V 80. letech, ačkoliv byl u moci normalizátor Husák, se v naší společnosti objevovaly první náznaky svobodného trhu. Slavné JZD Slušovice učilo socialistickou republiku, jak kapitalisticky podnikat. Právě zde vznikala budoucí vrstva českých velkopodnikatelů. Na nové poměry, které nastaly po zhroucení komunistického režimu, zastihl většinu lidí nepřipravenou. Byly zde ovšem skupiny, které se v nastalém porevolučním chaosu dokázaly orientovat. Veksláci byli jedni z prvních milionářů. Většina z nich byla za socialismu alespoň jednou ve vězení – obvykle za hospodářské delikty. Jen někteří se uchýlili k násilí. Podíváme se na příběh jednoho z nich.
Divoké mládí v rudé kleci
Antonín Běla se narodil 4. ledna 1944 v Plzni do romské rodiny, byli to tzv. kotláři – výrobci kotlů. Rodina Bělových byla už v osmdesátých letech jednou z nejbohatších v pražských Klánovicích. Manželka Antonína Běly měla dokonce za totality povolení k prodeji – prodávala hlavně konfekci – trička a košile. Jak ke svému bohatství ale přišel?
Jak jeden z policistů v dokumentu ČT Polosvět řekl, u Běly se projevovala obrovská vůle nebýt v Československu, chtěl za příbuznými do Rakouska a vydělávat si zde pořádné peníze. Ale nepředbíhejme. Antonín Běla byl problémové dítě, ve 14 letech se dopustil prvních krádeží (prvních prokázaných, nutno dodat), například s kumpánem ukradli cigarety z lokální trafiky. Byl nad ním nařízen ochranný dohled. Jeho otec mezitím dostal povolení na cestu do Vídně, zpět se ovšem již nevrátil. Antonín Běla tedy strávil značnou část svého života pouze s matkou. Za pokus o přechod hranic skončil na několik měsíců ve vězení, zde se pokusil o sebevraždu. Antonín Běla se několikrát dostal do psychiatrické léčebny. Poprvé na protialkoholickou kúru a podruhé po svatbě, když na svého bratra v hádce vytáhl nůž (bratr byl ozbrojen stejně). Běla se při druhé hospitalizaci snažil hrát duševně nemocného – například se mazal exkrementy. Také jednou v záchvatu vzteku spolykal lžíci. Hlavním Bělovým byznysem byly krádeže aut, veksl, při získávání peněz se nebál násilí.
Přepadení pošty
V březnu 1974 byla přepadena pošta v Praze-Tišnově. Když lupiči utíkali z místa činu, vydali se za nimi dva policisté. Jeden z maskovaných lupičů se otočil a vystřelil. Strážmistr Velíšek padá k zemi mrtev. Antonín Běla se svým přítelem Josefem Štaubertem byli podezřelí právě z tohoto činu. Účast se jim ale nepodařila prokázat a vše šlo do ztracena. Zpětné hodnocení spisu naznačuje, že už tehdy měl nejspíš Běla kontakty na politiky a policii a ve všem hrála roli korupce. Někdo záměrně manipuloval s krevními stopami, aby byly nalezeny až dlouho po vraždě, a tím znehodnoceny.
Králem podsvětí
Počátkem devadesátých let bylo jedním z hlavních Bělových příjmů vybírání výpalného od podnikatelů. Zaměřoval se na autobazary – jedna část jeho lidí přišla majiteli vyhrožovat, poté se dostavila druhá skupina, která nabídla pomoc. Svým lidem říkal vojáci. Také měl řadu nevěstinců. Ještě za komunismu se potkal s Františkem Mrázkem, který prodával masové konzervy a klobásy. Ty Běla doslova miloval. Mrázek začínal jako Bělův učedník, ale v určité fázi svého mistra přerostl. Mrázek si u Běly objednával násilnou trestnou činnost.
Jak to bylo s „novinářem“ Dvořákem
V dubnu 1992 byl zavražděn ve svém domě Václav Dvořák. Mnozí o něm dnes mluví jako o jediném zabitém novináři v Česku. Není tomu tak. Václav Dvořák znal Mrázka, pocházeli ze stejného regionu a měli spolu nevyřízené účty. Dvořák byl novinářským zdrojem, sám články nepsal. Ovšem Mrázek musel vědět, odkud vítr vane. Vraždu si objednal právě u Antonína Běly, měl ji vykonat jeho vzdálený příbuzný Bohuslav Hájek.
Válka mafií
Antonín Běla spolupracoval s ruskojazyčnými gangy a konkuroval jim. Hlavně Arménům a tzv. rostovským. Jedná se o ruskou mafii, jejíž kořeny pocházejí z Rostovské oblasti. Za Sovětského svazu to byla jedna z oblastí s nejvyšší kriminalitou (250 vražd za rok). Je zde možnost, že právě tyto teritoriální bitvy měly za následek pozdější násilnou Bělovu smrt. Po jedné zpackané akci ukrývali u sebe část arménského gangu. Té se ovšem nechtělo Bělův azyl opustit. Obrátil se na svého bodyguarda Pavla Šrytra, jenž měl kontakty na policii a měl zařídit jejich tiché vyhoštění. Když se Šrytr vrátil až večer, brzy jej následovala policejní zásahovka. Zabavili zbraně a peníze. Poté se vrátili ještě jednou a zajistili semtex. Bělův syn Jaroslav se v dokumentu Polosvět svěřil, že o semtexu nikdo z nich nevěděl, nejspíš jej tam dle něj musel umístit Šrytr. Policie na Bělu zatlačila, aby jim Arménce vydal. Těžko říct, jakou páku na Bělu použili, ale skutečně místo jejich úkrytu prozradil. Tím si podepsal ortel smrti.
Smrt kmotra
V roce 1995 někdo zaútočil na Bělův dům protitankovou střelou. Netrefili se. Pachatele patrně někdo vyrušil, stříleli z protějšího zahradnictví na kopečku. Na místě činu bylo nalezeno RPG a granáty. 14. dubna 1996 přivezla Bělova ochranka svého svěřence k domu. Většinou jej doprovázeli až dovnitř, dnes se pouze rozloučili a odjeli. Antonín Běla vstupuje na schodiště, vystoupat nahoru už nestačí – je na něj vystříleno 40 ran, 22 jej trefí. Umírá na místě. Policejní vyšetřování vede k Pavlu Šrytrovi. Ozbrojenci, kteří vnikli do Bělova domu, aby zde na něj počkali, svázali jeho manželku a paní s dítětem, která byla na návštěvě. Ta měla mezi nimi poznat právě Šrytra, pod údajným nátlakem svou výpověď stáhla. K osobě Pavla Šrytra vedlo i vyšetřování policejního týmu Tempus, ten byl rozpuštěn pro podezření, že policisté ovlivňovali svědky. Podezření se neprokázalo. Pavel Šrytr poté sloužil jako bodyguard u Františka Mrázka, který skončil stejně jako jeho učitel Běla.
ZDROJE:
Polosvět: Polosvět světských (2022, dokument ČT)
https://www.respekt.cz/tydenik/1995/51/rusti-mafiani-v-praze
https://reportermagazin.cz/a/p8LPM/gangster-bela-jak-sezrodilo-ceske-podsveti
https://www.mall.tv/staysteak/hvezdy-devadesatek-antonin-bela-kral-ceskeho-podsveti