Komunistická strana se ve své podstatě liší od jakýchkoliv jiných. Nezáleží jí tolik na počtu členů, ale na jejich akčnosti a stoprocentním přesvědčení. Je to také strana, ve které vládne princip demokratického centralismu – při hlasování se menšina musí podřídit většině a návrh musí být přijat jednohlasně. Jak sám Klement Gottwald řekl: „My komunisté jsme lidé zvláštního ražení.“

Počátky KSČ

Za Rakouska-Uherska vznikaly v českých zemích různé tajné obrozenecké spolky. Jedním takovým byl spolek Blaník – ten sdružoval anarchisty a socialisty. Takovéto spolky byly zárodkem budoucích stran, docházelo ke stále většímu štěpení – nejdříve na pravici a levici (sociální demokracie). Poté se od sociální demokracie odtrhli revoluční marxisté. Rozdíl mezi sociálním demokratem a komunistou je v tom, do jaké míry a jakými prostředky touží změnit stávající systém. Marxismus hlásá násilný (revoluční) převrat a chopení se moci.

14. až 16. května 1921 se konal ustavující sjezd KSČ. Byl uspořádán v Národním domě v karlínské čtvrti. Strana je mezi dělnictvem velmi oblíbená. První republika je plná propastných sociálních rozdílů. Dětská práce v té době byla samozřejmostí, mnoho dětí šlo ze školy hned pomáhat rodičům. Výraznou osobností rané KSČ byl Bohumír Šmeral. Přesvědčený marxista, který byl politicky aktivní již za Rakouska-Uherska. Šmeral a Zápotocký jsou dva členové KSČ, kteří se setkali s Leninem. Šmeralova KSČ nebyla tak radikální stranou, jak ji známe z budoucna.

Bolševizace KSČ

V komunistické straně se rozhoří boj takřka generační. Jedna frakce (ke které náleží starší členstvo KSČ) se hlásí ke Šmeralově mírnému sociálně demokratickému přístupu, druhá se hlásí ke Kominterně. Toto křídlo reprezentují hlavně Jan Šverma, Pavel Reiman, Rudolf Slánský, Bruno, Václav Kopecký a Marie Švermová, a samozřejmě Gottwald. Zajímavé je, že Zápotocký byl nejdříve na straně Šmerala. Těmto se v budoucnu bude říkat karlínští hoši, jelikož uchopí moc ve straně, která má sekretariát právě v Karlíně. Většina z nich pochází z chudých poměrů a nemá ani vzdělání – jediný s vysokou školou byl Jan Šverma.

V polovině let dvacátých je odstraněn z vedení Šmeral, je považován za centristu a Moskvě vadí jeho nedostatečně tvrdý přístup (v Německu v té době probíhaly ozbrojené střety komunistů na ulici). Je nahrazen Bohumilem Jílkem. Ten má být člověkem, který změní KSČ k obrazu Kominterny. V červenci 1928 se mu však nepovede zorganizovat manifestaci Rudý den, je hodnocen jako neschopný. Rok 1928 je přelomový i pro Gottwalda – se svou suitou jede do Moskvy na zasedání Kominterny. Dostane se mu ocenění práce jeho křídla, naopak Jílkův přístup je tvrdě zkritizován. To je pro ně jako požehnání, které si vezou z Moskvy. V únoru 1929 se uskuteční sjezd KSČ, na kterém slaví svůj triumf. Poté mění KSČ po vzoru Kominterny, od níž přebírají veškeré myšlenky. Například Záviš Kalandra byl v té době členem a kritizoval pakt Molotov-Ribbentrop, ještě před uchopením moci byl ze strany vyhozen, ale to nestačilo. Stalin mu to nikdy nezapomněl a byl popraven v procesu s Miladou Horákovou a její skupinou. Jak už bylo řečeno, komunistické straně nezáleží v prvé řadě na počtu členů, ale na jejich kvalitě, proto strana začala novou kampaň. Tou měla být masivní čistka pod názvem Od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě. Členové byli zatím jen vyhazováni. Komunistická strana však měla i po čistce značné voličské zastoupení – v roce 1935 pro ni hlasovalo 849 495 voličů.

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%A1_strana_

%C4%8Ceskoslovenska

https://cs.wikipedia.org/wiki/Klement_Gottwald

https://plus.rozhlas.cz/jak-se-ksc-ucila-odsuzovat-vylucovat-a-hledat-vnitrni-nepratele-o-dejinach-8433945

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karlínští_kluci