Američanka Angel Adams z Tampy na Floridě má patnáct dětí se třemi různými otci. Sex je, jak známo zábavou chudých. Ale protože paní Adams svou zálibu v množení už finančně nezvládala a neplatila nájem, vystěhovali její rodinu do jedné místnosti na ubytovně. Podívejte se na video:

Paní Adams se rozčiluje: "Někdo by měl mně a mým dětem zaplatit za naše utrpení! Někdo za to přece musí nést odpovědnost a dávat nám peníze!"  

1. Kdo je sociální parazit?

Mít rodinu velkou jako Angela Adams je jistě skvělý pocit. Pokud rodiče své osobní preference ekonomicky saturují zvýšeným pracovním úsilím, je čistě jejich soukromá věc, kolik dětí ze svého rozpočtu "utáhnou". Osobně jsem si pořídil dvě děti, které bez problémů uživím. Lidé, kteří mají větší rodinu, než o jakou se dokážou sami postarat, jsou ale sociální paraziti, kteří si ze státu chytře udělali dojnou krávu. Jednoduchý způsob obživy našli v plození stále dalších a dalších dětí, jejichž přídavky jim umožňují pohodlně rezignovat na pracovní úsilí. Přiznejme, že pracovní proces je v tomto případě o něco příjemnější než kopání uhlí, sezení za pokladnou supermarketu nebo psaní článků na www.g.cz. Není to asi na první pohled patrné – matka Angela je ta třetí zprava. Jak moc je sociální parazitismus rozšířen v Česku? Existuje u nás vztah mezi velkými rodinami, vysokou mírou závislosti na sociálních dávkách a nízkým společenským statusem (daným například nízkou úrovní vzdělání, nízkými příjmy, vysokou nezaměstnaností, neochotou řádně platit nájem, devastováním obecního majetku, příslušností k marginalizovaným skupinám s nízkou úrovní sociokulturních zvyklostí, kriminálním chováním atd.)? Jako novinář jsem se touhle otázkou podrobně zabýval v listopadu 2006. Tady je krátký souhrn osm let starých informací. Jistě, čísla se za tu dobu mohla trochu změnit. Obecné trendy ale zůstaly stejné. Pokud nemáte čas nebo náladu prokousávat se záplavou faktů, čísel a dat, shrnu výsledek ve dvou větách: "Chudí lidé, kterým jsou navíc ručičky doleva, se množí jako králíci. Sponzorujeme jim to my bohatší, pracovití a zodpovědní."    

2. Nevzdělaní, nezaměstnaní a Romové mají nejvíc dětí

Demografka Květa Kalibová (ZDE) se pokoušela porovnat plodnost "náctiletých" a úroveň vzdělání, nezaměstnanost a zastoupení Romů. Odepsala mi: "Z mého srovnání vyplynulo, že vyšší porodnost mladých dívek je obecně v okresech s nižší úrovní vzdělání, s vyšší nezaměstnaností a s vyšším zastoupením Romů. To, co napovídá "selský rozum", lze snad ještě rozšířit o odlišný žebříček hodnot, který ovlivňuje nároky např. na kariéru, vzdělání, používání moderních forem antikoncepce apod. Jedná se o často diskutované téma, názory se různí, takže ani já vám danou tezi nepotvrdím ani nevyvrátím". To je zvláštní – ve skutečnosti přece můj názor věcně potvrdila… Že by se bála vyslovit věc, která je sice pravdivá, ale kvůli politické korektnosti se o ní nesmí mluvit? Demografka Jitka Rychtaříková srovnávala plodnost českých žen s jejich vzděláním (ZDE). Zjistila, že dlouhodobě funguje korelace: čím nižší vzdělání matky, tím vyšší plodnost. Ženy se základním vzděláním měly v porovnání s ostatními vzdělanostními kategoriemi nejčastěji tři děti, tedy nadprůměrně hodně. V krajích, kde žije nejvíc lidí se základním vzděláním (Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Severní Morava) je skoro vždy zároveň i nejvyšší míra nezaměstnanosti, nejvíc lidí nezaměstnaných déle než rok, nejvyšší přirozený přírůstek obyvatel a nejnižší průměrný věk matky při narození prvního dítěte. Sdělil mi to Český statistický úřad. Místem s nejvíce rizikovými sociodemografickými parametry je Ústecký kraj: nejmenší průměrný věk matky při narození prvního dítěte, nejvyšší porodnost, nejvyšší nezaměstnanost, nejmenší zaměstnanost v primárním sektoru, 64,7% nezaměstnaných déle než jeden rok, 24,4% obyvatel se základním vzděláním.    

3. Od tří nebo čtyř dětí výše se chudým nevyplatí pracovat

Na kolik peněz si rodina s více dětmi vlastně přijde? Její celkové příjmy včetně podpory v nezaměstnanosti, rodičovského příspěvku, přídavků na děti a sociálních dávek stát "dorovná" na hladinu tzv. sociální potřebnosti. V roce 2006 dostala modelová rodina (dva rodiče, čtyři děti ve věku 1, 6, 12 a 14 let) od státu každý měsíc 13 220 Kč. Druhou položkou sociální potřebnosti jsou náklady na domácnost (nájem, elektřina, voda, odvoz odpadků...), dejme tomu 5000 Kč. Po součtu obou položek se tedy sociální potřebnost naší modelové rodiny v roce 2006 prakticky rovnala průměrnému platu v České republice, který byl v té době 18 833 Kč. Podstatné ale je, že plné dvě třetiny zaměstnanců na průměrný plat nedosáhly. Zcela logické se zdá, že nekvalifikovaní lidé s nízkým společenským statusem patří právě do těchto dvou třetin. Pokud ovšem vůbec pracují. Jestliže si ale pořídí čtyři děti, dá jim stát dá víc, než kdyby jeden z rodičů pracoval za průměrný plat (který by ale s vysokou pravděpodobností vůbec neměl šanci vydělat). Namáhali byste se za tohoto přísunu peněz od státu vstát od televize, kabanosu a krabicového vína?    

