Narodil se v malé vesnici Hovězí na Valašsku 1. ledna 1928, jeho rodina žila jako většina dalších v obci. Měli dobytek a hospodářství obecně. Po skončení války se stal obchodním příručím, v 18 letech dospěl – nejen podle zákona, ale i ve skutečnosti. Zemřel mu otec a o hospodářství se musel starat sám, stal se hlavou rodiny. Jeho rodina byla katolického vyznání. Po válce byl členem Sokola a také Orla – katolické tělovýchovné organizace.
Únorový převrat se ihned na vesnici neprojevil, každý se zatím staral o své pole. První změnu ale pocítil pan Zhof v okamžiku, kdy se dozvěděl, že Orlové i Sokolové dostali zákaz se scházet. Orlové z celého okolí měli jakousi základnu ve Velkých Karlovicích v Oravcově chatě. Zpívali, debatovali, vzdělávali se a samozřejmě i cvičili. Orlové se zde sešli i přes zákaz komunistického režimu a byl mezi nimi i pan Zhof. Uspořádali 1. ilegální sjezd Orla Horního Vsacka. Všichni se již také zapojili do třetího odboje. Založili skupinu Blaník, v jejímž čele stál Josef Plánka. Chtěli sestrojit vysílačku a bojovat tak proti komunistickému režimu, nepodařilo se jim sehnat dostatek dílů, tiskli tedy alespoň leták „Katolický lide...“. Na místo dorazili také hlavní představitelé Orla ve státě Bohuslav Koukal a Jiří Malášek. Nejspíš nevěděli, že již tou dobou byli v hledáčku Státní bezpečnosti. Orel, Sokol nebo mládežnické organizace politických stran představovali pro komunistický stát největší nebezpečí – obávali se, že přejdou do odboje a nově vzniklý režim stačí svrhnout dřív, než se etabluje. Hlavní organizátor tohoto sjezdu Oravec se dozvěděl, že po něm už StB jde. Rozhodl se, že uteče do emigrace, jako další nepohodlní politici. Odjel za svým příbuzným do pohraničí, odkud chtěl emigrovat. To se mu ovšem nepodařilo, jelikož jej zde zatkli a odvezli do vězení v Uherském Hradišti. Zda Oravec mluvil, nemůžeme soudit, jelikož nemáme přístup k archivním dokumentům. Jisté ale je, že po jeho zatčení začala mohutná akce, v rámci níž byl zatčen i Bohumil Zhof.
Zhof dostává směrnice, jakým způsobem má založit ilegální skupinu. Netuší, že mu je neposílá jeho spolupracovník, ale Státní bezpečnost, která rozehrála svou nečistou hru. Potřebovali ukázat, že měli pravdu a že jsou Orli paramilitární skupinou plánující v Československu převrat. Do Oravcovy chaty přichystala StB vojenský arzenál, za který by se nemusela stydět menší armáda. Následně jej měla vítězoslavně objevit a potvrdit, že třetí odboj v čele s Orlem a Sokolem chystal v Československu ozbrojené povstání. Celá akce se spustila v prosinci 1948, začalo masové zatýkání. Zhofa zatkli v práci, byl zaměstnancem jatek. Byly Vánoce a on byl zatčen Státní bezpečností a vezen kamsi do neznáma. Jeho cesta skončila na vsetínském zámku, StB tam měla vyšetřovnu. Nejdříve bylo vše normální. Poté se tlak stupňoval, svázali jej na železné posteli a mlátili obuškem přes paty, až upadl do bezvědomí. To měl být teprve začátek. Již zde na něm vyzkoušeli elektřinu, kterou jej pomocí trafa mučili. Vzpomíná, že vše probíhalo ve zmatku a rychle, dokonce pod ním na zemi leželi vyčerpaní a zbití lidé, kteří byli vyslýchaní před ním. Mezi vyšetřovateli jmenoval za nejaktivnějšího Grebeníčka, otce známého komunistického politika.
Předváděcí akce StB
Zhof byl poté přesunut do věznice v Uherském Hradišti. Zde vládl pevnou rukou vyšetřovatel Ludvík Hlavačka. Ten uspořádal jakousi zvrácenou prezentaci, sezval funkcionáře StB z celého okresu, aby jim demonstroval nové výslechové metody, které zaručí vždy úspěch. Figurantem se měl stát vězeň Zhof. Estébáci se posadili do místnosti, jako by čekali na filmové představení. Před nimi seděl muž připoutaný na židli s elektrody v botách. Jak celá akce probíhala, můžeme zjistit z protokolů:
„Soudruzi nás sami vyzývali, abychom se šli podívat na novou vyšetřovací pomůcku, tzv. elektrické boty, jejich používání na vyšetřovancích bylo zpočátku tajné, ale pak se mezi orgány proslechlo. Mezi orgány bylo použití této pomůcky posuzováno jako jedině účinné i tehdy, když ani po bití vyšetřovanec nemluvil. Reakce vyšetřovance byla ta, že se celé tělo, zvláště ruce a nohy, začaly kroutit a vyšetřovanec zoufalstvím skákal až 1 metr od země. Právě po velkém bití byly tyto boty nasazovány.“
Pan Zhof byl propuštěn v roce 1951, poté musel nastoupit k PTP, takže jeho útrapy nekončily – byl přiřazen k těžbě uranu v Jáchymově, ale i to přežil. Nakonec se vrátil do rodné obce, vzal si Marii Štrbíkovou, která byla politickým vězněm jako on, a spokojeně zde žijí.
ZDROJE:
pametnaroda.cz, pribehynasichsousedu.cz, wikipedie, tvare-vzdoru.vaclavhavel-library.org