Narodil se 6. dubna 1914 v Bernaticích v jižních Čechách. Jeho otec byl řezník a maminka byla v domácnosti. Úspěšně odmaturoval v Českých Budějovicích. Po vojně vystudoval školu pro důstojníky v záloze v Trenčíně.

Cesta do exilu

V roce 1939, když přijeli němečtí okupanti, mu jeho kamarádi z gymnázia pomohli dostat se přes hranice do Polska. V rozhovoru pro Post Bellum se nechal slyšet, že „(…) prostě nemůžu šlapat jednu půdu s těma německejma botama, který tady zaplavily náš stát.“ V Polsku nasedl na parník, který jej zavezl do Francie, tam mířila většina československých vojáků. Zde se přihlásil do známé Cizinecké legie. Češi chtěli mít samozřejmě svou vlastní jednotku, Francie jim ji slíbila zřídit po vypuknutí války s Německem. Což se také stalo a pan Krzák se od senegalských střelců (kde sloužil v rámci Cizinecké legie) přesunuje do Agde, kde se formuje československá zahraniční armáda.

b73a7c21343bbc40cbc4ed26b8a803c7.jpg

Rudolf Krzák (Foto: Paměť národa (https://www.pametnaroda.cz/cs/krzak-rudolf-1914))

Zpět v armádě

Čechoslováci byli ve Francii špatně ozbrojeni, byli také znechuceni (demoralizováni) nechutí mnoha Francouzů bojovat. Jak říká jiný pamětník, generál Špaček, děly se sabotáže nejhrubšího zrna. V květnu 1940 dostal generál Krzák na starost 50 nákladních aut s francouzskými řidiči. Účastnil se ústupových bojů a měl evakuovat naše vojáky. Jak špatné podmínky měli, ilustruje to, že zmínění řidiči byli původně pěší pluk, mnozí ani řídit neuměli. On sám dostal pouze koně, který mu po cestě vyčerpáním zdechl. Spousta Francouzů mu dezertovala (nakonec mu zbylo pouze 25 aut, zbytek ujelo), přesto se mu podařilo převést do bezpečí (do přístavu) několik stovek našich vojáků. Poté působil ve Velké Británii, sloužil zde jako velící důstojník připravovaných výsadkových skupin. Zatímco hrdinně bojuje, v protektorátu mu nacisté zavraždili celou rodinu.

Východní fronta

Krzák měl zvláštní touhu. Zajímalo jej, jak se bojuje pod sovětským velením. Vypravil se tedy na východní frontu. Měl štěstí – měl zde přítele z dětství Bohumíra Lomského, kterému přezdívali Bába Lenců. Ten jej udělal velitelem 5. praporu 3. brigády. Bojové podmínky zde však byly mizerné, podobně jako ve Francii.

Nové pořádky v republice

Po konci války je veřejné mínění viditelně nakloněné doleva. Krzák působí v komisi zkoumající působení parašutistů v protektorátu. Ta však byla brzy zrušena. Po roce 1948 dokončuje studia na Vysoké škole válečné. Vstup do KSČ je mu zamítnut. Dne 15. listopadu je zatčen a vyslýchán Reicinovými muži z OBZ (Obranné zpravodajství), je proti němu použito i násilí. Plánovali pro něj daleko horší trest, ale protože nespolupracoval (nic nepřiznal), dostal pouze 9 let. V době procesu s Bedřichem Reicinem si podal odvolání, a jelikož byl Reicin shledán vinným z falšování důkazů, byl nakonec také propuštěn z vězení. Jeho problémy měly teprve začít.

Supertajný agent

Komunisté pohlíželi na západní odbojáře jako na zrádce. Stejně tak i na Krzáka. Po propuštění nebyl vzat zpět do armády, působil jako zámečník, později jako dělník v továrně na lak. Prostě žádné pracovní pozice, o které by skutečně stál. Komunisté jej na jednu stranu respektovali a báli se jej – veřejnost jej viděla jako hrdinu, o osudu jeho rodiny za protektorátu se všeobecně vědělo. Ale Státní bezpečnost jej nepustila z dohledu. Prakticky od doby svého vyšetřování OBZ byl v hledáčku komunistických úřadů. V roce 1985 došla KGB k přesvědčení, že agent (dlouhodobě) působící v ČSSR je právě pan Krzák, své závěry tlumočila StB, která začala konat. Rok a 4 měsíce jej proto bedlivě sledovali, četli mu korespondenci, zaznamenávali v podstatě každý jeho krok. Obdobně sledovala StB Karla Nováka, o jehož skutečné identitě dodnes nevíme. Pan Rudolf Krzák se přes veškerá příkoří dožil úctyhodných 90 let (zemřel v roce 2004).

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Krzák

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Hrubec

https://plus.rozhlas.cz/duchodce-z-podebrad-rok-a-pul-sledovala-stb-soudruzi-mysleli-ze-objevili

https://cs.wikipedia.org/wiki/Československé_legie