Začátkem ledna muslimští teroristé v Nigeru při protestech proti karikaturám Mohameda vypálili nejméně tři křesťanské kostely a modlitebny. V Česku to vzedmulo vlnu antiislamismu, na které se samozřejmě svezla FB skupina Islám v České republice nechceme. Že tyhle ptáčky neznáte? Pak byste měli vědět, že je mají dlouhodobě v hledáčku kriminalisté, kteří jdou po extremistech. Není divu – šéf téhle bizarní party Martin Konvička se chová podobně jako Breivik. Psali jsme o tom třeba TADY.
Jak poukázat na to, že útoky kdesi v Nigeru nemají s českými muslimy vůbec nic společného? Samozřejmě vtipem, který lidem otevře oči a ukáže jim, jak je paušální nenávist k jiným náboženstvím absurdní. Tuhle zesměšňovací taktiku používám poměrně často. Před třemi lety jsem třeba v Semilech rozvinul transparent s hákovým křížem. Vůbec ne abych propagoval nacismus, ale abych kritizoval, že policii nevadí mozaika srpu a kladiva na jednom ze semilských paneláků – komunistický symbol, který je stejně zrůdný a stejně zákonem zakázaný jako hakenkrajc. Více se dočtete TADY.
A tak jsem sestavil seznam “legitimních cílů” domácího odporu proti cizácké kultuře, která nemá v Česku co dělat. V rámci “solidarity s nigerijskými křesťany” jsem vyzval třeba k vypálení buddhistického meditačního centra Diamantové cesty, prodejny nepálského zboží Sanu Babu nebo redakce Tibetských listů. Článek je TADY.
Nedávno mi přišlo předvolání na policii. Ukázalo se, že někdo vzal můj článek vážně a v obavě, že už si opravdu chystám Molotovovy koktejly, podal trestní oznámení.
A teď si představte tu absurditu. Přes dvacet let jezdím do Asie, píšu o ní články a točím televizní reportáže. Napsal jsem třeba průvodce pro pozemní cestu do Indie, podle kterého se tam rozjely tisíce lidí (viz TADY). Propaguju asijskou kulturu, buddhismus a toleranci. Uvádím na pravou míru předsudky o muslimech. A teď bych měl zrovna já myslet vážně třeba útok na indickou restauraci Góvinda, kam občas chodím na oběd? (Mimochodem, doporučuju ochutnat jejich fenomenální sladkou rýži khír s kardamomem!).
To trestní oznámení je krystalická pitomost, ale policie ho ze zákona musí prošetřit. A tak jsem šel k výslechu, hezky jim to tam vysvětlil a přidal otázky: „Jak silná musí nadsázka být, aby ji lidi nebrali vážně? A je třeba ke každému vtipu přidávat vysvětlení: pozor, tohle je vtip?“
Kriminalista byl naprostý profesionál. Věcně se vyptal na podrobnosti, sepsal protokol, dal mi ho podepsat… Vlastně mi ho bylo líto – musel se mnou marnit drahocenný čas, který by jinak mohl věnovat pronásledování skutečných lumpů. A stejně to bude muset odložit, jako jeho kolegové ten můj hakenkrajc v Semilech.
Když jsme se loučili, povídám: „Pane poručíku, přeju vám abyste se mohl zabývat vážnými věcmi místo takových pyčovin.“
Anketa
Měl by mít podle vás humor zákonné hranice?
A TADY máte názor, proč Česko v Čechách nechceme.