Vracím se z reportáže v Jihlavě. Autobusové nádraží, provozované firmou ICOM Transport, a. s. tam mají asi deset minut pěšky od centra. V kapse mi cinká posledních pár drobných, ale v peněžence mám tři bankomatové karty. "Můžu platit kartou?" ptám se paní za okénkem. "Ne, u nás to nejde," povídá. "Fajn, tak kde tu máte bankomat?" Paní mi vysvětluje, že pro peníze musím do centra. Autobus mi přitom odjíždí za deset minut. Odjede tedy beze mně... Firma ICOM Transport o sobě na webu píše, že se "během deseti let stala jedním z největších a nejmodernějších dopravních uskupení Evropy s využitím vlastní moderní techniky". Tak to teda pěkně kecá. Kdyby to totiž byla pravda, paní za okýnkem by měla platební terminál, který dnes v Praze mají v každé trafice nebo taxíku. Ale nebuďme pragocentričtí – ten platební terminál už dnes mají i v každé sámošce v každé zakopané řiti. Například v pro Čechy zaostalém Íránu si bez karty místní banky nekoupíte už ani vodní dýmku. Jenom ne na autobusáku v padesátitisícové Jihlavě, kde notabene není ani bankomat. Kde to sakra jsme? V mongolském Ulánbátaru někdy v roce 1920? Že tam tehdy neměli platební terminály v jurtách bych snad ještě chápal. V mongolských jurtách dnes už mají satelity, solární panely a nejspíš i platební terminály. Na rozdíl od jihlavského autobusáku (foto www.unesco.org). V 15.20 (ten čas je důležitý) jsem zatelefonoval do firmy ICOM Transport a představil se jako pravidelný, ale zrovna naštvaný zákazník. "Jo, milej pane, tady už dneska nikdo není," řekl mi hlas na druhém konci drátu. "Tady se dělá jen od sedmi do tří." To mnohé vysvětluje – pokud v "jednom z nejmodernějších dopravních uskupení Evropy" vládne pracovní morálka z dob komunismu, nedivím se, že k nim ještě nedorazila informace o existenci platebních terminálů. Dozvěděl jsem se jen, že ředitelem ICOMu je jakýsi pan Zdeněk Kratochvíl. Mám mu prý volat zítra od sedmi do tří. Pak už stačilo jen pět minut googlování a měl jsem před očima neuvěřitelný příběh. Někdejší komunistický papaláš Zdeněk Kratochvíl se v 90. letech podílel na tunelování jihlavských firem. Nešlo o pár korun, ale o miliardy – podle pořadu Reportéři ČT se jednalo o "jednu z největších kriminálních kauz posledních let". Kratochvíl za to měl jít sedět, ale sehrál to "na hlavičku" a od Klause dostal prezidentskou milost. Prý totiž "nemohl absolvovat trestní řízení, neboť nebyl schopen chápat jeho smysl" a "prognóza byla z psychiatrického hlediska mimořádně nepříznivá". Firmu ICOM Transport ale ten pán řídí dodnes – smysl popojíždění autobusů po Vysočině tedy zřejmě chápe aspoň mlhavě. A iDnes o něm napsala: "Kdyby se dělal žebříček nejbohatších lidí Vysočiny, obsadil by Kratochvíl jedno z čelných míst. Rozhodně by se neztratil ani v celostátním srovnání zámožných Čechů..." Nejbohatší cvok z Vysočiny nemůže v rámci pokání za lumpárny svým zákazníkům koupit ani jeden jediný blbý platební terminál? Tak to už je fakt Mongolsko! Pardon, to už urážím hi-tech Mongoly.   Zdeněk Kratochvíl opravdu vypadá jako Mongol z roku 1920, kdy v jurtách neslyšeli o bezhotovostním platebním styku. Foto: Petr Lemberk / MAFRA /Profimedia.cz.   O údajně duševně nemocném řediteli ICOMu Zdeňku Kratochvílovi se víc dočtete tady: http://www.jihlavske-listy.cz/clanek1547-kauza-zdenka-kratochvila-je-definitivne-u-konce.html http://jihlava.idnes.cz/odsouzene-z-miliardoveho-kseftu-s-akciemi-drzi-venku-dusevni-nemoc-1p1-/jihlava-zpravy.aspx?c=A110308_1544836_jihlava-zpravy_dmk http://www.jihlava.cz/kronika-mesta-jihlavy-1998/d-50814 http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn02_2001/obsah/07.htm