Část pravicových poslanců se do školského zákona pokusila protlačit rozšíření domácího vzdělávání i na druhý stupeň základní školy. Že nevíte, co je to domácí vzdělávání? Dejme tomu, že jste fanatický jehovista, extrémní komunista, ultrakatolík nebo přívrženec hnutí Haré Krišna. Řečeno politicky korektním jazykem „člověk s alternativním pohledem na realitu“, řečeno mým jazykem podivín, cvok a magor.

Jehova, Marx, papež, Krišna

home-learning-development.jpg

Pořídíte si dítě, ale bojíte se, že aby vám ho společnost ‚zkazila‘. Kdyby totiž chodilo do normální školy, setkalo by se tam i s jinými názory, než je ten váš. Učitelé by mu vyprávěli o záchraně života transfuzí krve, o hrůzách sovětských gulagů a zločinech Klementa Gottwalda, o Darwinově evoluční teorii nebo o tom, že vtělení hinduistického boha Višnua do Krišny je jen pohádka. To by samozřejmě nabouralo váš výchovný záměr udělat z potomka dalšího podivína, cvoka a magora. Nemůžete přece připustit, aby vaše dítě začalo kriticky přemýšlet o tom, co jste mu nabulíkovali. Chcete, aby věřilo přesně tomu samému, čemu věříte vy. Jehovovi, Marxovi, papeži nebo Krišnovi.

Podle českých zákonů dnes své dítě můžete v rámci prvního stupně základní školy vzdělávat sami. Zabráníte tím, aby vám ho učitelé a spolužáci ‚zkazili‘ jinými pohledy na svět. Tzv. domácího vzdělávání proto využívají většinou hlavně divní lidé, žijící v myšlenkovém ghettu. Tahle skupina ‚obzvláštníků‘ lobbovala u poslanců, aby domácí vzdělávání rozšířili i na druhý stupeň základky. Naštěstí to neprošlo.

Michaelo a Davide, pozor!

Proč „naštěstí“? Únos dětí paní Michalákové norskými úřady nám ukázal jednu krajnost: děti jako neomezený majetek všemocného státu. Příkladem bylo třeba Hitlerjugend nebo Pionýrská organizace SSM. Existuje ale i druhá, stejně zrůdná a škodlivá krajnost: představa, že děti jsou neomezeným majetkem rodičů a stát do toho nemá co mluvit. A právě proto je tu škola coby důležitý alternativní socializační činitel, vyvažující jednostranný vliv rodiny. Ve škole nejde jen o počty, gramatiku a tělocvik. Jde v ní hlavně o to, aby se dítě setkalo s jinými pohledy na realitu, než zastávají jeho rodiče. Čím víc těch různých pohledů bude, tím líp. Dítě je totiž pak musí porovnávat, hodnotit a uvažovat o nich. Díky tomu se naučí nezávislosti na autoritách (včetně těch rodičovských) a kritickému myšlení.

Osobně jsem fanatický antikomunista, biologický determinista, agnostik a liberál. A právě proto chci, aby mým dětem ve škole někdo řekl: „Michaelo a Davide, pozor, váš otec se možná mýlí. Levicová politika ve své době zlepšila postavení pracujících. Lidé jsou určováni nejenom svými geny, ale i kulturou. Nemusíte věřit v Boha, ale musíte si vyjasnit svůj vztah k transcendentnu a seznámit se se základními principy světových náboženství. Konzervativní myšlenky je třeba aspoň znát, protože jinak člověk není liberál, ale nevzdělanec. Michaelo a Davide, pozor, váš otec může být omezenec a trouba. To, co vám tvrdí, proto musíte srovnat s jinými pohledy na svět a udělat si na to názor sami.“

Myšlenkový skleník

Pamatujete se na „vlčí rodiče“ Martina a Hanu K., kteří své dva malé syny celý život nepustili z bytu? Dostali za to nepodmíněné tresty vězení. Když ale někdo své děti zavírá do ‚myšlenkového skleníku‘ domácího vzdělávání a nedovolí jim chodit do školy, nic se neděje. Pro zdravý vývoj kritického myšlení je přitom domácí vzdělávání zločin. Věřím, že rodiče do dětí doma natlučou stejný objem látky jako ve škole, takže pak děti úspěšně složí srovnávací zkoušky. Ale nutně z nich vyrostou omezenci, kteří se nezbavili myšlenkových stereotypů a neseznámili se s jinými pohledy na svět, než zastávají jejich rodiče.

A proto je skvělé, že poslanci zařízli rozšíření domácího vzdělávání i na druhý stupeň základky.

A TADY máte 15 českých prohřešků, za které by nám v Norsku sebrali děti.