V období mezi 20. květnem a 8. listopadem roku 1422 došlo v českých zemích k situaci, která se z dnešního pohledu může jevit jako zvláštní, v kontextu tehdejší doby má však naprosto logické opodstatnění. Ve zmiňovaném roce totiž husitské vojsko Pražanů na dobu více než pěti měsíců oblehlo známý hrad Karlštejn a neúspěšně se jej pokusilo dobýt.
Když Češi dobývali český hrad
Pokud událost popíšeme jako situaci, ve které Češi dobývají český hrad, může se nám jevit jako absurdní. V kontextu husitských válek se však jednalo o naprosto běžný jev, kdy v bitvách mnohdy bojovali Češi proti Čechům v závislosti na tom, zda byli přívrženci Zikmunda Lucemburského, nebo husitského hnutí.
Právě hrad Karlštejn byl v držení přívrženců Zikmunda a již od roku 1420 byla jeho hradní posádka posilována. Je nepochybně důležité zmínit, že síla hradní posádky čítala přibližně čtyři stovky mužů, zatímco síla útočících husitů je odhadována až na 24 tisíc mužů. Na hrad se v průběhu roku 1421 přesunula rovněž část posádky Pražského hradu, i přesto ovšem byli obránci ve značném početním oslabení, což však efektivně kompenzovala výhoda hradního opevnění.
Z hradu Karlštejn se tak stal jakýsi pomyslný opěrný bod katolíků ve středních Čechách, navíc je pravděpodobné, že v době obléhání už na hradě nebyly korunovační klenoty, které odsud Zikmund nechal v době své korunovace pro jistotu odvézt.
Obléhání Karlštejna
Obléhání začalo v závěru května roku 1422, nejpravděpodobněji se jednalo o 20. květen, kdy pražští husité s polskými oddíly obsadili okolní kopce, z nichž se dal hrad dobře ostřelovat. V následujících fázích vystavěli na nedalekých cestách zátarasy a připravovali pozice pro palné zbraně. K dispozici měli zřejmě pět velkých děl, pět praků a několik srubnic a tarasnic, s pomocí kterých začali třetího dne ostřelovat hrad.
Zajímavostí je, že vlivem velkého množství střelného prachu a použití velkých nábojů se několik děl během ostřelování doslova roztrhlo a rozpadlo. Vzhledem k tomu, že palné zbraně hradu nijak zvlášť neubližovaly, nechali husité z Prahy svážet fekálie, které byly posléze v sudech vrhány do hradu.
V červenci byl husity rovněž otráven potok, který byl zdrojem pitné vody pro hradní posádku. Lze si povšimnout, že v kontextu obléhání Karlštejna byli útočící husité skutečně vynalézaví, i přesto se obléhání táhlo po dobu několika měsíců. Na začátku října došlo ke značnému oslabení husitských sil, když velká část vojska odtáhla se Zikmundem Korybutovičem do Prahy potlačit vzpouru radikálních husitů.
Křížová výprava a 1813 sudů s fekáliemi
V Norimberku byla mezitím svolána křížová výprava, která se vydala na pomoc Karlštejnu – do boje však účastníci křížové výpravy nezasáhli a výprava se krátce po překročení českých hranic rozpadla. I svolání křížové výpravy však bylo nakonec efektivní, neboť se oslabené husitské vojsko pod hrozbou příchodu nepřátelské pomoci pokusilo na konci října o poslední neúspěšné pokusy o dobytí hradu, a nakonec s bránící stranou uzavřelo roční příměří.
Uzavřené příměří podmiňovalo určitým způsobem obě strany – karlštejnská posádka nesměla opravovat poničený hrad, měnit velikost posádky nebo snad pomáhat Zikmundovi při jeho případném tažení do Čech. Husité zase nesměli změnit svoji polohu v okolí hradu. V rámci bitvy tak došlo po necelém půlroce k jakési patové situaci, která však v konečném důsledku skončila neúspěchem pražských husitů, kterým se hrad nepodařilo dobýt.
Obléhání Karlštejna pražskými husity je pak pozoruhodné zejména v číslech. Během obléhání bylo z husitských zbraní na hrad vystřeleno 9032 velkých kamenů, 22 soudků s ohněm a 1813 sudů s fekáliemi. Posádka hradu chránila střechy a dřevěná patra hradu před zničením pokládáním proutí, které bylo prokládáno kůžemi.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
