Proti mnoha jiným zemím se český odkaz ve Formuli musí hledat lupou. Většina fanoušků si asi vzpomene na jepičí kariéru Tomáše Engeho, ale pak už se stopa ztrácí. Přesto je toho mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.
Tomáš Enge: Třikrát a dost
Do čeho sedne, to mu jde. Kromě tahačů závodil snad ve všem, co má čtyři kola. Jezdil rally, čtyřiadvacetihodinovky v Evropě i v zámoří. Díky svým schopnostem měl jako jediný Čech v historii příležitost závodit ve formuli 1 poté. Nejprve v roce 2000 získal post testovacího jezdce F1 týmu Jordan a v září následujícího roku usedl do monopostu stáje Prost na Velké ceně Itálie, kde nahradil Luciana Burtiho, který se zranil během bouračky na Velké ceně Belgie. Enge pak startoval ještě v Indianapolis a v Suzuce. Na konci sezony se tým Prost Grand Prix rozpadl a Enge přišel o angažmá. Současně se slibně rozvíjela jeho kariéra šampionátu F3000. V sezoně 2000 mu výsledky stačily na třetí celkové místo, přestože se neúčastnil posledního závodu. V roce 2001 pak získal titul šampiona série F3000, ale přišel o něj na základě pozitivního testu na cannabis. Další šanci ve Formuli 1 již nedostal. Přes všechny kontroverze jednou pro vždy patří k nejlepší českým pilotům všech dob, kterému tři starty v F1 už nikdo nevezme.
From Castle To Castle: Českem a Slovenskem za volantem F1
Představte si formuli 1, jak uhání z Pražského hradu přes Karlův Most a moravské vinice až do Tater, kde se setká s akrobatickým letadlem pilotovaném Martinem Šonkou. Přesně takový scénář se odehrává ve filmu From Castle to Castle. Česko a Slovensko v něm dostaly příležitost ztělesnit kulisy pro spanilou jízdu třináctiásobného vítěze velkých cen F1 Davida Coultharda, který obě země prosvištěl v monopostu Red Bull RB7. Česko a Slovensko se tak dostaly do elitního klubu zemí, kde se takový dokument natáčel. „Jedna z věcí, která mě baví na mém závodnickém důchodu je, že můžu v rámci natáčení ukazovat formuli v různých zemích. Spojuje to nejlepší z toho, co může Red Bull nabídnout, a já si užívám příležitosti být součástí show,” říká David Coulthard. Video s názvem „Czech & Slovak Road Trip: From Castle To Castle“ nadchne každého, kdo věří, že žijeme v nejkrásnější zemi. Díky snímku Markuse Kruga se o tom nyní mohou přesvědčit diváci na celém světě.
Pavel Turek: Vysoce postavený manažer u McLaren
Ve formuli nezávodil, přesto to v ní dosáhl na nejvyšší mety. V letech 1997 až 2005 působil v závodní stáji McLaren, kde spolupracoval s piloty Mikou Häkkinenem a Davidem Coulthardem, později s Kimim Räikkönenem, byl také u začátku kariéry Lewise Hamiltona. Celkem ovšem ve Formuli 1 strávil sedmnáct sezón a zúčastnil se 250 velkých cen. Odpovědný byl za marketingový a obchodní rozvoj stáje, pracoval na vztazích s veřejností, s fanouškovskou základnou i médii. Některé postupy a nástroje, které tehdy vymyslel a zavedl, se ve sportovním marketingu užívají dodnes. Tvrdí se, že v týmu McLaren spravoval roční rozpočet dvě miliardy korun.
Gerhard Mitter: Pilot ze Sudet
V tomhle případě je česká stopa jen vzdálená, ale hodí si ji připomenout. Gerhard Mitter se narodil v Československu v 1935. Poprvé se nadechl v Krásné Lípě, zvané tehdy Schönlinde. O deset let později byl se svými rodiči vyhnán a usadil se v Leonbergu u Stuttgartu. Brzy se u něj projevily vlohy k řízení rychlých vozů. Ve Formuli Junior dosáhl 40 vítězství. Dospělé F1 se zúčastnil poprvé v červnu roku 1963 a po získání tří bodů se nechal přetáhnout do týmu Lotus, kde strávil následujících sedm let. Za celou kariéru nezvítězil v žádné velké ceně, ani se nedostal na stupně vítězů. Větší úspěchy včetně vítězství zaznamenal v závodech do vrchu, ve 24 hodinách v Daytoně a v závodu Targa Florio. V roce 1969 zahynul během tréninkových jízd před závodem Formule 2 na Nürburgringu.
