Zapomeňte na osud, karmu nebo minulé životy. Pokud vážně onemocníte, nemá smysl řešit, proč se to stalo. I když ale na hlubší duchovní vysvětlení vážné nemoci nevěříte, nabídne vám to vzácnou příležitost k introspekci. A taky pohled na váš dosavadní život z vnějšku.
Uvědomíte si třeba, že asijský karmický zákon příčiny a následku platí i v čistě materialistickém smyslu. Hnali jste se za nesmysly, brali si toho moc, neodpočívali jste, ze stresu se přejídali, kouřili a chlastali... Systém se zákonitě musel zhroutit a bylo jen otázkou času, kdy to přijde.
Tady je pět věcí, ve kterých vám vážná nemoc může prospět:
1. Nalezení radosti z okamžiku
Vážná nemoc vám ukáže krásu drobných, všedních a zdánlivě nezajímavých věcí. Ležíte v nemocnici, za oknem začíná jaro a příroda se pomalu probouzí. Každý den je trochu víc vzhůru a vy máte poprvé v životě příležitost tu změnu sledovat doslova “ v přímém přenosu”. Krásu podobných “banalit” si uvědomujete i díky tomu, že vám dojde, že je to možná naposledy. Káva, kterou pijete, krásně voní. Kolik takových káv si ještě vychutnáte?
2. Nahlédnutí vlastních chyb
Vážná nemoc má často zcela konkrétní příčiny. Přejídali jste se? Kouřili jste? Jde ale i o věci, které s nemocí nijak nesouvisejí. Protože na lůžku nikam nepospícháme, má mozek konečně čas zpracovat třeba i celé roky nevyřešené věci. Máte chladný vztah s bratrem nebo s otcem? Z čeho to pramení? Šlo by to změnit? Až vás do nemocnice přijdou navštívit, co jim řeknete a jak se k nim budete chovat? Třeba je to vaše poslední příležitost prolomit ledy...
3. Přehodnocení priorit
Co by ve vašem životě mělo být jinak? Co vás doopravdy zajímá a baví? Kam směřujete? Co byste chtěli dělat za deset let? Nejste náhodou s partnerem už jen ze zvyku? Všechny tyhle věci obecně koncepčního charakteru si můžete na strop nemocničního pokoje v hlavě promítat jako nekonečný film. A můžete to dělat celé dny – tak dlouho, až najdete řešení. Bonus: pokud se uzdravíte, na svět se už nikdy nebudete dívat stejně jako před nemocí. Banality vás už jen tak nerozházejí a přestanete řešit nesmysly.
4. Zpomalení a nalezení rovnováhy
Když je člověk zdravý, jeho diář je denně hustě popsán spoustou úkolů. Někdy jich je tolik, že pod bičem povinností skoro ani nestíháme žít. V nemocnici to ale všechno zmizí a čas náhle teče pomalu jako med. Rada: vezměte si s sebou knížku kanadského publicisty Carla Honorého Chvála pomalosti (česky 2012 v nakladatelství 65. pole). Skvělé čtení pro vnitřní usebrání!
5. Odpuštění
Všichni si v sobě neseme drobné nebo větší křivdy. Šéf nás nespravedlivě vyhodil z práce, rozhádali jsme se s příbuznými, utekl od nás partner… Z hlediska vaší fyzické konečnosti jsou to všechno nepodstatné věci, přes které se díky vážné nemoci dokážete přenést. Co totiž nestihnete druhým odpustit do konce života, to už zůstane neodpuštěno navždy.
10 otázek pro lékaře
Měl by být pacient jasně seznámen s vážnou nebo dokonce smrtelnou diagnózu? Na to existují dva rozdílné pohledy. V západních zemích se razí naprostá upřímnost, zatímco u nás se často volí “milosrdná lež”. Na přímé dotazy vám ale lékař musí jasně odpovědět. Tady jsou:
1. Jak zní přesně moje diagnóza a jak moc je závažná?
2. Můžete mi srozumitelně vysvětlit, co mou nemoc způsobuje?
3. Dá se to vyléčit?
4. Pokud se to vyléčit dá, za jak dlouho a co všechno mě při tom čeká?
5. Zůstanou mi nějaké následky?
6. Pokud je to nevyléčitelné, kolik mi zbývá času?
7. Jaká bude během této doby kvalita mého života a jak ji můžete ovlivnit? Jak třeba budete průběžně zmírňovat mé bolesti?
8. Co všechno bych měl před smrtí admnistrativně dořešit? Pokud nemám blízké příbuzné a musím zůstat v nemocnici, který úřad mi s tím pomůže?
9. Jestliže nemusím zůstat v nemocnici a nemá se o mě kdo postarat, jaké jsou další možnosti? Doporučíte mi nějakou pečovatelku nebo hospic?
10. Pokud to nebudu vnitřně zvládat, s kým mohu svou situaci rozebrat? Má nemocnice psychologa nebo kněze?
Vážnou nemocí trpí i bývalý premiér Stanislav Gross. O jeho "božích mlýnech" si přečtěte TADY.