Už se vám někdy stalo, že jste se podívali na mrak, strom, budovu či kamaráda a pomysleli si: „Hele, je to divný, ale vypadá to jako něčí ksicht – lidská tvář!“? Nic si z toho nedělejte, je to úplně normální, přestože to má svůj vlastní psychologický termín.

Pareidolie – o které jsme více psali TADY pod bodem 9 – spočívá v tom, že váš mozek vyhodnotí určitý jinak bezvýznamný a náhodný tvar jako smysluplný a nenáhodný, a proto i svým účinkem na naši mysl ohromující. Funguje to podobně taky v případě zvuku, což se zde ale těžko předvádí – nepodařilo se nám sehnat nahrávku motorové pily v lese, která z dálky zní jak rozzuřené stádo kanců, ani houkání polední pauzy v kamenolomu, které si neznalý člověk lehce splete s leteckým poplachem.

Proto jsou zde jen fotky – za to ty nejvýběrovější, shromážděné z různých koutů světa a zobrazující tváře na všemožných velkých i malých, přírodních i umělých objektech.

1. A začínáme v Praze, na Kampě...

2., 3. Florida a Nizozemsko – kuře, panebože!

4. Zpívající bastion ve velšské vesnici Portmeirion

5., 6. Drobnější užitné objekty

7. Řekněte... co chcete

8., 9. Jde to s úsměvem i bez něj

10. Přijde zima strašlivá

11. Pošťourat se v úsměvu hřebíkem?

12. Srandy regál

13. Jak se říká samicím od kraba?

14. Zipoun červenoústý

15. Našlapovat tiše jako duch

16. Na každej hrnec se někde vaří voda

Další oči už se na vás valí na následující straně...