Záznamy o něm sahají do dávné minulosti. Nejstarší záznam pochází z roku 1613 z britského města Christchurch. Za silné bouřky vzplálo v posteli tělo tesaře. Událost mělo spatřit více svědků, tělo totiž mělo hořet tři dny. Prvním vysvětlením byla nadměrná konzumace alkoholu. Tato hypotéza se ukázala jako zcela mylná, jelikož po intoxikaci alkoholem lidské tělo obsahuje alkohol v řádech promile, ne procent. Vysvětlení neobstojí, k samovolnému uhoření docházelo i u osob, které alkohol nekonzumovaly. Jeden z nejznámějších případů se stal 2. července 1951 na Floridě. Jistá 67letá důchodkyně Mary Reeserová uhořela ve svém domě. Zbyla z ní jen část hlavy, chodidla a papuče. Shořela sedící v křesle, měla hořet několik hodin. Okolí křesla nebylo ohněm vůbec zasaženo. V čem je samovznícení člověka hrůzné, je, že při SHC (Spontaneous Human Combustion) je zdrojem hoření samotný člověk, vnější zdroj je pokaždé vyloučen. Samotný proces hoření většinou trvá několik hodin, teploty jsou vyšší než v krematoriu (jelikož shoří všechny kosti). Tělo hoří od středu, podle plic nebožtíků lze usoudit, že na počátku hoření člověk žil a byl při vědomí. V žádném z případů nebyly nikdy nalezeny ani známky smrtelného zápasu. Vysoké teploty při tomto fenoménu jsou také nevysvětlitelné, v krematoriu zůstávají zbytky kostí, při SHC zbyde jen popel a většinou dvě končetiny (ruce či nohy). Odlišný od všech ostatních je případ z Maďarska – 25. května 1989 muž vystoupil z auta, jeho žena okolo jeho postavy viděla po několik vteřin jakousi modrou auru (záři). Po chvíli muž padl na znak na zem. Přivolaný lékař konstatoval, že se zranění neslučují se životem – měl zuhelnatělé orgány po zásahu elektrickým proudem. Navenek tělo nejevilo žádné známky poškození. K dalšímu samovznícení došlo v irském Dublinu. V roce 1970 v domě na Prussia Street uhořela 89letá Margaret Hoganová, vdova žijící sama. Shořela ve svém křesle, 12 stop vzdálená televize se roztavila. V místnosti nebyly žádné známky požáru, kromě ohniště na místě Margaretina křesla. Jediné, co z ní zbylo, byla dvě chodidla. V místnosti se, jako v prvním případě, nacházel krb.

Případ samovznícení se stal i u nás, a to 14. listopadu 2000. Na předměstí Tábora žila osamělá stará paní. Dlouhou dobu nevycházela, když přišla dcera, tak jí neotvírala. Vlezla tedy do domku oknem. Našla doutnající ostatky své matky, z těla se zachovaly dolní končetiny a část hlavy. V místnosti byla kamna. Hasiči a záchranáři popisovali místo jako ohniště uprostřed pokoje, oheň byl izolovaný a příčinu či důvod, proč neshořelo nic v okolí, hasiči nenašli.

Pojďme si tedy vše shrnout. Alkohol je vyloučenou příčinou, procesy metabolismu jsou také velice nepravděpodobné (například myšlenka, že shoření souvisí s plyny v žaludku a střevech). Další vyloučenou teorií je jakési mentální sebezničení, kdy ke shoření dochází u citlivých jedinců v depresi. Což je samozřejmě nesmysl – například paní z Tábora byla, podle vyjádření sousedů, nesmírně veselý člověk. Potom zde zůstává jediné logické vysvětlení, které zní knotový efekt.

mohlo by vás zajímat

Upíři v Čechách: upíří kněžna Eleonora a nemrtvý správce ze Žďáru

Knotový efekt

V roce 2016 obhájil Martin Petrák na Jihočeské univerzitě diplomovou práci, která se zabývala knotovým efektem. Na prasečím mase (které je nejblíž lidskému) zkoušel navodit knotový efekt, v jednom z pěti případů se podařilo zpopelnit 98 % subjektu včetně kostí. Knotový efekt vychází z možnosti, že na člověku vzplane oblečení, například límec. Lidské tělo plné tuku poté funguje jako svíčka. Oheň se šíří velice rychle, u starších lidí, kteří nemají například dobrou hygienu, může oblečení nasáklé potem knotový efekt ještě urychlit. Princip je v tom, že tělo hoří směrem dolů, jak tomu je například u svíčky. Přesně takto také shořely oběti SHC. Zajímavé je, že lidé z projektu Záře experiment replikovali a výsledky byly jiné. Prase shořelo pouze z 25 %. Je tedy na vás, jestli pro vás bude knotový efekt dostatečným vysvětlením fenoménu samovznícení.

ZDROJE:

badatele.net, wikipedie