Dirk Diggler 20.3.2015, 09:00

Stál jsem před lety v klášteře Zlatá Koruna před kaplí Andělů strážných a mlčky se podivoval nad její červenou omítkou. Jiný návštěvník ve skupině to nevydržel a na tehdejšího kastelána Zdeňka Troupa vybafl: "To jste tomu dali s tou kýčovitou červení. Vždyť to není vůbec hezký." Kastelán se nedal a krátce vystřihl velmi zajímavou přednášku na téma Barevnost ve středověku. A tak jsem se dozvěděl, že minulá staletí na rozdíl od dnešní, architektonicky střídmé doby, barvami nešetřila.

"I církevní stavby tehdy vypadaly jako byste je ponořily do rudé fermeže," řekl tehdy kastelán Troup. A měl pravdu. Stačí se podívat třeba na vnitřek chrámu Panny Marie Sněžné v Praze, boží muka v rumunské Transylvánii, nebo třeba do města Burano, ležícího nedaleko Benátek ve stejnojmenné laguně. Jsou to exploze barev.

Zprávy cestovatelů již v 15. století popisují Burano jako pitoreskní město plné zářivých barev. Pokud se tedy chystáte na návštěvu Benátek a nebude vědět, kam prchnout před zuřivými davy turistů, doporučuji pozdě odpoledne vyrazit lodní linkou do Burana. Zažijete něco, co vám Benátky nenabídnou - klid mezi kanály, v jejichž zelené vodě se fantasticky odrážejí barevné omítky.

Skutečnost, že domy v Buranu mají jásavé barvy, však nemůže být omluvenkou pro nevkusné růžové a zelené omítky hnusných moderních domů českého venkova. Vše musí být posuzováno v architektonickém kontextu místa a celé krajiny.