Tatra 607: Nesplněné sny o úspěšném monopostu
V žádné velké ceně nikdy nestartovala, přesto k tomu měla všechny předpoklady. Šlo o jediný monopost vyrobený v Československu podle specifikace Grand Prix, který se mohl měřit se světovou špičkou. Tatra 607 byla poprvé představena v září 1950. Bruno Sojka s ním na Ostravském okruhu objel dvě ukázková kola. Traduje se, že vůz se žádné velké ceny nezúčastnil z politických důvodů. Ať už by na světovou třídu měl, nebo to bylo jen přání konstruktérů, se už nikdy nedozvíme.
Safety car Tatra 623-R: Nešťastný střet s pilotem F1
Hlavní roli v tomto kratkém tragikomickém příběhu z roku 1995 hrají japonský závodník Takačino „Taki” Inoue a speciální verze československého vozu Tatra 613 s názvem Tatra 623-R. Zatímco Taki byl už za své kariéry považován za nejhoršího závodníka ve formuli 1, tatrovka plnila roli safety caru během velké ceny na Hungaroringu. Pověst smolaře Taki potvrdil i na Velké ceně Maďarska. Poté, co se mu vzňal motor, vydal se pro hasící přístroj, aby svůj monopost vlastnoručně uhasil. Svou misi již ale nedokončil. Cestou k vozu vstoupil do cesty přijíždějící tatrovce a po střetnutí s její kapotou skončil na zemi se zlomenou nohou. Dodnes je jediným pilotem F1, kterého v přímém přenosu přizabil safety car. Že jsme si to nevymysleli, se můžete přesvědčit zde.
Grand Prix 1949: Masarykův okruh poprvé a naposledy
Málo se to ví, ale jedna velká cena se u nás skutečně jela. Šlo o poslední Grand Prix roku 1949, tedy již v době, kdy definitivně padla železná opona. Tým Ferrari už měl jistý titul, a tak nedorazili ani jeho hvězdní piloti Alberto Ascari či Juan Manuel Fangio. Na start se přesto postavilo třináct vozů. Okruh se dodělával ještě den před závodem, většinu povrchu tvořil asfalt a beton, jen na pár místech se jezdilo po dlažbě. Režim z akce s nádechem kapitalismu nadšený nebyl, ale nechtěl bránit lidem přijet se podívat, a tak do Brna dorazilo na 250 tisíc diváků. Mezi Prahou a Brnem několikrát zkolabovala doprava, což byl tehdy na rozdíl ode dneška nevídaný jev. Závod vyhrál britský pilot Peter Whitehead, na devátém místě skončil Bruno Sojka na speciálně upraveném Tatraplanu a Ital Giuseppe Farina vyjel během prvního kola ze zatáčky a zabil dva diváky.
Vladimír Rys: Fotograf ve službách Red Bull Racing
Mnohem víc ho bavil tenis, obzvlášť fascinovaný byl turnajem ve Wimbledonu. Bavil ho i fotbal, fotil Bundesligu, a ani ve snu by ho nenapadlo, že by se měl zajímat o rychlá auta. Když si ho do kanceláře zavolal jeho tehdejší šéf a zeptal se ho, jestli nechce svůj styl uplatnit ve formuli 1, řekl jednoduše ne. Místo sebe doporučil jiného fotografa. Po třech závodech si ho šéf zavolal znovu a formuli mu dal rozkazem. Výsledek? Vladimír Rys byl vyhlášen nejlepším fotografem formule časopisem Red Bulletin v roce 2008 a nejlepším fotografem F1 podle italské závodní federace v roce 2014. Jeho největší předností je analogový přístup, minimální postprodukce a schopnost dostat úžasné světlo, kompozici a jedinečný moment do jednoho snímku.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
