Pracovní nasazení na mateřské dovolené lze přirovnat k běžnému zaměstnání ve smyslu vytížení a podávaných výkonů v jednotlivých dnech v týdnu.
O víkendu alespoň na jednu noc odlifrujem mladýho k babičce a dokonce ve vzduchu visí i sex. Ten tam ale většinou pouze visí, protože je třeba vycídit celý byt a především je potřeba spát, hodně spát.
Jakmile víkend skončí, odpočatý se opět vrhám do práce:
Pondělí
Uklizený byt, odpočatý já a rozradostnělé dítě. Mladej sice vstává v pět ráno, ale zase toho za ten den více stihneme. Krása. Plný energie se pouštím do výchovy. Čtu mu z obrázkových knížek. Jsem trpělivý a snažím se Čeňka naučit konečně na nočník, nechávám ho se seberealizovat hrou s plastovými kuželkami. Chodíme na průběžné procházky, kde ho nechám, ať se vyblbne a k obědu jsem uvařil výtečná hovězí líčka pro nás oba.
Úterý
Byt má po včerejším zásahu dítěte několik nedostatků a pořádek se udržet nepodařilo, avšak vše je v přijatelných mezích. Mladej vstával opět v pět ráno, což mě nenadchlo, ale ani neurazilo. Stále se snažím dítě vychovávat a když například vezme hokejku a mlátí s ní do televize, důrazně mu připomenu, že se to nesmí. Kluka dávám na nočník, když si vzpomenu. Pokud ne, bude holt chvíli posranej. Z obrázkových knížek mu už nečtu, pouze mu říkám, co vidí na obrázcích. Ven jdeme pouze jednou, protože dělá kraviny a neposlouchá. K obědu jsem udělal špagety se sýrem.
Středa
Bytem se začíná šířit nelibý odér a celkově nevypadá hezky. Nepořádek je více než patrný. Mladej vstával zase v pět ráno, což se mi vůbec nelíbilo a snažil jsem se ho silou přinutit tím, že jsem ho přimáčknul k matraci, aby ještě chvíli spal, leč bez úspěchu. Ve výchově nejsem již tak důsledný, takže když ho přistihnu, jak mlátí hokejkou do televize, jdu si na balkon zakouřit. Na nočník jsem ho zkusil dát hned ráno a jelikož se nic nestalo, po zbytek dne na to už kašlu. Obrázkovou knížku jsem schoval do skříně, aby mě s ní furt neotravoval, že chce číst. Venku jsme byli asi pět minut, pak začal dupat do kaluží, dostal lepáka a šli jsme domů, protože na to já nejsem zvědavej. K obědu budou špagety se sýrem ze včerejška.
Čtvrtek
Byt je už regulérně nechutnej. Podle zápachu bych tipoval, že někde v tom bordelu tady už dva týdny tleje mrtvej kapustňák. Ten malej sígr vstával zase v pět ráno. To už jsem fakt myslel, že mi jebne. Motá se mi hlava z nevyspání. Chvíli jsem ho absolutně ignoroval a snažil se spát, ale skrz jeho řev jsem už neusnul. Na výchovu kašlu. Když jsem ho přistihnul, jak mlátí hokejkou do televize, hodil jsem po něm vztekle obrázkovou knížkou a šel si nalít do kuchyně víno do půllitru. Na nočník jsem ho nedával, protože to nemá stejně cenu a já s ním ztrácet čas nebudu. Šli jsme ven, ale už ve výtahu mě nasral (už ani nevím, co udělal), takže jsme zase vyjeli nahoru a ven už nepůjdeme. K obědu bude majonéza.
Pátek
Byt je absolutně na odpis. Pod barevným pěnovým puzzle se začíná objevovat plíseň, přes rozházený věci nejde skoro projít z jedné místnosti do druhý a ten hroznej smrad, který se šíří celým bytem, nejen že leptá stěny, ale jde dokonce i nahmatat. Přísahal bych, že jsem v koupelně zahlédl dikobraza, jak si staví hnízdo ze zbytků papírových ubrousků. Je to tady celý o tom, to tu zapálit a jít bydlet jinam. Satanovo sémě vstávalo znova v pět ráno a to už jsem si vzteky vyrval trs vlasů. Chvíli jsem seděl na posteli a čekal, až mě skolí mrtvice. Ta sice nepřišla, ale aspoň se mi spustila krev z nosu a z únavy mi praskla žilka v oku, takže ho mám celý rudý. Jako démon.
Zatímco jsem ležel bezvládně na zemi, kam jsem samovolně upadnul (patrně mikrospánek), mladej rozmlátil hokejkou televizi a pak si zatleskal. Jakožto výchovný políček jsem začal vzlykat. Myslím, že mi už konečně hráblo. Nočník v tom bordelu nemůžu najít, ale kdybych ho našel, tak bych si ho nasadil na hlavu a byl bych čaroděj. Ven půjdu jedině, až mě budou odvážet v kleci, takže žádná procházka.
K obědu jsem uvařil obrázkovou knížku.
Kdyby po pátku nebyla sobota, tak bych byl další den určitě už mrtvej.
A TADY se dozvíte, proč je mateřská dovolená ta úplně nejtěžší práce
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
