Už dlouho mě stíhá vzpomínka na mladou maminku v tramvaji, které se v kočárku z plna hrdla rozbrečelo dítě. Aby svůj zhruba rok starý poklad, které ty dlouhé měsíce nosila pod srdcem, utěšila, narvala mu před obličej tablet. Samozřejmě to fungovalo okamžitě, jako kdyby stiskla vypínač. Ovšem místo toho, aby se mi stejně jako ostatním přítomným ulevilo, mi bylo lehce šoufl. Nemám ráda ten prázdný výraz v dětském obličejíku, když přijde na techniku. To se ale týče těch nejmladších a já bych poskočila o pár let dál, k těm "starším" svišťům

Rostou nám generace, která už bez internetu a sociálních sítí nemůže být. Stejně jako dospělí ti malí nevydrží bez nabitého mobilu a plného wifi signálu. Nikoho nepřekvapí, že jsou s technikou velmi šikovní. To ovšem není důvod je si s ní "nechat hrát".

Vezměte jim počítač, dejte jim Lego.

Ještě to ani neumí násobilku a už jsou online na Youtube. My si kdysi hráli na policajty a zloděje, oni zas na své největší hrdiny - videoblogery, sběrače online palečků.

Ne, nejsem příliš stará a ne, nejsem konzervativní, když řeknu, že dítě pod dvanáct let (a řekla bych dokonce i třináct let) na internetu nemá v takové formě co dělat. Podle statistik českého Seznamu je dnešní typický osmák online každý den a rodiče jeho aktivitu na internetu většinou nehlídají - jsou totiž ještě rádi, když se potomek zabaví. Facebook má sice nastavenou věkovou hranici, ale prosím vás, copak na tu někdo dbá? To samé i Youtube. Proč mi to vadí? Proč byste měli hlídat pobyt svých dětí u monitoru?

bez_nazvu.png

"Moje dítě pláče, protože ho vyhejtovali na Facebooku."

Situaci, kdy dítě ve škole trpí šikanou, si spolu s prckem nechce prožít žádný rodič. Když ale malý svišť pláče, že ho šikanují uživatelé na Facebooku a Youtube, co s tím uděláte?

Je úžasné, že vaše děcko umí zacházet s kamerou, stříhat a editovat videa, ale neví, co je to nastavení soukromí. Neví, kdo a kolik lidí ho doopravdy sleduje. Ve skutečnosti někdy ani samo neví, co to do světa vypouští. Chce si jen hrát - ale na zatraceně blbém pískovišti, nezvladatelném pískovišti.

Mamko a taťko, na internetu může být vaše dítě také šikanováno. Překvapeni?

Ve škole se problém může vyřešit - víme, že děti se dokáží občas chovat jako malé mrchy, ale co je špatné a co ne, se jim dá celkem i vysvětlit. Na internetu? Na něm jsme mrchy všichni, bez rozdílu věku. A váš potomek se s nadávkami a ponižováním (které nemá limity) jen tak nesmíří, neotřepe. Je to pořád jen dítě. Trolling a kyberšikana se navíc i v dnešní době řeší velice těžko - většinou ani autora nelze postihnout.

Chcete, aby právě váš malý drahoušek, ať už je sebetalentovanější a nadprůměrně šikovný, skončil kvůli internetové šikaně u psycholožky? Aby jej obtěžovali cizí, šílení hajzlíci a úchylové? Ne? Kontrolujte jeho činnost na počítači. Omezte mu přístup na internet. Osobní počítač jedině pod vaším dohledem. Vysvětlete mu, jaké informace nemá uvěřejňovat - jako své telefonní číslo, adresu, atd. a co znamená nastavení soukromí. Bude-li si stěžovat, že mu děláte ze života peklo - "všichni jeho kamarádi na internet totiž mohou"? Ať si stěžuje. Vy tohle narozdíl od jiných rodičů budete dělat správně.

A potřebují vaše děti pořádný záhul? Tak tady máte hned několik důvodů, proč je vytáhnout na drsný výlet po Himaláji.