4. Lidé na dávkách nejvíc páchají trestné činy

Že jeden průměrný plat pro šest lidí není mnoho? Záleží jen na vašich nárocích a na to, co očekáváte od života. Jde i o zvyk. Lidem s nízkým společenským statusem to stačí, zvlášť, když si k tomu mohou načerno přivydělat. Velmi ilustrativní je příklad Nových Předlic (součást Ústí nad Labem). Podle studie Fóra pro integraci (ZDE) jsou hlavním zdrojem příjmů zdejších obyvatel sociální dávky plus práce načerno, kterou se tu živí asi 30 % mužů. Jejich nízký sociální status přitom dokazuje "velmi časté" užívání drog a krádeže, které tvoří až 90 % všech zde spáchaných trestných činů. A všimněte si, že nikdo neříká, co je to za etnikum.    

5. Přídavky na děti příjemce odrazují od práce

Studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí došla k závěru, že příjemci sociálního příplatku a příspěvku na bydlení jsou nejvíce rodiny s třemi a více dětmi. Mezi faktory, které ovlivňují příjmovou deprivaci chudých českých domácností studie zmiňuje ekonomickou neaktivitu otce rodiny, který typicky pobírá rodičovský příspěvek a má jen nízkou kvalifikaci. Chudobu významně ovlivňuje také počet dětí: v rodině se čtyřmi a více dětmi je riziko chudoby přibližně šestkrát vyšší než v rodině s jedním dítětem.   Úroveň dávek sociální pomoci ve porovnání s pracovními příjmy v České republice je podle studie VÚPSV podobná jako v nejštědřejších skandinávských systémech či ve Švýcarsku, což platí zejména pro rodiny s nízkými výdělky. Způsobuje to narušení pracovních pobídek a menší tlak na pracovní aktivitu. Na rozdíl od severského modelu je přitom v českých podmínkách zjišťována dlouhá doba závislosti na dávkách. Autoři studie zmiňují také etnickou dimenzi: ze sociálních dávek podle nich žije "asi polovina" romské populace.    

6. Chudí se množí víc než bohatí

Ze Statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu jsem zjistil tzv. decilové rozdělení populace, tedy příjmy a počet nezaopatřených dětí v jednotlivých decilech. 10 % Čechů s nejnižšími příjmy má 1,79 nezaopatřeného dítěte a naopak 10 % Čechů s nejvyššími příjmy má 0,11 nezaopatřeného dítěte. Jinak řečeno: nejvíc se množí nejchudší. Charakteristika domácností (počet členů) podle decilového rozdělení v roce 2010, zpracováno podle údajů Českého statistického úřadu v soutěžní práci Vzájemné vazby daní a sociálních dávek v ČR od Jany Látalové Na poslední citovaný údaj mne upozornil ekonom Petr Mach (viz jeho článek ZDE). Názor o škodlivosti sociálního parazitismu je v něm vyargumentován mnohem lépe, než se to povedlo mně. Petr Mach mimo jiné říká, že přídavky na děti stimulují porodnost u sociálně slabších vrstev. Státní dávky jim obecně zajišťují sice nižší, ale pro ně samé postačující životní úroveň a potlačují tak jejich motivaci ke zvýšení příjmu prací. V jiném článku (ZDE) Petr Mach uvádí, že systém sociálních dávek v ČR obsahuje výrazné demotivační prvky, které odrazují od práce.  

Shrnutí: parazit časem zahubí hostitele

Sociobiolog by snad jen doplnil, že kvůli strategii sociálnímu parazitismu se v populaci multiplikují geny, které by jinak přirozený výběr vytlačil. V přirozené soutěži bez handicapů by totiž nejspíš neměli nejvíc dětí lenoši a příživníci, ale pracovití lidé. Z hlediska dlouhodobého přežití druhu je přitom sociální parazitismus jednoznačně zhoubným jevem. Až totiž geny (nebo spíš memy) lenosti, závislosti a neschopnosti převzít odpovědnost za svůj život převládnou v populaci, kdo bude vytvářet hodnoty? Všichni se totiž budou chovat stejně sobecky a "vychcaně" jako Američanka Angel Adams. Sociální parazit tedy nakonec zahubí svého hostitele: pracovitého občana. Osobně odmítám komukoli (bez ohledu na etnický původ) sponzorovat živobytí jen proto, že na své "zaměstnání" povýšil tak soukromou věc, jako je reprodukční cyklus. Česky řečeno: "Ať si mají Romové, Eskymáci, Mongolové, Pardubičáci nebo třeba Brňáci klidně dvacet dětí. Ať za ně ale nesou vlastní odpovědnost a nechtějí, abych jim na ně připlácel já."