Pro začátek jsem možná (určitě) shrnula tenhle komiksový masiv velmi polopaticky, proto si k Metabaronům ještě nemalujte konečný obrázek. Na to je opravdu moc brzy. Více jak pětisetstránkový komiks od Alejandra Jodorowskyho a Juana Gimeneze je dílo, které není plochou jednorázovou zábavou na zkrácení večera. Je to scifařský epos, který vás semele do kuličky a ke konci vyplivne značně zdecimované, rozbolavělé a rozhárané.
Tak tomu bude bezpochyby u čtenářů, které zasáhla knižní lavina Duny od zesnulého Franka Herberta. Vesmírná space opera sleduje generace rodu Atreidů, s jejichž životy a písečnou planetou Dunou je spjat osud celého vesmíru. To je materiál, který přímo žebroní o pořádné megalomanské filmové zpracování, ale i po těch letech je mu stále odpírán – tedy aspoň ten kvalitní. Od vydání prvního dílu Duny uběhlo padesát let a máme tu jediný film Davida Lynche (o nápady a charisma vykastrovaný pohrobek Star Wars) a seriál zčásti vzniklý v barrandovských ateliérech. V porovnání s materiálem, který Duna sama o sobě nabízela, vyšly tyhle pokusy vniveč, jako flusnutí do vyprahlého písku.
Sen se zrodil na písečné planetě
O Duně je v souvislosti s Metabarony řeč proto, že stála ve velkém za jejich počátkem. Jodorowsky byl jedním z lidí, kteří chtěli Herbertův sen přenést na plátna v zaslouženém velkolepém stylu. A bylo by se mu to povedlo, kdyby už v prvopočátcích celého projektu nedošly finance. Ani velké nadšení a láska k předloze nedokázaly celý projekt zachránit, ale z tohoto nesplněného snu vzešel projekt nový. Náčrty a poznámky z příprav k Herbertově filmové Duně inspirovaly Alejandra ke scénáři pro Metabarony.
Herbertovi odkojenci po téhle komiksové bichli skočí jako hladoví vlci po tučné krávě, ale co ostatní? Pokud jste se s Alejandrem ještě nesetkali, obrňte se. Jodorowski rád šokuje a obírá čtenáře o iluze, že svět je něžný a krásný - představuje jej naplněný násilím a zvráceností, která nemá konce. Proto milióny lidí fascinuje, a také na druhou stranu odpuzuje. Dobrým příkladem toho už byl jeho kontrovezrní komiks Borgia. Ale o tom si povíme zase někdy jindy, zpátky k vesmírnému eposu.
Ultimátní válečníci vesmíru
Pojďme tedy nahlédnout pod pokličku téhle fascinující sci-fi ságy. S prvním Metabaronem, řečeným Bezejmeným, jsme se už mohli dříve setkat v Incalu (o tři roky dříve vydaném Jodorowského komiksu u nakladatelství Crew), o jeho osudu a předcích se seznamujeme na téměř pětseti stránkách, celých v barvě.
Castakové jsou mocný válečnický rod řídící se přísnou vojenskou kázní, která je téměř zbavuje lidskosti a činí z nich nejvražednější zbraně celého vesmíru. Jodorowsky odvíjí skrz retrospektivní vyprávění dvou sloužících robotů shakespearovské drama celých pěti generací nepřemožitelných bojovníků, jejichž život je poznamenán krutostí a osobní tragédií. Na pozadí jejich osudů se přitom odehrává boj o nadvládu v celém vesmíru - a oni jsou jeho nedílnou součástí, nezastavitelnou ničivou silou. Žádný Metabaron nebyl nikdy poražen - leda v souboji na život a na smrt se svým vlastním potomkem, který po smrti otce převzal jeho štafetu.
Může tohle všechno fungovat na celých pěti stovkách stran? Samozřejmě, jinak bych neplýtvala časem vám o Metabaronech vůbec vykládat.
Příběh se velmi plynule posouvá z generace na generaci a oplývá dramatickými zvraty, které neustále drtí čtenářovu pozornost od jedné strany k druhé - přitom stíhat vražedné tempo, které Jodorowsky nasadil, nečiní sebemenší potíž.
Jodorowskyho svět, který stvořil pro své hrdiny, je dravé a nemilosrdné místo, ve kterém je přežití neustálým bojem.
Odvyprávět osudy celých pěti generací není žádný oříšek. Oddech místy poskytuje návrat "do přítomnosti" ke dvojici sloužících robotů stávajícího Metabarona, Bezejmeného. S těmihle kratičkými pauzami dokážete spolknout (nebo spíš zhltat) příběh každého Metabarona, který trpí dědictvím svých předků. Každý se snaží ve vší té bolesti a zoufalství nalézt své osobní štěstí, které je jim v důsledku života kasty - jejich rodičů - ke konci vždy odepřeno. Je to trýznivé, bolestivé. I přes všechny krutosti, obscénosti, incest, zradu se do každého člena z této kasty nepokrytě zamilujete.
Válka technologií a také nadpřirozených sil dává jasně najevo, z čeho Jodorowsky vycházel. Celá kniha čpí Dunou a je nádhera se do tak známého, ale svým způsobem odlišného světa zhluboka ponořit. Pár podobností bychom tu mohli nalézt - v hierarchickém řízení celého vesmíru, fanatickém techno-náboženství, v generace trvajícím genetickém programu kurvo-kněžek pro vytvoření nejvyššího mesiáše, který by vládl vesmíru.
"Zvítězit či zemřít," říká bušitaka...
Pořád tady opěvuji Alejandra, ale Metabaroni by nebyli z poloviny tak úchvacující bez přispění Giméneze. Juanova kresba... To je nezapomenutelná nádhera, díky které Metabaroni nejsou jen pouhým komiksem, lépe jim sedí označení grafický román. Každá stránka vám tím mistrovstvím dokazuje, že koupě knihy doopravdy stála za to. Je to prostě lahodné, šťavnaté, akční. Jen málokterá kniha mě dokázala tak mocně uhranout.
Nakladatelství Crew vydalo Kastu Metabaronů před necelým rokem v brožovaném formátu, vázané vazbě i limitované edici. Oproti francouzskému vydání, které mělo větší formát, je podle skalních fanoušků svazek obrán o svůj působivý rozměr. Dle mého si ale český čtenář rozhodně přišel na své - i brožovaná vazba je poměrně kvalitní a dost vydrží. I přesto, že jsem Jodorowskyho dříve poznala z jeho Borgiů, Metabaroni mě zdrtili. Jejich vesmír je krásný nejen kresbou, ale i příběhem díky Jodorowskyho scénáři. Jsou klenotem sci-fi literatury. Třebaže jim každý nemusí přijít hned na chuť, určitě jen ztěží potlačí jisté ohromení. Tohle je práce a umění, k němuž se horko těžko hledá důstojné srovnání. Za sebe dávám všechny palce hore. Byla by škoda, kdyby vás Metabaroni minuli.
Jedete si svůj komiksový maratón? Můžete si přečíst mou recenzi na komiksového Zaklínače: Skleněný dům.
Nebo sledujte komiksové dny Adama Maršála: Frank Miller - Ronin, The Walking Dead, Usagi Yojimbo a Arkham Asylum.