1. Podmořské ‚kruhy v obilí‘ (Japonsko)

Autorem těchto geometricky precizních útvarů na písečném dně japonského pobřeží nejsou mimooceánšťané ani fukušimští mutanti, ale obyčejné mořské ryby z řádu čtveřzubců. Přesněji řečeno samci, kteří tyhle kruhy stavějí dovedně sladěným pohybem svých ploutví, aby pak do nich vlákali samičku za účelem jejího oplodnění.

2. Modrá láva (Indonésie)

Sopka Kawan Ijen chrlí ve skutečnosti lávu stejně červenožlutou jako jiné vulkány, modrou barvu přidávají sirnaté plyny, které jsou při erupcích vytlačovány prasklinami za vysokých tlaků a teplot. Hlavně je třeba na to koukat v noci, za denního světla není tento jev viditelný.

3. Nekonečná vlna (Brazílie)

Zvedá se, když se oceánský příliv dostane k ústí Amazonky. Největší bývají v únoru a březnu. Vlna je zpočátku vysoká až pět metrů, pak se postupně snižuje, ale může být patrná ještě 800 km proti proudu řeky. Označuje se slovem pororoca, pravděpodobně z místního indiánského jazyka Tupíů (velký hřmot). Přestože je to nebezpečné, protože vlna s sebou nese spoustu odpadu, mají ji v oblibě surfaři. Nejdelší zaznamenaná jízda trvala skoro tři čtvrtě hodiny a podařilo se při ní urazit téměř 15 km (průměrnou rychlost si již jistě dokážete spočítat sami).

4. Krvavý ledovec (Antarktida)

Pochopitelně to není krev, ale voda s rozpuštěnými oxidy železa, která teče z Taylorova ledovce do jezera Bonney.

5. Podmořský vodopád (Mauritius)

Ve skutečnosti se jedná o ‚pískopád' vytvářející iluzi padající vody.

6. Zakuklené stromy (Pákistán)

V době povodní je to pro pavouky jediné suché místo vhodné ke stražení záludných lepkavých pastí, sloužících zároveň jako jejich obytný a rozmnožovací prostor.

7. Ledové květy (Arktida)

Esteticky ohromující zvláštní jev vznikající díky rozdílům v teplotě vody a atmosféry. Nejčastěji je sice pozorován v Arktických oblastech, ale běžný je i ve Skandinávii nebo v některých oblastech Německa.

8. Ledové vlasy (kdekoli, kde mrzne)

Díky chemickým změnám způsobovaným bakteriemi uniká voda z rostlin zvláštním způsobem a zamrzá ve vláknitých strukturách. Něco jako kdybyste čůrali na pólu.

9. Modrá díra (Belize)

Z geologického hlediska se jedná o závrt, tenhle je ovšem jeden z největších na světě (průměr 300 m, hloubka 125 m).

10. Jezero Natron (Tanzánie)

Název už možná někomu napověděl, že je voda v jezeře bohatá na Na, tedy sodík, konkrétně ve formě uhličitanu. Navíc zde voda dosahuje teplot až 60 stupňů a má velmi vysoké (zásadité) pH, takže vše živé –> mrtvé, co tam spadne, rychle zvápenatí.

11. Duhové eukalypty (Tasmánie)

Blahovičník oloupaný (Eucalyptus deglupta) – můžete si ho koupit a pěstovat klidně i u nás. Barevný jev vzniká samovolným loupáním kůry v pruzích a obnažování různě barevného lýka. Barevnost lze posílit správným použitím photoshopu.

12. Nekonečná bouřka (Venezuela)

Catatumbo! Řádí 160 dní v roce nad nevelkou oblastí kolem ústí stejnojmenné řeky do jezera Maracaibo. Frekvence blesků dosahuje až 180 za hodinu.

13. Bílá duha (téměř kdekoli)

Tak jako ta správná poctivá duha vzniká lomem světla na kapkách deště, tahle duha využívá daleko menší kapičky mlhy. Ve skutečnosti není bílá, ale její barvy jsou velmi slabé, pro lidské oko téměř nepostřehnutelné.

14. Měsíční duha (téměř kdekoli)

Velmi vzácný úkaz. Měsíc musí mít 1) velkou svítivost, tzn. být někdy kolem úplňku, což je ale zároveň i doba, kdy při jeho východu Slunce teprve zapadá, a při jeho západu zase pomalu vychází. A to poněkud koliduje se splněním dalších dvou podmínek nutných pro vznik viditelné měsíční duhy: 2) Měsíc nesmí být moc nízko, ale ani vysoko nad obzorem; a 3) na opačné straně musí být tma.

A TADY máte 12 nejkrásnějších astronomických jevů.