Během tzv. studené války vyráběly obě strany nukleární zbraně takovým tempem, jako kdyby v tom byla vypsána nějaká soutěž. Proto se tomu taky říkalo „závody ve zbrojení“. Nejméně sedm ‚závodníků‘ ovšem kdesi nadobro zabloudilo.
Následující příběhy jsou klasickou ukázkou toho, pro co má americké ministerstvo obrany kódový název „broken arrows“ (zlomené šípy). Ve skutečnosti jde (mimo jiné) o ‚zatoulané‘ atomovky o celkové ničivé síle rovnající se 2200násobku legendárního „Chlapečka“, který zpustošil Hirošimu.
1. Kdesi v Pacifiku
13. února 1950 (bylo to pondělí) vysadily americkému bombardéru B-36 při cvičném letu z Aljašky do Texasu hned tři motory a stroj začal rychle ztrácet výšku. Kvůli odlehčení byl odhozen veškerý ‚nepotřebný‘ náklad včetně 30kilotunové jaderné pumy typu Mark 4 (stejné jako „Tlouštík“, který byl několik let předtím shozen na Nagasaki)... stroj se v té chvíli nacházel nad Tichým oceánem. Konvenční nálože vybuchly při nárazu do hladiny a následoval mohutný záblesk a tlaková vlna. Nedošlo ovšem k iniciaci uranové nálože, která se dodnes nachází kdesi na oceánském dně. Podle Letectva Spojených států (USAF) nebyla puma osazena plutoniovým jádrem.
2. a 3. Pumy, které se ‚vypařily‘
10. března 1956. Bombardér B-47 nesoucí dvě jaderné nálože pro nukleární zbraně z letecké základny MacDill na Floridě na jednu ze zámořských amerických základen se záhadně ‚vypařil‘. Při dotankovávání za letu nad Středozemním mořem se ve výšce asi 4 a půl kilometru dostal do hustých oblaků a vzápětí zmizel i zrakům radarů. Nikdo o něm pak už nikdy neslyšel, ani ho neviděl – nikdy nebyly nalezeny trosky a náklad. Oficiálně sice nebylo sděleno, jaký typ jaderných náloží nesl, nicméně tento typ bombardéru v té době přepravoval povětšinou jaderné pumy typu Mark 15, jejichž úhrnná ničivá síla by byla asi 3,4 megatuny.
4. Kdesi v bažinách Severní Karoliny
24. ledna 1961 havaroval krátce po startu ze základny Goldsboro v Severní Karolíně bombardér B-52 s nákladem dvou 24megatunových jaderných pum. Jedna z nich při tom spadla do okolních bažin a nebyla nikdy nalezena, přestože se po ní dlouho a intenzivně pátralo až do hloubky 50 metrů. Letectvo Spojených států po neúspěšném pátrání zakoupilo doživotní právo na užívání inkriminovaných pozemků, takže kdokoli by se tam teď rozhodl začít kopat, musel by získat potřebné povolení.
5. Incident v Japonsku
5. prosince 1965. Nedostatečně ukotvený útočný letoun Douglas A-4 Skyhawk sjel z paluby letadlové lodi USS Ticonderoga a spadl do Pacifiku. Ve výzbroji měl tehdy megatunovou vodíkovou bombu, která spolu s letounem ‚zahučela‘ do téměř pětikilometrové hlubiny... a vlastně i do nenávratna, protože nebyla nikdy nalezena. Americké námořnictvo opatrně připustilo, že k této nehodě došlo teprve až o patnáct let později, údajně v (relativně) bezpečné vzdálenosti cca 800 kilometrů od nejbližšího pobřeží v hlubokých vodách. Ve skutečnosti k ní ale došlo pouhých sto kilometrů od souostroví Rjúkjú, když se letadlová loď vracela z mise v čerstvě vypuklé Vietnamské válce. Tato nově objevená fakta odstartovala v Japonsku vlnu protestů, které vedly nakonec k dosud platnému zákazu přítomnosti jakýchkoli amerických jaderných zbraní v japonských výsostných vodách i na jeho území.
6. a 7. 250 kilotun ničivé energie
Jaro 1968. Zatímco u nás probíhalo optimistické pražské jaro, vracela se na svou základnu v Norfolku ve státě Virginie útočná jaderná ponorka USS Scorpion. Jenomže tam nikdy nedoplula, ztratila se kdesi v hlubinách Atlantiku asi 640 kilometrů jihozápadně od Azorských ostrovů. Vedle samotného stroje nenávratně zmizelo i 99 členů posádky a také dvě blíže neurčené jaderné zbraně – buďto protiponorkové střely nebo torpéda s jadernými hlavicemi, jejichž souhrnná výbušná síla mohla dosáhnout až 250 kilotun.
Víte ale, že armádám a válkám nakonec vděčíme za spoustu obyčejných věcí denní (s)potřeby, bez kterých si dnes nedokážeme představit normální život? TADY máte hned deset příkladů.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
