Zelené smrkové výhonky by se měly sbírat kolem dubna až května. Tedy ještě teď v červnu máte poslední možnost, kdy je ještě můžete v horských oblastech na několika stromcích skrytých ve stínu vidět a bez váhání sesbírat. Byla by škoda toho nevyužít, smrkovým sirupem se léčily už naše babči a dědové. Ze země do výhonků stoupá velká síla, a proto jsou v zimě jak stvořené pro léčení dýchacích cest. Jen tak na chuť jsou zelené výhonky nakysle svěží. Nesmíte ale sbírat ty, které jsou delší jak 5 centimetrů.
Jsou dva způsoby, jak ze smrkových výhonků udělat sirup - vařením nebo bez tepelného zpracování. Já jsem sice zvolila první postup, ale vyložím vám pro začátek ten druhý, bez vaření, protože čachry s výhonky měly trochu nečekané zakončení. Musíte ale vědět, že postup bez vaření j časově mnohem náročnější.
1. Postup bez vaření
Budete především potřebovat větší zavařovačku, hromadu nasbíraných zelených výhonků smrku a cukr krystal.
Jak na to:
Výhonky pořádně omyjte a rozprostřete první vrstvu na dno láhve, trochu pomačkejte, aby si dobře lehly. Nasypte na ně vrstvu cukru, který taky trochu udusejte. Postup opakujte do té doby, dokud nebudete mít sklenici plnou. Přetáhněte vršek celofánem a zagumičkujte. Plnou zavařovačku si dejte někam na světlo, nejlépe na parapet. Smrkové výhonky by měly během 2 až 3 týdnů pustit hustou šťávu.
Šťávu si do připravených sklenic slijete přes sítko. Máte hotovo a i když to trvalo déle, získali jste skvělou medicínu proti kašli, která vás téměř nic nestála - leda námahu při sběru výhonků. Tedy, půjdeme na další úroveň.
2. Postup s vařením
Vařený sirup, ten jsem sama zkusila - a dopadlo to... tak, jak jsem doopravdy nečekala. Vařený sirup ze smrkových výhonků i tak není žádná věda. Je rozhodně časově méně náročný než nevařená verze.
Jak na to:
Výhonky namočíte do vody a necháte je louhovat po dva dny. Já jsem s kolegou Pavlem Vondráčkem nasbírala výhonky cca do 1/4 litrové láhve a tu do poloviny naplnila vodou. Za dva dny jsem výhonky i s vodou nalila do hrnce a po 20 minut vařila.
Po uplynulé době jsem nažloutlý vývar slila, ale nechala přes sítko projít pár jemných jehliček, pro zachování vůně a chuti. Samotný vývar jsem povařila dalších cca 5 minut a pak přidala kolem 400 g cukru. Přišlo delší vaření, kdy jsem čekala, až sirup konečně trochu zhoustne, zkaramelizuje a tekutina se bude z vařečky jemně táhnout. Připište to ale netrpělivosti nebo očím, které neviděly ty drobné změny v konzistenci. Kapalina po dalších deseti minutách povážlivě zhoustla, ztmavla do temně hnědé a její konzistence připomínala jemný med.
Nádhera, euforie. Není to sice sirup, jak jsem původně chtěla - sirup, který dělal Pavel měl oproti mému výtvoru krásnou, jemnou konzistenci. Ale můj med vypadal i chutnal skvěle. Zaplnila jsem jednu sklenici, obrátila víčkem dolů a nechala přes noc vychladnout.
To se stalo večer. Druhý den ráno jsem triumfálně popadla sklenici s úmyslem pořádně okoštovat svůj první domácí med. Víčko a i med pod ním byli jak z kamene. Jak se to stalo? Pouhá netrpělivost - vyvařila jsem ze směsi moc vody.
Co s tím? Byl to nezdar? Chvíli jsem pomyslně fňukala nad extrémně tuhým obsahem, když tu toho chytřejší z nás (Vondráček) napadlo sklenici na chvíli ponořit do horké vody, aby med v ní povolil. Zabralo to, ale co s obsahem, který se i pořád táhl jako lepidlo (lahodné lepidlo, to především)?
Nad ničím se nesmí hned lámat hůl. Pavel vzal špejle a udělal na nich medová lízátka. Stačilo jen med na dřívka namotat a rychle, dokud držel tvar, jím projet studenou vodou, aby ztuhl do požadovaného tvaru.
Tedy z původního sirupu vznikla milá sladkost. Kdo může říct, že si doma udělal svá vlastní lízátka? My jsme byli nadšeni. Vyzkoušejte je taky - ale pozor, se smrkem máte už opravdu poslední možnost, kdy na něm najdete přiměřeně dlouhé výhonky! Tak nemeškejte, stojí to za to.
A tady máte 4 "voňavé" recepty, které vás zbaví kašle a nachlazení do 24 hodin.