Z válečných filmů můžete získat pocit, že vojáci buďto jen statečně bojují, nebo se zbaběle boji vyhýbají. A taky že se někdy ožerou, a pak zabíjejí a umírají.
Nic moc dalšího (většinou) neuvidíte. Stačí se ale začíst do vzpomínek veteránů nebo válečných reportérů a dozvíte se spoustu detailů. Co všechno vojáci během války zažívají?
1. Kadění v domech
V čerstvě dobytých městech a vesnicích v těsné blízkosti fronty vojáci většinou chodili spát do sklepů, aby byli v bezpečí. A na ‚malou‘ i na ‚velkou‘ si odskakovali buď todo nejvzdálenějšího kouta ve sklepě, nebo přímo do obytných místností. „Je to necivilizované, ale nikdo z nás nechtěl riskovat, že nás při konání potřeby trefí náhodná kulka,“ popisuje jeden z amerických druhoválečných veteránů v knize Citizen Soldiers od Stephena E. Ambrose. Jak vypadal běžný obývák po návštěvě třeba dvaceti vojáků s průjmem, to si snad ani nechceme představovat.
2. Špína a smrad
Tyhle dvě veličiny si asi s válečnou realitou spojí každý, ale jak zlé to může doopravdy být? „Teploty denně stoupají ke čtyřicítce. Naše jednotka má za sebou už 38 dní bez sprchy a bez možnosti se převléknout. Uniformy jsou tak nasáklé solí z potu, že po svlečení samy stojí. Vojáci už nemají v tělech žádný tuk a jejich pot kvůli tomu čpí úplně jinak, než je běžné,“ popisuje realitu bojů v Afghánistánu slavný reportér Sebastian Junger.
3. Rvačky jako ventil
Jak to vypadá v kolektivu mladých a přirozeně agresivních mužů na vrcholu sil? Ještě jednou budu citovat Sebastina Jungera, konkrétně jeho knihu War: „Ve 2. rotě dostával přes hubu každý, kdo měl narozeniny, kdo opouštěl jednotku a kdo se k jednotce vracel. Jediný, kdo jednotku mohl opustit bez nakládačky, byli postřelení. Platilo to i pro důstojníky. Po těchto rvačkách vojáci krváceli, ale nebyla v nich žádná zloba – rvali se z nudy, ne z nenávisti... Násilí mělo různé podoby a propuknout mohlo kdykoliv. Jednou jsme prožili mimořádně klidný týden, kdy na nás Taliban ani jednou nezaútočil. Napětí v jednotce kvůli tomu bylo nesnesitelné – a skončilo to tím, že četa napadla jinou jednotku kamením. Výsledkem byla opravdu divoká bitva.“
4. Práce pro psychiatry
Dopad války na psychiku vojáků zkoumají armádní experti dlouhodobě. Americké výzkumy se shodují v tom, že na každého vojáka, který je zraněn nebo zabit, připadá jeden voják, který je ze služby vyřazen kvůli psychickým následkům. Zajímavý je v tomto ohledu izraelský výzkum – ten ukázal, že nejhorší situace panuje u jednotek, které nejsou v první linii a do kontaktu s nepřítelem se dostanou jen sporadicky. U nich připadají na každého zraněného či zabitého vojáka hned tři ‚psychiatrické‘ ztráty.
5. Spánek
Naše generace, která už vojnu (a zatím ani válku) nezažila, to asi nezná, ale klidně se zeptejte táty nebo kohokoliv, kdo na vojně byl. „Co prospíš, to neodsloužíš,“ je populární heslo ve všech armádách světa a je jedno, jestli v době míru či války. Proto není divu, že ve skutečnosti vojáci spí kdykoliv, když je to jen trochu možné.
6. Léčba močí
Obloukem se vracíme k fekální tématice: Mnozí vojáci vzpomínají, že když už se dostali do sprch, tak si vydatně pomočili nohy. Údajně šlo o nejdostupnější a nejúčinnější lék proti plísním a kožním infekcím. (Btw, děláte něco podobného taky?)
7. Onanie vždy a všude
Těžko od devatenáctiletých kluků chtít, aby se z nich stali mniši jen proto, že zrovna trčí v afghánském bunkru a nejbližší žena je desítky kilometrů daleko. Reportéři popisují, jak nekonečně kreativní dokážou vojáci při masturbaci být – zvládají ji během noční hlídky, při misích mimo bázi, ale i ve stanu plném spících kolegů. Všeobecná shoda však panuje ohledně to že ještě nikdy nikdo si nedokázal ‚dělat dobře‘ během přestřelky s nepřítelem.
Vojákům všechna čest, ale přeci jen je asi pohodlnější být živnostníkem!
Podobné články
Arian EbrahimiDoporučujeme
Martin Miko
