Slovenské devadesátky byly daleko drsnější než ty naše. A mají přesah dodneška, vzpomeňme na vraždu Jána Kuciaka. Někdejší mafie byla více podobná ruskojazyčným – brutální, teritoriální a nesmlouvavá..
Jeden režim přestal fungovat, a druhý ještě nezačal. Značková šusťáková souprava a tenisky, to byla uniforma tehdejšího mafiána. Ve vyšších kruzích se samozřejmě nosil kožený kabát a boty se špičatou špičkou. Spousta budoucích mafiánů se etablovala z lidí věnujících se za komunistického režimu bojovým uměním. Přestupní zastávka poté byla ochranka nebo vyhazovač. V těchto kruzích se dělaly kontakty na podsvětí, dávali se dohromady lidi, kteří věřili, že demokracie znamená právo silnějšího. Jedni z takových byli slovenští bratři Diničovi.
Začátky
Eduard a Robert Diničovi byli oba výborní karatisté. O Robertovi se vědělo, že v rámci bojového zápalu dovede člověka i zranit. Pracovali nejdříve jako vyhazovači, například v bratislavském klubu Véčko. Už zde byli velice tvrdí a nekompromisní. Brzy si jich všimli bratislavští gangsteři a udělali z nich své bodyguardy.
Kousni do obrubníku!
Oba bratři se začali kriminalizovat. Jejich kariéra je vlastně typická, začínají vydíráním a obchodem s drogami a pokračují privatizací. V případě Diničových bratrů to byla tzv. malá privatizace. Působili jako ochranka mafiána Josefa Surovčíka, díky kterému se blíže seznámili s prostředím heren. Na Slovensku byla tehdy populární hazardní hra Bingo. Ti, kteří měli štěstí a vyhráli, byli upozorněni bratry Diničovými, že vyjít ven s takovým množstvím peněz není bezpečné. Za bezpečný odchod s penězi si účtovali minimálně 10 % z výhry, někdy i polovinu. Velkou chybu udělal zakladatel potravinového řetězce Teta (pouze na Slovensku), pustil bratry do svého byznysu. Nakonec jim musel dát vše, co měl, aby se jich zbavil. Už tehdy si počínali velmi brutálně. Nechali člověka, aby se „zakousl do obrubníku“ a šlápli mu na hlavu, čímž mu vyrazili všechny zuby.
Holandská dražba
Oba bratři zprivatizovali velké množství objektů – účastnili se dražeb, které zmanipulovali. Účastníci dražby byli nastrčení lidé, měli za úkol nepřihazovat – tak se z klasické dražby stala holandská – tudíž se snižovala cena. Principem tedy bylo nakupování nemovitostí hluboko pod cenou.
Jakou zbraní bojuješ, takovou i zemřeš
Oba bratři cítili, že přicházejí změny a v nových pořádcích už nebudou vítaní. Jednalo se o změny ve vnitřních strukturách státu, hlavně v bezpečnostních složkách. Tam měli oba bratři spoustu přátel, které si udělali v jednom ze svých nevěstinců. Dělali pro bezpečnostní složky špinavou práci. Nejspíš proto nebyli nikdy za žádný trestný čin odsouzení. Skutečný počet jejich obětí je tak neznámý. Traduje se historka, že Eduard Dinič dokonce profackoval šéfa tehdejší slovenské tajné služby SIS Ivana Lexu. Bratři se chtěli stáhnout do zahraničí, to už ale nestihli. Eduard Dinič si přišel zahrát tenis na své oblíbené kurty, někdo jej zde vylákal, nikdo se s ním však nesetkal. Když se vracel k autu, ozvala se rána. Vyletěl do vzduchu, zůstala po něm 5 metrů hluboká díra v zemi. Výbuch monitorovala vozidla SIS, jako by dohlížela na popravu. Nebo ji snad zorganizovala? 4. října 1998 byl po oslavě zastřelen Robert Dinič, když vezl dcery zpět k manželce. Zastřelili jej dávkou ze samopalu, zatímco mával na parkovišti dcerám. Také zde měla být na místě činu SIS.
ZDROJE:
Mafiáni 2 Danišovci Peter ,,Žaluď“ Steinhübel Diničovci, Gustav Murín, 2006
Súmrak bossov (dokumentární série, 2017)
Mafiáni (dokumentární série, 2015)
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
