůni benzinu, gumové řízení (s obrovským volantem se tatínek dost nadřel) a klasický houpavý podvozek, ze kterého jsem měl ve svých pěti letech nejednu mořskou nemoc. Sednout si konečně i dopředu a zkusit tohle auto po víc než třiceti letech bylo parádní tečkou za historickým dopolednem v režii Škody. Člověk žasne nad tím, jak parádně některá stará auta jezdila, jak moc mechanický a viscerální zážitek to vlastně byl. A po cestě do Prahy si zas uvědomí, jak obrovský kus cesty jsme ušli k dnešním vozům.
Pokud máte možnost se tu a tam projet starším autem, a teď myslíme dvacet a víc let starým, určitě to udělejte. Rozšíří vám to obzory, naučí vás to pokoře. A pokud to bude nějaká klasika, určitě vám to roztáhne obličej do širokého úsměvu.
A TADY si přečtěte 7 pádných důvodů, proč nový Ford Mustang stál za to všechno čekání.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
