Přísně logicky vzato by měl být český feminismus už dávno mrtev. Pokud totiž vynecháme odlišné platy za stejnou práci pro obě pohlaví, všeho už přece dosáhl. Ženy u nás mají stejná práva jako muži a nikdo je neutlačuje (a zapomeňme na hulváta, který cizí ženu na ulici plácne přes zadek). Přežilý a vyčerpaný feminismus je tak zajímavý už jen svou bizarností a zrůdností. Požadavek zvláštních podmínek, zvláštního zacházení a zvláštních výhod pro ženy je přece stejně rasistický, jako výhody pro “bílé”. Kdyby prodavači karbanátků McDonalds vyhradili na svých parkovištích místa určená jen mužům, antidiskriminační aktivisté by začali křičet (oprávněně!). Když je ale McDonalds vyhradí ženám, česká společnost to přejde mlčením. Schválně – kterou byste pozvali na rande? Před pár lety jsem si o tom povídal s předními českými odpůrci feminismu psychologem Eduardem Bakalářem (v únoru 2010 bohužel zemřel) a přírodovědcem Josefem Hausmannem. “Prvních pár generací feministek prosadilo mnoho pozitivního, ale pak se do vedení prodraly ženy orientované na moc,” vysvětloval Bakalář. “Američanka Christina Sommers o tom napsala knihu Kdo ukradl feminismus? V dnešním radikálním feminismu už není nic dobrého - je to jen maskované usilování o mocenská postavení a nenávist ke všemu mužskému. Feministky tvrdí, že muži mají moc, ale ženy jsou prý lepší, takže by o všem měly rozhodovat ony. Prosazují protimužské zákony a proženské výhody.”   

Sprchy místo torpéd

Josef Hausmann dodával, že v Americe třeba feministky zničily vysokoškolský sport: “Zavedly rozdělování peněz na mužský a ženský sport půl napůl. Jenže dívek sportuje nejvýš 5 %. Zlikvidovalo to týmy plavců či basketbalistů, protože půlka peněz šla na mažoretky.”  Galerie ošklivých žen 1: americká radikální feministka Andrea Dworkinová. Feministky podle Hausmanna taky omezily bojeschopnost americké armády. Prosadily, že půjdou sloužit do ponorek, protože jsou prý stejné jako muži. “To bych bral,” říkal antifeminista. “Jenže ony vlastně nechtějí být stejné. V ponorkách, kde je hrozně málo místa, si vybojovaly oddělené ženské záchody a sprchy - tam, kde měla být torpéda!” Podle obou svých českých kritiků feminismus ničí i ženské sebeocenění a sebeúctu. Z médií na nás proudí obrazy velmi úspěšných “superžen”, které všechno zvládnou samy: počítače, složité kriminalistické případy, horolezectví, bojová umění… Jenže když je to v televizi stokrát, mají ženy pocit, že to jiné ženy zvládnou, a ony ne. Galerie ošklivých žen 2: americká radikální feministka Valerie Solanasová. Ve skutečnosti jen málokterá žena řídí raketoplán a velí bojovým akcím. V televizi to umí každá. Skutečné ženy pak mají mindrák. Nestačí jim, že mají zdravé děti a fungující rodinu – tedy že se jim naplnily základní ženské potřeby. Cítí se neúspěšné a frustraci často obrací proti svým partnerům. “Devadesát procent žen nejsou manažerky ze seriálů,” řekl mi trochu provokativně Hausmann “Sedí někde za kasou v Delvitě a sní o tom, co feministky zatracují. Kdyby přišel bohatý muž a řekl: ‘Budeš sedět doma a vychovávat děti’, padnou mu kolem krku.”   

Majitelky nepřitažlivých těl

Podívejte se pravdě do očí: pro naprostou většinu žen je na prvním místě rodina. Kariéra, politika, společenské ocenění, peníze, to všechno jsou jen náhražky. Pokud žena nemá rodinu, nemá nic – na rozdíl od muže, který se bez větších psychických problémů realizuje i jinak než dětmi. Ale rodinu může mít žena jen tehdy, pokud se jí podaří “sbalit chlapa”. Což může být problém, protože muži jsou vizuálně orientováni. Chtějí jen hezké ženy. Galerie ošklivých žen 3: americká radikální feministka Sheila Croninová. “Jakákoli mladá a přitažlivá žena má nad muži stejnou moc, jakou by měl nad ženami neomezený vládce celého světa,” shrnuje japonský evoluční psycholog Satoshi Kanazawa. Co tedy zbývá ženám, které nejsou ani mladé ani přitažlivé? Existuje teorie, podle které je feminismus chytrou evoluční strategií stárnoucích, ošklivých a tlustých žen, o které by si většina mužů neopřela ani kolo (řečeno drsným hospodským jazykem). Líčení, fintění, krátké sukně, zvětšování prsou, soutěže krásy, to všechno je podle feministek jen “nedůstojným prodejem ženského masa”. Proč to říkají? No přece proto, aby snížily konkurenci. Feministická kritika mužské obsese krásnými ženskými těly tedy nemá jiný smysl, než aby se v souboji o muže dostalo i na majitelky ošklivých těl. Je to asi stejné, jako když si maratonec vezme doping, aby tak díky podvodu předběhl trénovanějšího a výkonnějšího soupeře.

Proč nebalíme feministky?

Protože nám nepřipadají "sexy", a to i když nejsou tak vizuálně nepřitažlivé jako tři výše prezentované majitelky ošklivých těl. Muž čas od času chce projevit zděděné ochranitelské tendence. Třeba dokázat partnerce, že s námi na výletě nezabloudí. Ano, je to banalita, ale pořád lepší než “babochlap”, který by se s námi hádal, že přes les je to kratší. V ženské slabosti je síla, což feministky ke své škodě nechápou. Po oprávněném a úspěšně dobojovaném tažení za prosazení stejných práv pro ženy se v Česku kyvadlo v poslední době přehupuje na druhou stranu. Že to feminismus přehnal, dokazují tři následující příklady.   1. Vyhrazené parkování Parkovací místa pro ženy na doporučení Evropské unie zřizují některé fastfoody (třeba McDonalds), obchodní centra a velké benzínky. Na rozdíl třeba od parkovacích míst pro invalidy ale nemají oporu v silničním zákoně, takže když na nich zaparkuje muž, nehrozí mu žádný postih.   2. Vyhrazená kupé V roce 2012 je v některých vlacích zavedly České dráhy, údajně proto, aby ženám poskytly bezpečnější cestování. Funguje to ale přesně obráceně. Případný násilník přesně ví, kde se skrývá “kořist”, a v kupé navíc může zatáhnout záclonky, takže se žena nedovolá pomoci. Ženská kupé jsou sexistickou diskriminací. První muž, který by za to České dráhy zažaloval, by musel vysoudit tučné odškodnění.   3. Kvóty v politice Prosazuje je ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD), podle jehož návrhu by měly mít ženy povinně třetinu na kandidátce každé strany. Straně, která by to nesplnila, by přišla o 30 % každoročního finančního příspěvku na mandát. Všechny tři příklady fungují zcela opačně, než jak to jejich tvůrci zamýšleli. Jako by říkaly: “Ženy jsou neschopné zaparkovat, najít si bezpečné místo ve vlaku a prosadit se v politice.”   A TADY máte 8 mužů, za které by se neměla žena nikdy provdat.