1. Ukryté vzpomínky na zlo
27letá Shamsia Hassani vyučuje kreslení na Fakultě výtvarných umění v hlavním městě Afghánistánu - Kábulu a ve volných chvílích sprejuje svoje stesky a naděje po stěnách bortícího se města. Malovat po zdech Kábulu je celkem o hubu. Obzvlášť, když jste žena. "V posledních dvou letech jsem byla jediným graffiti umělcem v Afghánistánu," řekla Shamsia webu huffingtonpost.co. uk v roce 2013. Při svém koníčku čelila spoustě hrozeb a obtěžování. "Pro dívku je velmi nebezpečné malovat na ulici v Kábulu. Často někdo přišel a začal mě obtěžovat s tím, že si nemyslí, že islám povoluje ženám stát na ulici a tvořit graffiti."
K tomu si připočtěte sebevražedné bombové útoky, které jsou v Kábulu na každodenním pořádku a máte celkem třaskavou směs. Proč ale Samsia všechno tohle nebezpečí podstupuje? "Chci jen trochu štěstí," říká mladá Afghánka a klopí oči ke svým barvou potřísněným prstům.
Motivy jejích velkoplošných obrazů, které jsou všem na očích: svoboda projevu a práva žen. "Když udělám graffiti na některých zničených zdech, je to, jako bych zakryla všechny špatné vzpomínky. A pak, když lidé vidí tu zeď, nevzpomenou si na špatné vzpomínky, které jsou uvnitř," dodává Shamsia.
2. Polibek pro celý svět
Klimtův Polibek vznikl krátce po sérii triptychu maleb ve vídeňské univerzitě, která tehdy svou erotickou otevřeností pobouřila cudnější část Vídeňáků. Soubor maleb pojmenoval Polibek pro celý svět. Zato jeho Polibek byl přijat bez výhrad. Postavy plné naděje a citu se v jeho podání jakoby odpoutávají od zemské přitažlivosti a nakonec i od všech pozemských starostí, jak poeticky popisují teoretici umění.
suitesculturelles-files-wordpress-com.jpg
Gustav Klimt - Polibek pro celý svět (Foto: suitesculturelles.files.wordpress.com)
Syrský umělec Tammam Azzam se ale svou verzí Polibku pokouší upozornit na bolest a utrpení ve své zemi. Fotka obrazu, který dokonale pasuje na rozstřílenou fasádu syrského domu obletěla sociální sítě a stala se virálním mementem války, jejíž konec je zatím v nedohlednu.
3. Dveře do Gazy
Koncem loňského roku se nejznámější street artový umělec na světě, jehož tvář nikdy nikdo neviděl, vydal do Pásma Gazy a zanechal tu na stěnách tři své ironické zkratky. Koťátko (protože na internetu si lidé všímají koťátek víc než problémů), pozorovací věž přetransformovanou v kolotoč (a co děti, mají si kde hrát?) a řeckou bohyni Niobé, zhroucenou a plačící ve dveřích zdemolovaného domu.
Navíc natočil i video, které odsuzuje přístup západního světa ke konfliktu v Gaze. Najdete v něm i toto poselství: "Pokud si myjeme ruce nad konfliktem mezi mocným a bezmocným, straníme mocnému – nezůstáváme neutrálními." Můžete se na něj podívat TADY.
Pikantní je záležitost ohledně kšeftování vlastníků torz domů s Banksyho kresbami. Palestinská policie letos v dubnu zabavila dveře s Banksyho obrazem plačící bohyně, protože si jejich původní majitel stěžoval, že byl podveden a prodal je pod cenou.
Umělec Belal Khaled zaplatil majiteli železných dveří 700 šekelů (cca 4 500 korun). Ty byly původně součástí domu, který byl v létě o rok dříve zničen Izraelci. Banksyho díla se ale prodávají i za více než 500 000 dolarů (více než 12 milionů korun).
Rabea Darduna - původní majitel dveří jejich kupujícího zažaloval. Ten se ale nedá. Rozhodl se o dveře bojovat a odvolal se. Podle svých slov s dveřmi rozhodně nechtěl nikterak "kšeftovat" a nehodlal je prodat dál. Tedy zatím...
A TADY si přečtěte jak Reflex označil Banksyho za rasistu.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
