Tragický příběh Záviše Kalandry nám ilustruje absurditu minulého režimu. Byl jediným marxistickým teoretikem ve státě, přesto jej soudruzi popravili. Jaký byl příběh člověka, kterému historikové přezdívají „hodný komunista“?
Narodil se 10. listopadu 1902 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Neměl dělnický původ, ani nepocházel ze sociálně slabé rodiny. Svým myšlením se vymykal všem svým souputníkům, byl de facto jediným skutečným marxistickým teoretikem v Československu. O to víc je paradoxní, že jej poté soudruzi nechali popravit jako zrádce. Základy svého politického zaměření měl už od dětství. Kalandrův dědeček – Jan Albert Kalandra – organizoval českou kulturní společnost ve Vídni, jeho otec Břetislav byl významným lékařem (ve Vsetíně) a angažoval se také politicky – nejdříve v Masarykově realistické straně (byl blízkým spolupracovníkem T. G. Masaryka), poté se orientoval nalevo a stal se členem sociálně demokratické strany. Tu však během první světové války opustil, kvůli její prorakouské orientaci. Svou politickou cestu ukončil u národních socialistů. Záviš Kalandra tedy pocházel ze společensky angažované a uznávané rodiny, což nebylo u komunistů zvykem.
Marxistický teoretik
Ve Valašském Meziříčí studuje gymnázium, poté pokračuje studiem filozofie a klasické filologie v Praze. Již v té době se stává členem komunistické organizace KOSTUFRA (Komunistická studentská frakce), psal do Rudého práva, do Haló novin – psal zahraničně politické komentáře. Jeho kariéra v Rudém právu začíná v roce 1927 a pokračuje i během bolševizace KSČ, ačkoliv již v této době se projevují jeho kritické postoje vůči Moskvě. Do strany vstoupil v roce 1923, jeho první články v Rudém právu byly zcela pod taktovkou Kominterny, až na pár excesů, za které byl pokárán. Začátek jeho problémů můžeme počítat od roku 1934, kdy otevřeně podporoval sociální demokraty v Rakousku (podobně jako Guttmann, který pochopil, že Kominternu nelze kritizovat a přežít a během nacistické okupace odjel do exilu do Londýna a později se přestěhoval do Ameriky). Pro komunisty byli sociální demokraté sociálfašisté a spojenectví s nimi na bázi rovný s rovným absolutně odmítali. Za svůj postoj byl zbaven postu redaktora Rudého práva. Pomyslný vaz mu zlomila kritika moskevských procesů – vlny teroru v SSSR, při kterých byli popraveni staří bolševici. Koncem dubna 1936 je zbaven všech funkcí v KSČ a je také ze strany vyloučen. Znamená to pro něj ztrátu mnoha přátel, ačkoliv byl založením spíše introvert. Platilo, že když vás komunistická strana odkopla, tak jste ztratil veškeré vazby se členy KSČ.
Kalandra však svou kariéru neukončil, zůstal stále levicově zaměřen a začal vydávat časopis Proletář. Hlavní náplní byla kritika stalinismu a výzva k otevřené diskuzi, volali po reformě komunistického hnutí. Pokračoval ve své kritice poměrů v Sovětském svazu a otevřeně již hovořil o „bahnu stalinismu“. Vydává také svou vlastní studii zmíněných procesů zvanou Odhalené tajemství moskevského procesu.
Druhá světová válka mu přinesla první trápení, které od těchto chvil nemělo přestat – jako všeobecně známý a uznávaný levicový intelektuál je roku 1939 zatčen gestapem, až do konce války je vězněn v různých nacistických vězeních a koncentračních táborech. Prošel i nechvalně proslulým táborem Sachsenhausen a přežil pochod smrti. 3. května byl osvobozen a vyzáblý dopraven spojeneckými vojsky zpět do Prahy. Další problémy měly následovat.
Vražda intelektuála
Po válce je znovu činný a publikuje, věnuje se historické práci, spolupracuje s národně socialistickým a sociálně demokratickým tiskem. V roce 1947 na sebe strhne pozornost vydáním knihy České pohanství, kde zpochybňuje existenci svatého Václava jako skutečné historické postavy. V listopadu 1949 je zatčen – do procesu se hodí, aby zahrál roli trockistického zrádce. Ve vězení prochází mučením a spánkovou deprivací. O zlomení jeho duše také svědčí dokument, který ve vazbě napsal, v němž děkuje svým mučitelům (vyšetřovatelům) za vstřícné zacházení. Jeho poslední přání je vidět svou manželku a jídlo – stěžuje si na hlad. Je odsouzen k smrti v procesu s Miladou Horákovou, popraven je jako první. Dopis, který zanechá rodině nebude nikdy předán.
ZDROJE:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
