Jakási paní Marie popisuje trable při stavbě „vysněné roubenky“ v Podkrkonoší. Osobní příběh? Praktické informace pro čtenáře? Jak čtete dál, postupně je vám stále jasnější, že jde o skrytou reklamu stavební firmy ELK, s.r.o, která je v textu zmiňována hned několikrát a samozřejmě vždy v superlativech.
Jde tedy o prachy. Dostala ty prachy paní Marie, dostala je iDnes nebo je dostala autorka článku Dagmar Šimonová? To není důležité, ale má tohle iDnes vůbec zapotřebí? Tohle že jsou ty „zprávy, kterým můžete věřit“?
Ve slušné novinářské společnosti se podobné články označují výrazným upozorněním „Komerční prezentace“. Tady nám někdo tvrdí, že je to text nezávislý na ELK, s.r.o. Prostě podvod na čtenářích.
Sobci chtěli samotu
Paní Marie vypráví, jak chtěli samotu, jenže pozemkový úřad jim nechtěl povolit stavbu v krajině mimo vesnickou zástavbu (v územním plánu totiž jejich „stavební parcela“ nebyla žádná stavební parcela, ale zemědělská půda). „Pozemkový úřad vydal rozhodnutí: parcela se nachází příliš daleko od obce a šlo by se tak o satelitní zástavbu, kterou zde nechtějí,“ říká Marie. Její manžel si proto nastudoval zákony a stavbu „na samotě u lesa“ protlačil proti vůli úřadů a obce.
Tohle nám iDnes dává na odiv jako příklad hodný následování? Vždyť je to esence sobectví, snobství a nafoukanosti! Kdejaký trouba se dnes tlačí z města a vesnice do přírody a touží po samotě.
Nejrůznější chaty a domy se z dříve sevřeného intravilánu rozlézají jako rakovina do lesů a do polí a ničí krajinný ráz. Jejich majitelé se samozřejmě zuby nehty brání, aby si v jejich sousedství postavil dům ještě i někdo další. Přišli by o samotu, kterou si horkotěžko vydupali, sobci. Pozemkový úřad a obce se tomu rozlézání sobců do krajiny zcela správně snaží brátit. A teď tady máme hrdiny, kteří to dokázali a návod, kterak „přechcat“ úřady.
Roubenka Rusáků?
Nejhorší ale je, že ten dům je prostě hnusný. „Kýč jako bič aneb v životě jsme neviděli roubenku,“ glosuje to v diskusi jeden ze čtenářů. „Majitelé jsou asi Ivan a Nataša z Moskvy…“
Paní Marie v článku vypráví, jak se na vzorovou stavbu firmy ELK, s.r.o. jeli podívat až kamsi do jižních Čech. Jenže v tom je právě ten problém. Do rozlehlé a rovinaté krajiny někam k Třeboni nebo Českým Budějovicím by se ta stavba možná i hodila, ale tradiční podkrkonošská roubenka vypadá úplně jinak. Má jinou dispozici, jiný poměr hmot, jiná okna…
Tohle prosklené monstrum zkrátka do Podkrkonoší nepatří, a to už kvůli drsným klimatickým podmínkám. Když chci bydlet pod horami, měl bych se nejdřív podívat kolem sebe a prohlédnout si zdejší staré domy. Naši předkové je během staletí vyladili k maximální dokonalosti vzhledem k prostředí. Přesně daný je třeba sklon střechy, což je důležité kvůli bohaté sněhové nadílce. A zrovna v Podkrkonoší přitom funguje řada firem, které stavějí nádherné kopie starých roubenek.
Tady je ale všechno špatně – tenhle jihočeský dům (nebo jaký) nemá v Podkrkonoší co dělat. Majitelé nám stavbou o sobě říkají: „Jsem pitomý buran, který nerespektuje nikoho a nic. Dookonce ani počasí.“
Na pranýř s nimi!
V některých nejen podkrkonošských městech kdysi fungoval institut pranýře. Když jste něco provedli, přivázali vás ke sloupu na náměstí a vaši spoluobčané se vám tam mohli posmívat a plivat na vás (psali jsme o tom ZDE a taky TADY).
Přesně tohle je teď třeba udělat majiteli „vysněné roubenky“. Víte, jak se jmenují a kde ta jejich pitomá kůča stojí? Napište nám – rádi to zveřejníme.
Anketa
Co říkáte domu na fotkách?
A stejný nešvar jsou nejen ‚vkusné roubenky‘, ale i těchto dalších 10 věcí, podle kterých neomylně poznáte, že jste v Česku.