Jeho původní povolání je překvapivé. Vareha byl původně policista, podle kolegů velmi dobrý policista, kterého práce nejspíš bavila. Toužil však po větším množství peněz, než by vydělal u policie. Rozhodl se s povoláním policisty skončit a začít podnikat coby zemědělec. Jeho stáda čítala přes 5 tisíc ovcí a až 1000 kusů dobytka. Měl 400hektarový ovocný sad a obrovské množství nejnovějších zemědělských strojů. Podnikal také se dřevem, které dovážel ze severní oblasti Slovenska, ve svých firmách je zpracovával a prodával dále. Nutno říct, že jeho výrobky byly skutečně kvalitní. Dřevo bylo vůbec jeho oblíbeným materiálem, vlastnil například benzinovou pumpu a nad ní se tyčil jakýsi malý dřevěný panelák, hodně vzdáleně připomínající tradiční japonské stavby. Okolo benzinky jich vystavěl hned několik, což bylo vnímáno jako bezpečnostní riziko vedením města, občané jej a jeho domky milovali. Snažil se také pomáhat Romům, přijímal je jako zaměstnance, motivoval je, nebo daroval rodině krávu a každý den vozil i krmivo a zajistil jim také péči veterináře. Neměl problém dát lidem peníze, podle vzpomínek například zaplatil dítěti jednoho ze svých zaměstnanců nákladnou léčbu a poté i na Slovensku nedostupné léky. Byl také milovník boxu, organizoval zápasy a mladým bojovníkům platil hned na ruku. Stoupal strmě nahoru, až se jednou v novinách objevila jeho fotografie, jak sedí u stolu s prezidentem Gašparovičem a jeho manželkou. Byl požádán o dodání jablek pro charitu paní Gašparovičové, samozřejmě ochotně souhlasil.

Bizarní epizodou z jeho života je jeho pasování na maltézského rytíře. Řád se poté, co se s údajnou maltézskou pečetí nechal vyfotografovat s prezidentem ohradil proti jeho pasování s tím, že nikdy nebyl členem. Pasovat jej měla jakási falešná odbočka řádu v Maďarsku. Od té doby si nechával říkat sire, byl také často nazýván „králem Zemplína“. Měl mafiánské vystupování – když přišel na nějakou schůzi, klidně na daňovém úřadě, dbal na to, aby byly vidět dvě jeho pistole za pasem. Říká se, že když přišel na schůzku podruhé, už zbraň suverénně pokládal na stůl. Snažil se rozdělit rizikové faktory – jedna firma jen nakupovala výrobky, druhá firma vlastnila dopravní prostředky, další nemovitosti atd. Měl dohromady 80 firem. Tento stav začal využívat – jeho firmy obchodovaly mezi sebou. Všechny obchody probíhaly v hotovosti a sám se sebou uzavřel ústní smlouvu – v praxi to vypadalo tak, že prostě přemístil peníze z jednoho kufříku do druhého.

Daňový podvodník, nebo oběť státu?

… anebo obojí? Zde se dostáváme k nejdůležitější části jeho života. Policisté tvrdí, že tento stav začal využívat, resp. zneužívat – obchodování firem jednoho vlastníka mezi sebou není nelegální, podle policie však byly obchody fiktivní. Kriminalisté tvrdí, že si udělal jakýsi vlastní uzavřený daňový ráj. Jeho cílem byla absolutní soběstačnost – co potřeboval, nechal vyrobit jedné ze svých firem. Zkrátka nechtěl nic nakupovat, postupně si zřídil také mlékárnu. Z fiktivních obchodů poté od státu dostával DPH nazpět. Jenomže případ je ještě více zamotaný – policie zabavila veškeré jeho účetnictví, bylo to v době, kdy se měly podávat daně. Varehova družka a účetní však nemohla daňové přiznání podat, jelikož jim policie odmítla účetnictví vydat. Bylo mu tedy vyměřeno náhradní daňové přiznání, na základě kterého měl být stíhán pro daňový podvod. Ze strany státu to byla velká chyba, je však více než pravděpodobné, že se skutečně podvodu dopustil. Kontrola u něj měla být více než tisíckrát, mnohdy byli viděni, kterak cpou do kufru auta tašky plné potravin, které jim Varecha daroval. Bizarní jsou také některé jeho obchody, jako třeba ten o neznámém člověku, jenž prodal své firmě přes milion kusů brouka lýkožrouta, kterého měl sbírat seškrabáváním ze stromů. Odseděl si nakonec 9 let za krácení daně, dnes je již na svobodě a opět podniká.

ZDROJE:

wikipedia, sme.sk, ekonomickydenik.cz

Súmrak bossov (2017, dokumentární série)