1. Za střízliva
Ve skutečnosti tuhle kresbu uhlem autor nakreslil dvacet minut po požití drogy, ale jak doktor (šlo o vládní experiment) konstatoval, LSD se ještě nestihlo "uvolnit do systému".
2. Hodinu a půl po první dávce
Během výroby této kresby už byl pacient v euforii. Dvacet minut před dokončením kresby mu byla podána druhá dávka. Jeho komentář? "Vidím vás tak jasně a čistě. Mám ale trochu problém ovládnout ruku. Jako by ji nešlo utišit."
3. Dvě a půl hodiny poté
"Moje vědomí dosáhlo maxima. Cítím každou část svého těla, nechám svou ruku unášet po dlouhých liniích. Všechno divoce mění barvy, všechno je tak intenzivní." Podle poznámek doktora se pacient na kresbu velmi, velmi soustředí.
4. O další dvě minuty později
Subjekt začíná znenadání další kresbu. "Vidím vás čistě, ale moje ruka vás hodlá kreslit jinak. Linie jsou splašené a popletené. Nemohu potřeby svého pera kontrolovat. Ne, tahle kresba se mi moc nepovedla. Zkusím to jinak..."
5. A další tři...
"Půjdu na to jinak, teď vás nakreslím bez přerušování. Jedním mocným tahem. Žádné zkratky, žádné pauzy." Po rychlém dokončení kresby se pacient začíná hlasitě smát. Náhle utichne a soustředěně pozoruje prázdné místo na podlaze.
6. Po dvou a tři čtvrtě hodině
Po desetiminutové přestávce se pacient vrací a bere do ruky tempery. "Všechno teď vypadá jinak. Volají mne... váš obličej se rozpadá na tisíce kousků. Kdo vlastně..." Subjekt si náhle začne něco pobrukovat a začne kreslit mocnými, ale kontrolovanými tahy. Po několika minutách opouští místo a lehá si na podlahu. Mává před sebou rukama a nekomunikuje s okolím.
7. Po čtyřech a půl hodinách
Po hodině a půl strávené na podlaze se pacient vrací ke kreslířským potřebám. Popadne pero a vodovky. "Tahle kresba bude ze všech nejlepší. Ještě lepší než ta úplně první. Tentokrát nad ní neztratím kontrolu, tentokrát mne neovládne, protože já vím, já vím..." Neustále opakuje "já vím" a přebíhá z jednoho konce místnosti na druhý. Pokaždé se vrátí k obrazu a něco přimaluje.
8. Po necelých šesti hodinách
Bezmála devadesát minut stráví bezcílným bloumáním po místnosti, než se znovu vrátí k malbě. Komunikuje s okolím podstatně klidnějším způsobem. "Už je to dobré, už je to dobré. Účinky začínají vyprchávat a já zase cítím svoje nohy. Všechno je tak těžké. Dokonce i to pero je jako z olova."
9. Po osmi hodinách
Pacient sedí na podlaze s otupělým výrazem. Hlásí, že už nic necítí, jen občasná halucinace prý promění výrazy našich obličejů v roztomilé škleby. Žádáme ho o poslední kresbu. "Nevím, co bych o ní řekl. Není moc dobrá. Je vlastně hrozně nudná. S dovolením bych teď šel domů."
K čemu všemu se dá LSD využít? Třeba k řešení k válečných konfliktů.