Připomeňme si, jak samotný experiment, který vám možná před časem přelétl po monitoru, vlastně vypadal

Skupina vědců zavřela do klece 5 opic a do jejího středu umístila žebřík s několika banány navrchu. Pokaždé, když některá z opic vylezla na žebřík, postříkali vědci ostatní opice studenou vodou. Po nějakém čase, pokaždé když některá opice chtěla vlézt na žebřík, se na ní ostatní vrhly a zbily jí. Nakonec se žádná z opic neodvážila lézt na žebřík bez ohledu na pokušení. Potom vědce napadlo jednu z opic nahradit. První věc, co nová opice udělala, bylo to, že se pokusila vylézt na žebřík. Ostatní ji okamžitě zbily. Po několika výprascích se nová členka skupiny naučila, že nesmí na žebřík nikdy lézt, ačkoliv vůbec nevěděla proč. Poté byla vyměněna další opice a následoval stejný scénář. I první vyměněná opice se podílela na bití té druhé. To samé se opakovalo i po výměně třetí. Bita byla i čtvrtá opice. Nakonec došlo i na výměnu páté opice. Máme tady tedy skupinu pěti opic, které, ačkoliv nikdy nedostaly studenou sprchu, pokračovaly v bití každé opice, která se jen pokusila vylézt na žebřík. Pokud by bylo možné vyzpovídat opice, proč zmlátily každou, která se pokoušela vylézt po žebříku, zřejmě by sborově odpověděly: „Nevím, takhle to tady u nás zkrátka chodí." Nezní vám to povědomě? Proč pořád do zblbnutí s klapkami na očích, uších i duších děláme to, co děláme – na co jsme zvyklí – i když existuje i jiná cesta?  

Jednalo se jen o virální moralistický blábol, nebo podobný experiment vědci skutečně provedli?

Že by výše popsaná studie mohla stát na reálných základech, ukazuje studie G. R. Stephensona z roku 1967. Jeho experiment sice nemá natolik expresivní rysy (banán, žebřík, studená sprcha), ale v důsledku popisuje podobné jednání primátů. Stephenson vycvičil dospělé samce a samice makaků, aby se vyhýbali manipulaci s konkrétním objektem a poté do klece s vycvičeným jedincem umístil nepoznamenané zvíře stejného věku a pohlaví a zároveň inkriminovaný předmět. Vycvičený samec během doby jejich interakce skutečně odtáhl svého naivního partnera pryč od předmětu, za který byl dříve trestán, zatímco další dva vycvičení samci předvedli něco, co bylo popsáno jako „výhružné výrazy tváře spolu s postojem ukazujícím strach", když se nevycvičený jedinec přiblížil k onomu předmětu. Poté, co byly opice, které neprošly výcvikem, ale byly spárované se cvičenými jedinci, umístěny samotné do klece s předmětem, předváděly značně omezenou manipulaci se cvičným objektem v porovnání s dřívějškem. Naneštěstí výcvik a testování nebyly schváleny kvůli použití diskriminační procedury, takže povaha přenesených informací nemůže být přesně určena, ale výstupní údaje jsou rozhodně zajímavé. Zdroj: wiki.answers.com, Stephenson, G. R. (1967). Cultural acquisition of a specific learned response among rhesus monkeys. In: Starek, D., Schneider, R., and Kuhn, H. J. (eds.), Progress in PrimatologyStuttgart: Fischer, pp. 279-288. Mentioned in: Galef, B. G., Jr. (1976). Social Transmission of Acquired Behavior: A Discussion of Tradition and Social Learning in Vertebrates. In: Rosenblatt, J.S., Hinde, R.A., Shaw, E. and Beer, C. (eds.), Advances in the study of behavior, Vol. 6, New York: Academic Press, pp. 87-88  

Tomuhle makakovi jsou výsledky studie šumafuk