Nové pořádky
Píše se rok 1933. Strana NSDAP ovládaná Adolfem Hitlerem (1889–1945) je nejpočetnější stranou v Reichstagu, jediný krok ji dělí od uchopení moci. Ten okamžik nastal 30. ledna 1933, kdy jmenoval Paul von Hindenburg (1847–1934) Hitlera říšským kancléřem. Touto chvílí začíná jeden z nejhorších režimů, který svět vůbec zažil. Mnozí Židé ovšem v prvních dnech nástupu NSDAP k moci nevěnovali jejímu antisemitskému poselství pozornost – byli zvyklí, že si je vybírají jako terč nenávisti, k dosažení vlastních cílů. Nevěřili, že by Hitler své výhrůžky splnil – pogrom nebyl v Německu minimálně už 100 let. Ještě rok mohli žít v relativním klidu. Roku 1935 byly v září schváleny Norimberské zákony.
Židům vstup zakázán
Přijetí norimberských rasových zákonů znamenalo konec normálního života pro Židy žíjící na území Třetí říše. Již v roce 1933 byla část židovských úředníků vypuzena ze státní správy, skutečná čistka měla však teprve nastat. Norimberské zákony znamenaly omezení svobod pro židovské obyvatelstvo. Poprvé definovaly, kdo je a kdo není Židem – objevují se kategorie úplný Žid (se třemi a více židovskými prarodiči), poloviční (neboli mischlinge), a čtvrtinoví Židé. Úplní Židé dopadli nejhůř – bylo jim zrušeno německé občanství, nesměli navazovat sňatky s Němci ani mít pohlavní styk, bylo jim zakázáno vyvěšovat říšskou vlajku. V noci z 9. na 10. listopadu 1939 proběhla tzv. křišťálová noc.
Židé ve wehrmachtu
Bryan Mark Rigg z cambridgské univerzity tvrdí, že v celé nacistické mašinérii bylo kolem 150 000 Židů – většina z nich byli poloviční Židé – mischlinge. Mnoho z nich doplatilo na svůj původ a byli odvlečeni do koncentračních táborů, a to klidně i z fronty. O tom kdo je a není Žid však v konečném důsledku rozhodovali nacistické špičky – Hitler dával lidem, které považoval za nezbytné, výjimky – to byl případ i polního maršála Erharda Milcha (1892–1972). Göring (1893–1946) například říkal, že o tom kdo je a není Žid rozhoduje on, a ne nějaké zákony – pro mnoho letců z luftwafe s židovskými předky zajistil potvrzení o árijské krvi. Mnozí Židé se přidali k nacistické armádě, aby zachránili život sobě i svým příbuzným. Jedním z takových byl poloviční Žid Werner Goldberg (1919–2004), kterému se povedlo vytáhnout z vězení a koncentračních táborů příbuzné svých židovských přátel. Zajímavý je i příběh pana Rolfa von Sidow (1924), jenž se po válce stal známým hollywoodským režisérem. Von Sidow věděl, že je čvrtinovým Židem, přesto se přidal k wehrmachtu. Na svůj podvod však doplatil a byl poslán do vězení a degradován. Poté se však k jednotce vrátil, v roce 1944 se v Normandii vzdal Kanaďanům.
Jediný Žid v SS
Absurdní se může zdát myšlenka, že nějaký člověk židovského původu bojoval v jednotkách Waffen SS, které byly nositeli nacistické ideologie a prováděly vyhlazování Židů na dobytých územích. Ovšem přesně to se jednomu úplnému Židovi podařilo. Jmenoval se Karl-Heinz Löwy a sloužil u 6. horské divize waffen SS zvané „Nord“. Povedlo se mu to díky zfalšovaným osobním dokumentům, které padělal na své cestě do Paříže. Z té se vrátil již jako 100% Árijec. Nakonec od své jednotky dezertoval a vzdal se Francouzům. Zemřel v Mnichově v roce 2001.
Prostě člověk
Mnozí, kteří takto bojovali za Hitlera a přežili, čelili celý život výčitkám svědomí. Někteří přišli o pocit identity, nectíli se již jako Němci ani Židé, měli strach, že by je přeživší židovské společenství nepřijalo. Jak říká Fritz Steinwasser, poloviční Žid a bojovník wehrmachtu, který byl přítomen vraždění Židů jednotkami SS nedaleko Litvy, a nemohl nic udělat: „Nejsem Němec ani Žid, jsem člověk.“
Zdroje:
Lives of Hitler's Jewish Soldiers: Untold Tales of Men of Jewish Descent Who Fought For The Third Reich, Bryan Mark Rigg, 2016
https://en.wikipedia.org/wiki/Helmuth_Wilberg
https://cs.wikipedia.org/wiki/Erhard_Milch
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Nazis_of_non-Germanic_descent
Kolaborovali s nacisty (2010), dokument