1. Veřejnoprávní výpalné

Co na tom, že byste si radši upižlali levou ruku rezavým nožem, než abyste se dívali na cokoliv z produkce České televize nebo naslouchali Českému rozhlasu. Váš vkus nikoho nezajímá, ale protože máte doma přístroj, na němž byste teoreticky mohli veřejnoprávní klenoty typu Sama doma nebo Kousek nebe sledovat, tak koukejte platit. Můžete stokrát namítat, že nechcete platit za službu, kterou nevyužíváte. Můžete argumentovat, že Česká televize i Český rozhlas mají stejně jako komerční stanice příjmy z reklamy. Ale to je tak všechno, co můžete dělat.

2. Sluníčková hysterie

Ještě nedávno jsme se smáli Západu kvůli hyperkorektnosti, kterou trpí - a najednou ji tady máme taky. Zkuste někde veřejně prohlásit nepříjemnou pravdu - třeba že kriminalita Romů je výrazně vyšší než kriminalita většinové populace. Zkuste říci, že islám od středověku neprošel žádným vývojem a že zastává hodnoty, které jsou s těmi evropskými zcela neslučitelné. Okamžitě se vyrojí houf spravedlivých sluníčkářů a intelektuálů, kteří vás začnou dávat na stejnou úroveň s Heydrichem nebo Himmlerem. Nálepka "nácek" už dnes nemá nic společného s národním socialismem, "nácek" je prostě každý, kdo odmítá vidět svět v jiných než v jásavě duhových barvách.

3. Zdraví jako byznys

Je skoro dojemné, jakou mají naši moudří poslanci starost o veřejné zdraví - a proto je u nás povinné očkování i proti řadě nemocí, proti nimž se už v zahraničí dávno neočkuje. Rodičům, kteří z jakéhokoliv důvodu nechtějí své děti všemi předepsanými vakcínami napíchat, dokonce ve jménu zdraví populace hrozí vysoké finanční pokuty. Je ale zvláštní, že třeba úplný zákaz kouření ve veřejných prostorách, který by na zdraví Čechů měl nepochybně výraznější účinek, se nedaří prosadit už bůhvíkolikátým rokem. Někdo by si mohl myslet, že tabákové a farmaceutické firmy prostě jen mají silné lobby a dokážou správně ovlivnit správné lidi, ale nechceme tu rozvíjet spiklenecké teorie, že.

4. Uniformy bez respektu

Armáda, hasiči, ale i státní policie mají u lidí poměrně slušné renomé.Na druhé straně ale málokdo by se hrdě přihlásil k fanclubu městské policie. Všechna čest výjimkám, ale kolik městských strážníků, kteří ve vás opravdu budili respekt a pocit důvěry, jste už potkali? Bohužel až příliš často jsme svědky toho, že v nepadnoucích uniformách městských policií potkáváme rachitické mladíčky nebo naopak zarudlé a obtloustlé fotry, o jejichž fyzické i mentální kondici lze mít svoje pochybnosti. Ale rychlost umějí měřit dobře, to zase jo.

5. Miliardy vs. tisíce

Pomalu neuběhne týden bez zprávy o tom, že tunel Blanka za desítky miliard se opět neotevře, protože se našel nějaký nový zádrhel či závada. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že Úřad práce nesprávně vyúčtoval 37 miliard korun. A tak dále... Nikdy se nenajde viník, natož aby byl potrestán. Zkuste ale teď v březnu udělat chybu ve formuláři k daňovému přiznání (a že to jde lehce, ten kus růžového papíru nemůže být dílem normálního člověka) a nevědomky ošidit stát třeba o pětistovku. Nebo ne, radši to nezkoušejte, protože za to rozpoutané úředně-finančnické peklo to vážně nestojí.

6. Velká pivní ignorace

Jsme pivní velmoc, na české pivo si nedáme sáhnout - a přesto se k pivnímu odkazu předchozích generací chováme macešsky. Máme v Česku momentálně na 300 pivovarů; produkují piva výborná, průměrná i slabší. Ale tzv. typický český pivař nikdy nezjistí, jak chutnají, protože i když by teoreticky mohl třeba aspoň každý víkend ochutnat jedno či dvě nová piva, raději si pátek co pátek koupí v Tescu basu Braníku nebo Gambrinusu, protože to tak dělá už patnáct let a nehodlá na tom nic měnit.

7. Bratia sú všade

V roce 2010 byl českým ministrem dopravy Slovák Gustav Slamečka. Místopředseda naší vlády, ministr financí a patrně nejmocnější politik české současnosti je původem Slovák Andrej Babiš. Primátorkou Prahy je bratislavská rodačka Adriana Krnáčová, která české občanství ještě nemá ani rok. Nic proti Slovákům, opravdu - ale musíme se ptát: To opravdu nemáme dost vlastních elit, že si je musíme dovážet? Vždyť jak by se tvářili Němci, kdyby jim třeba ministra obrany dělal Francouz?

8. Práce ano, peníze ne

Představte si, že na ulici zastavíte prostitutce, zajedete s ní k lesu, užijete si spolu něco kvalitní zábavy, a když k vám pak natáhne ruku pro peníze, tak jí s úsměvem sdělíte, že jí zaplatíte až za měsíc. Tak, jak by se cítila ta chudák lehká holka, se v Česku pravidelně cítí i skoro milion OSVČ neboli osob samostatně výdělečně činných. Děláme svou práci nejlíp, jak umíme, odevzdáváme ji včas, a dostaneme zaplaceno za dva týdny. Tedy, pokud máme hodně velké štěstí. Reálně na svoje peníze čekáme okolo dvou měsíců, a ještě se klienti tváří, že nechápou, co je za problém (nemluvě o tom, že mentální giganti z ČSSD nás považují za parazity).

Ale vzato kolem a kolem, v Česku se ještě pořád žije dobře. Vlastně je to nejlepší země na světě.