A jednou z nich rozhodně není sluníčko. Někdy prostě je, někdy není a vy se tomu musíte přizpůsobit, aniž byste vždycky museli sáhnout po blesku. Sluníčko a přirozené světlo obecně je totiž váš největší spojenec. Dokonce se mu můžete postavit i čelem, i když vám většina profíků řekne, že fotky proti sluníčku jsou smrtelný hřích. Pro amatéra rozhodně, protože pokud fotíte od boku proti sluníčku, většinou získáte jen obrysy focených předmětů či lidí (případně použijete blesk a získáte velmi děsivou fotku vybělených mimozemšťanů). I proti sluníčku lze ale vyfotit hezké a zajímavé fotky, jen musíte s jeho silou počítat a využít ji ve svůj prospěch. To už ale zabíháme do umělecké a subjektivní roviny. Takže berme v úvahu, že máte sluníčka málo a přesto chcete udělat slušnou fotku.

Pečlivě se podívejte na tenhle obrázek. Klidně si ho vytiskněte a noste s sebou v peněžence. Jakmile ho pochopíte, stane se z vás lepší fotograf.

cdxjnnrusaeakia.jpg

1. Clona

apert.jpg

Už český název (anglicky aperture) by vám mohl napovědět, ale podle obrázku je vám určitě jasné, že clona ovlivňuje hloubku ostrosti - česky řečeno to, kolik pozadí za foceným objektem je rozmazáno. Nízká hloubka ostrosti souvisí s nízkou clonou a vídáte ji hlavně ve filmech. Nízká hloubka ostrosti opticky odděluje předmět od zbytku scény, což k němu přitahuje pozornost.

Většina videokamer, levných foťáků (=kompaktů) a do nedávno i mobilů měla díky mizerné optice omezenou nejnižší možnou clonu, takže měla velkou hloubku ostrosti, tj. ostré bylo tak nějak všechno a obraz vypadal ploše. To se už trochu zlepšilo, ale pořád platí, že onoho snového rozmazání dosáhnete až se speciálními objektivy s nízkou clonou. Ty také fotí lépe v mizerném světle, protože čím je clona menší, tím méně cloní světlo. S extrémně nízkou hloubkou ostrosti ale občas bývá problém zaostřit, takže se nedivte, že se vám nepovede dokonalá fotka napoprvé.

2. Závěrka

shutter.jpg

Anglicky Shutter. Název opět odkazuje k funkci - hodnota závěrky naznačuje dobu expozice - dobu, na kterou je světlo vpuštěno na snímač (který je jinak zavřený právě závěrkou - mechanickou či elektronickou). K čemu je to dobré? Berte to jako v přeneseném slova smyslu postřeh vašeho fotoaparátu. Čím rychlejší závěrka je, tím rychlejší pohyb zvládne zmrazit v čase.

Chcete fotit závodní auto, které kolem vás prosviští? Pokud má být ostré, potřebujete superrychlou závěrku, která je schopná exponovat v tisícině vteřiny (1/1000) nebo ještě rychleji. Fotíte stojícího člověka na portrét? V takovém případě vám bude stačit i jedna setina. Při rychlé závěrce ale pouštíte světlo na snímač opravdu jen na chviličku, takže ho potřebujete hodně. Čím méně světla, tím méně si můžete vyskakovat. Musíte závěrku snižovat a snižovat, až najednou zjistíte, že jsou fotky rozmazané.

Čím to? I přes pokročilé stabilizátory totiž průměrný člověk konzistentně neudrží delší závěrku než 1/50. Klepou se vám ruce, zrovna se nadechujete a trefíte se tím třasem zrovna do okamžiku expozice. A fotka je mázlá. Někdy jen mírně, jindy pořádně. Pokud jste zrovna fotili neopakovatelný okamžik, máte smůlu. Řešení? Udržet závěrku kratší a upravit ostatní dvě hodnoty. Nebo si pořídit stativ, na kterém lze nastavit tzv. dlouhou expozici, což se hodí zejména pro noční záběry. V absolutní tmě tak můžete vykouzlit nádherně ozářené záběry - ačkoliv pouze statické. Zatímco při krátké závěrce umíte pohyb zmrazit, při té dlouhé vám doslova uteče z hledáčku.

3. Citlivost

iso.jpg

Anglicky ISO (což je vlastně širší označení pro organizaci určující mezinárodní standardy), protože je tahle norma jednou z prvních a nejznámějších standardizací - vznikla z předešlých norem DIN a ASA, které určovaly rychlost/citlivost kinofilmů. V digitálním světě už to funguje trochu jinak, ale princip zůstává stejný.

Jakmile při standardním ISO 100 vyčerpáte možnosti závěrky a clony, máte možnost podvádět a zvýšit citlivost. Na 200, 400, 800, 1600, ale u nových přístrojů klidně třeba na 12800 nebo 25600. Potíž je, že s každým dalším krokem zvyšujete citlivost a tedy i přidaný šum. Je to, jako když v počítači u fotky zvedáte jas. Systém se snaží hádat, kde má tak asi záběr mezery, přidává šum, aby fotku doostřil, přidal chybějící informace. Se zvyšující se citlivostí se původně neznatelný šum zhoršuje, získává dokonce barevnou informaci a v extrémním důsledku ničí původní fotku a zcela ji ovládne. Moderní přístroje umí narůstající šum kompenzovat, a proto umožňují zcela kosmické hodnoty (ISO přes 3200 bylo ještě před pár lety zcela nemyslitelné).

sammy.jpg

Pokud nefotíte něco do časopisu nebo na plakát, nemusíte se vyšších hodnot obávat (i když samozřejmě záleží na konkrétním přístroji, některé už při ISO 1600 produkují nekoukatelné fotografie). Často je to jediný způsob, jak v interiérech pořídit rozumně vypadající fotku, aniž byste sáhli po blesku. Zvýšení citlivosti většinou způsobí, že vaše fotka bude mít víc šumu, ale bude alespoň ostrá (protože závěrka nezpůsobí, že vaše třesoucí ruka záběr kompromituje).

Jak sami vidíte, tohle všechno jedna malá kartička zvládne nádherně ilustrovat. Takže až příště budete fotit svým chytrým telefonem, nebojte se ho přepnout do manuálního režimu a prozkoumat všechny jeho možnosti. Pokud totiž focení necháte na něm, riskujete, že se z něj najednou stane telefon hloupý, který např. za cenu co nejnižší citlivosti bezohledně sníží závěrku a vyprodukuje dva tucty rozmazaných fotek. Proč? Protože selský rozum ani osmijádro nenahradí.

A TADY se můžete dozvědět, proč jsou okýnka v letadlech děravá.