První oficiální sériový vrah Běloruska

Gennadij Michasevič se narodil 7. dubna 1947 ve Vitebské oblasti, kde později páchal všechny své vraždy. Jak později přiznal, k prvním mordám ho přiměla vlna nenávisti kvůli nešťastné lásce. Po návratu ze služby v armádě zjistil, že jeho přítelkyně se mezitím provdala za jiného muže. V noci 14. května 1971, silně rozrušený a opilý, se vydal do města Polotsk za svými rodiči, odhodlaný ukončit svůj život. Připravil si oprátku, ale v osudovou chvíli se k němu přiblížila neznámá mladá žena, na které si vybil svůj nahromaděný hněv. Tato vražda však nebyla poslední. Na podzim téhož roku zabil svou další oběť a v následujícím roce zardousil další dvě ženy.

Mezi vraždami však Michasevič vedl naprosto normální život. Vyučil se, našel si práci v továrně, oženil se a udělal si dvě děti. V práci byl spolehlivý zaměstnanec, navíc byl členem komunistické strany a aktivně se zapojoval do Dobrovolné lidové družiny. Právě díky svému bezproblémovému rodinnému a pracovně-politickému životu nevzbuzoval žádné podezření u svého okolí. Ale nic netrvá věčně.

Během vyšetřování jeho vražd byli z těchto činů obviněni a dokonce odsouzeni naprosto jiní muži, kteří s mordami neměli nic společného. Přesto další vraždy nepřestávaly a pachatel pokračoval ve svém jednání dál. Vyšetřovatelé to vysvětlovali tím, že údajně noví pachatelé napodobují původního vraha a inspirovali se jeho zločiny. Michasevič většinu svých obětí před vraždou znásilnil. Útočil na ně na odlehlých místech, nebo je bral jako stopařky do svého auta. Nikdy u sebe nenosil konkrétní vražednou zbraň a vždy si vystačil s tím, co měl zrovna po ruce. Své oběti často okrádal, přičemž si přivlastňoval peníze a šperky, které později dával jako dárky své ženě. Ta se bohužel nikdy nezeptala, odkud šperky vzal.

Průlom ve vyšetřování nastal, když mladý vyšetřovatel Nikolaj Ingatovič představil teorii, že všechny vraždy v oblasti jsou dílem jednoho sériového vraha. Do pátrání po pachateli se tehdy zapojili i dobrovolníci, mezi nimi paradoxně i sám Gennadij Michasevič, který se tak přímo účastnil „honu“ na sebe. To mu poskytlo důvěrné znalosti policejních postupů, které využíval k tomu, aby pokračoval v útocích, aniž by byl odhalen. To od něj bylo velmi chytré. V roce 1985, v posledním roce svého řádění, zavraždil podle dostupných údajů až dvanáct žen. Šlo tak o jeho rekordní rok.

V tomto roce ale udělal chybu, která vedla k jeho odhalení a dopadení. Poslal totiž do místních novin dopis podepsaný fiktivní skupinou „Patrioti Vitebské oblasti“ s cílem zmást vyšetřovatele a nasměrovat je na falešnou stopu. Stejným fiktivním podpisem však opatřil i ručně psanou poznámku, kterou zanechal u své poslední oběti. Vyšetřovatelé tak získali cennou stopu a zahájili analýzu rukopisů mužů z okolí. Díky této analýze narazili na shodu s rukopisem Michaseviče. Po jeho zatčení se začaly objevovat další důkazy, které ho s vraždami spojily. Zpočátku sice veškerou vinu popíral, ale nakonec se ke svým činům přiznal. Poté byl odsouzen k trestu smrti a následně popraven. K popravě došlo v roce 1987.

mohlo by vás zajímat

Luis Garavito: Kolumbijský vrah, který se zapsal do Guinessovy knihy rekordů

Tento případ však odhalil hlubší problémy v systému sovětské justice a policie. Ve snaze vykázat výsledky a vyřešit vraždy, které vyvolávaly veřejný strach a pohoršení, byly některé případy uzavřeny s obviněním nevinných lidí. Tito „pachatelé“ byli buď posláni na dlouhé tresty do vězení, nebo dokonce popraveni. Případ Michaseviče tak nejen otřásl společností, ale také poukázal na selhání vyšetřovacích orgánů, které pod tlakem státní kontroly obětovaly nevinné pro zachování iluze úspěšnosti boje se zločinem v Sovětském svazu.

Zdroje informací:

https://murderpedia.org/male.M/m/mikhasevich.htm

https://www.serialkillers.cz/gennady-mikhasevich

https://en.wikipedia.org/wiki/Gennady_Mikhasevich