Loď Goya

Goya byla původně postavena jako nákladní loď v norském Oslu v roce 1940 – jednalo se o loď 140 metrů dlouhou a 17,4 metrů širokou. Po německé okupaci Norska ovšem padla Goya do rukou nacistického Německa a v roce 1942 byla přestavěna na pomocné dopravní plavidlo pro německé ponorky.

V roce 1943 se Goya přestransformovala na depotní loď, která poskytovala podporu menším plavidlům, ale již následující rok byla přemístěna do Memelu (dnešního Klaipėda v Litvě), kde byla užívána jako cílová loď pro nácvik torpéd 24. flotilou ponorek.

S tím, jak se vyvíjela druhá světová válka, se vyvíjela i úloha lodě Goya, jednoduše podle aktuálních potřeb nacistického Německa. Svou finální roli hrála v roce 1945, když byla během operace Hannibal použita jako evakuační loď, která měla přesouvat lidi na západ z východního a jižního Baltu.

Jejím velícím důstojníkem byl kapitán Plünnecke. Goya byla označena jako nemocniční loď a přepravovala přes 1000 nemocničních lůžek pro velmi vážně zraněné a imobilní vojáky. Dne 16. dubna roku 1945 se Goya plavila ze Gdyně, kolem poloostrova Hel a přes Baltské moře do Kielu v západním Německu.

mohlo by vás zajímat

Kapitulace po šesti hodinách: Německé tažení proti Dánsku je nejkratší operací druhé světové války

Operace Hannibal

Konvoj zahrnoval Goyu, dvě menší plavidla a dvě doprovodná plavidla. Goya byla jen jednou z více než tisíce lodí pověřených k účasti v operaci Hannibal, která byla organizovaná vrchním velitelem Kriegsmarine Karlem Dönitzem a starala se o evakuaci německých vojáků a civilistů z oblasti Pobaltí a Polska v důsledku postupu Rudé armády. Goya, jež měla pojmout přibližně 850 členů posádky, byla přeplněna více než sedmi tisíci uprchlíky a zraněnými vojáky.

Čtyři hodiny po opuštění přístavu byl v blízkosti jižního cípu poloostrova Hel konvoj napaden sovětskými bombardéry. Během náletů zasáhla Goyu jedna ze svržených bomb, způsobila však pouze minimální škody. Po obeplutí poloostrova Hel a opuštění Gdaňského zálivu byl konvoj několik mil severně od mysu Rixhöft spatřen sovětskou miniponorkou L-3, která nesla torpéda.

V normální situaci by byla Goya rychlejší než ponorky, konvoj byl ovšem zpomalen, neboť jedna z menších lodí v konvoji měla problémy s motorem. Situace si vyžádala 20minutovou přestávku kvůli opravám. Přesně čtyři minuty před půlnocí místního času tak mohl kapitán L-3 Vladimir Konovalova vydat rozkaz k odpálení čtyř torpéd. Dvě z nich zasáhla Goyu – jedno torpédo udeřilo do prostředku lodi, druhé explodovalo na zádi a vyslalo k nebi obrovský oblak ohně a kouře.

Efektivita torpéd byla tak velká, že se stěžně lodi zřítily na uprchlíky spící na horní palubě. Během krátké chvíle se loď rozlomila na dva kusy a oheň kompletně pohltil její horní části. Krátce po půlnoci a necelé čtyři minuty po dopadu torpéd se Goya potopila spolu s několika tisíci uprchlíky ve svých postelích.

mohlo by vás zajímat

Lesní bratři z Pobaltí byli největším protisovětským ozbrojeným odporem po druhé světové válce. Svobodu si však vydobýt nedokázali

Téměř 7 tisíc obětí

Potopení lodě Goya bylo jednou z největších námořních katastrof s ohledem na ztráty na životech při jediném incidentu v historii. Z přibližných 6 700 cestujících a členů posádky vyvázlo pouhých 183 přeživších. Goya se potopila do hloubky přibližně 76 metrů. Vzhledem k rychlosti potopení se většina cestujících buďto utopila nebo zemřela na podchlazení v ledových vodách Baltského moře.

Přesný počet obětí nelze odhadnout, neboť evakuovaný vojenský personál a civilisté prchající z německých enkláv ve východním Prusku a okupovaném Polsku nastupovali na lodě za chaotických okolností. V každém případě se počet obětí pohybuje pravděpodobně mezi šesti a sedmi tisíci, což značně převyšuje například zmiňovanou zkázu Titaniku a činí z události jednu z nejhorších v rámci historie.

Zdroje: Wikipedia, TimeNote, SecurityMagazin