28. říjen není význačným dnem jen pro Česko, ale také důležitým historickým milníkem pro Spojené státy americké. Přesně před 137 lety byla totiž na ostrově Liberty Island v newyorském přístavu slavnostně odhalena a posvěcena socha Svobody. Od té doby je socha nejen symbolem města New York, ale také symbolem demokratického „nového světa“ tak, jak jej známe i dnes.
Váhová kategorie plejtváka obrovského
Socha Svobody nezpochybnitelně patří k těm nejproslulejším stavbám na světě. Ze své základny na Liberty Islandu (dříve Bedloe’s Island) se tyčí se svou pochodní nad americkým městem New York a pomyslně dohlíží na „svobodu“ v Americe. Pochopitelně je totiž symbolem svobody, a to hned z několika důvodů. Sluší se poznamenat, že socha váží 204 tun, což je přibližně stejně jako největší zástupce z živočišné říše, plejtvák obrovský. Socha měří i s podstavcem úctyhodných 93 metrů, přitom jen paže držící pochodeň dosahuje délky 12,8 metrů. V roce 1886 se jednalo o největší železnou konstrukci na světě. Původně socha mimochodem nebyla zelená, to až časem v důsledku oxidace měděného povrchu sochy.
Svoboda jako téma
Socha neznázorňuje jen tak někoho, kdo šel zrovna kolem. Představuje postavu oděné římské bohyně svobody Libertas. Ta v pravé ruce drží nad hlavou pochodeň a v levé ruce nese tabuli s nápisem JULY IV MDCCLXXVI, což je římskými číslicemi datum 4. července 1776, tedy datum vyhlášení nezávislosti USA. Postava bohyně Libertas kráčí vpřed, přičemž jí u nohou leží přetržený okov a řetěz, který symbolizuje nabytou svobodu po zrušení otroctví. Poté, co byla socha onoho 28. října 1886 posvěcena, se stala ikonou Spojených států amerických a ikonou svobody jako takové, mimo jiné je vnímána jako symbol vítající přistěhovalce připlouvající po moři.
Dar francouzského lidu
Neméně zajímavým faktem je záležitost týkající se vzniku samotné sochy. Jedná se o poměrně známou a dobře rozšířenou informaci – za vznikem sochy nestáli Američané, ale Francouzi. Měděnou neoklasicistní sochu navrhl francouzský sochař Frédéric Auguste Bartholdi a její kovovou kostru zkonstruoval specialista na vysoké kovové konstrukce – Gustave Eiffel. Socha byla za Atlantický oceán dovezena jako dar francouzského lidu obyvatelům Spojených států. Byli to totiž Francouzi, kteří pomohli Američanům k jejich vysněné nezávislosti a bojovali po jejich boku proti nadvládě britského impéria.
Nejdříve ruka a hlava
Sochař Bartholdi se původně nechal inspirovat profesorem a politikem Édouardem René de Laboulaye, který pravděpodobně v roce 1865 řekl, že jakýkoli pomník vztyčený na počest nezávislosti USA by měl být společným dílem francouzského a amerického národa. O deset let později (kvůli okolnostem prusko-francouzské války) navrhl Laboulaye, aby Francouzi sochu financovali a Spojené státy poskytly místo a postavily podstavec. Ještě předtím, než byl dokončen celý projet, zhotovil sochař Bartholdi hlavu a ruku nesoucí pochodeň. Tyto části byly následně za účelem propagace celého projektu vystaveny na mezinárodních výstavách (jako je tomu například na úvodní fotce článku). Původně měla být socha dokončena již k roku 1876, tedy stoletému výročí od vyhlášení americké nezávislosti. Vzhledem k problémům s financemi se ovšem projekt pozdržel, a tak Francouzi za oceán poslali alespoň hotovou ruku s pochodní a hlavu – snad jako závdavek, že se na soše pracuje. Obě části byly následně vystavovány například na Světové výstavě ve Filadelfii.
Joseph Pulitzer
Pulitzerovu cenu zná téměř každý – kdo to však Pulitzer vlastně byl a o co se zasloužil? Tak například právě v projektu sochy Svobody se aktivně participoval. Získávání finančních prostředků se ukázalo být dosti obtížným, zejména pro Američany, kteří měli financovat onen veledůležitý podstavec. Tehdy vydavatel Joseph Pulitzer z deníku New York World zahájil sbírku a přilákal k projektu více než 120 tisíc přispěvatelů. Dva měsíce poté, co Pulitzer odstartoval svoji mohutnou kampaň, byla již vybrána potřebná suma 100 tisíc dolarů. Socha byla následně v bednách převezena přes moře a na hotovém podstavci sestavena.
Zakázaná pochodeň
Turisté a všichni zájemci se pochopitelně na sochu Svobody mohou dostat. Je ovšem jedno místo, na které je vstup již od roku 1916 zakázán, a tím je tolik zmiňovaná pochodeň. V roce 1916 totiž došlo na nedalekém ostrově k obrovskému výbuchu skladů s municí, kterou Amerika dodávala svým spojencům v první světové válce. Explozi měli na svědomí špioni z Německa. Výbuch nejenže zapříčinil přímý vstup Spojených států do války, ale také poničil rameno s pochodní. Od té doby je do těchto prostor vstup zakázán a vlastně není divu. Například jen při silném větru kolem 80 km/h se pochodeň vychyluje až o 13 cm.
Sedm hrotů koruny
A teď ještě pár menších kuriozit na závěr. Sedm hrotů na koruně bohyně Libertas symbolizuje sedm oceánů a sedm kontinentů světa, tedy „svobodu do všech koutů Země“. Samotnou sochu ročně zasáhne až 600 blesků. Ve světě existuje také mnoho replik, například ve Francii, Pákistánu, Malajsii, Brazílii, Tchaj-wanu, a dokonce i v Číně. Pokud by si socha Svobody kupovala nové boty, musela by se poohlídnout po velikosti 879. Ústa sochy Svobody měří do šířky 91 centimetrů, což je pravděpodobně ještě více, než měří ústa Stevena Tylera a Micka Jaggera.
Zdroj: Wikipedia, Lonelyplanet, Artsandculture
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
