Každý si už někdy během děsivého bouřlivého počasí určitě položil otázku, jak vlastně vzniká blesk. Tedy elektrický výboj, který dokáže proříznout ztemnělou oblohu modrobílým světlem a pronikavou ránou. Navzdory tomu jak často blesky vídáme, je tento fenomén stále jen částečně prozkoumaným úkazem. Dosud například nebylo zcela prozkoumáno, jaký je vlastně prvotní impuls při vzniku blesku. Ještě zajímavějším fenoménem než je klasický blesk je pak jeho blízký kolega, a to blesk kulový, u něhož stále není jasné, zdali se jedná o pouhou halucinaci nebo opravdový přírodní úkaz.
Blesk
Co že to vlastně ten blesk je? Blesk je mimořádně silným přírodním elektrostatickým výbojem, který lze zpravidla spatřit během bouřky. Samotný výboj je doprovázen nejen světelnou emisí, ale také pronikavým akustickým třeskem neboli hromem. Na planetě Zemi mají blesky modrobílé zbarvení, což je zapříčiněno vysokým podílem dusíku v nižších vrstvách atmosféry.
Vzduch se při úderu blesku v daném místě ohřeje až na neuvěřitelných 30 000 °C. Zajímavé je, že princip prvotního elektrického průrazu, který vznikne v bouřkovém oblaku jako první, nebyl stále objasněn. Jednou z možností je výboj, jenž překonává hlavní záporná a vedlejší kladná centra oblačného náboje. Záporný zpětný výboj, který je nejviditelnější a nejintenzivnější částí blesku, dokáže putovat rychlostí až 100 000 000 m/s.
Málokdo z těch co na základní či střední škole zařadili fyziku mezi své neoblíbené předměty ví, že existují dva druhy klasických blesků – negativní a pozitivní. Zatímco negativní blesk je ten „běžný“, který se vyskytuje v 95 % případů, pozitivní blesk je jakousi záhadou a objevuje se jen v 5 % případů. Například v době, kdy byla konstruována dnešní letadla, ještě nebyl úkaz pozitivního blesku příliš znám. Proto proti jeho síle nejsou letouny chráněny. Pozitivní blesk je zpravidla mnohem silnější než negativní blesk (přibližně 6–10krát), vyskytuje se například na konci bouřky. Dokáže roztrhat stromy na kusy a rána, jež ho doprovází, je mnohem hlasitější a hlubší. Pozitivní blesk je často považován za původce lesních požárů, je s ním mimo jiné spojován také pád letu Pan Am číslo 214 v roce 1963.
Jedním z prvních vědců, jenž zkoumal podstatu blesku, byl Američan Benjamin Franklin. Ten je ve světě znám jako vynálezce hromosvodu. V Česku je však tato informace považována za neoblíbenou, neboť český vynálezce Prokop Diviš vyvinul bleskosvod/hromosvod ještě dříve než právě Franklin. V celosvětovém měřítku mu však vynález nebyl uznán. Blesky je však poměrně obtížné zkoumat, zvláště tedy v 18. století, kdy značná část experimentů končila smrtelně.
Známý je případ profesora Richmana z Petrohradu, který roku 1753 vytvořil výzkumnou sestavu po vzoru Benjamina Franklina. Byl zrovna na zasedání Akademie věd, když uslyšel bouřku, načež se rozhodl běžet domů, aby mohl zachytit výsledky svého experimentu. Během experimentu jej však nešťastně zasáhl velký kulový blesk. Po profesoru Richmanovi zbyly rozpadlé a ohořelé boty, připálené kusy oděvu a rozražený rám dveří v místnosti, do které kulový blesk pronikl.
Kulový blesk
Kulový blesk zná většina tuzemských občanů především jako geniální komedii Ladislava Smoljaka, Zdeňka Svěráka a Zdeňka Podskalského st. Z fyzikálního hlediska se ale o žádný komediální prvek nejedná, právě naopak. Kulové blesky děsily a ohromovaly lidi celá staletí, přičemž vědecká vysvětlení se v průběhu let měnila.
Hypotéz bylo opravdu mnoho. Kulový blesk byl v minulosti vysvětlován například jako vzduch ionizovaný klasickým bleskem, odpařená zemina, mikrovlny, halucinace nebo dokonce jako miniaturní černé díry. Kupříkladu halucinační hypotéza je stále aktuální. V moderním pojetí je interpretována tak, že „vize kulového blesku“ může být způsobena magnetickou stimulací mozku vlivem klasického blesku.
Vědecká bádání a nedávné laboratorní testy ovšem v současnosti naznačují, že s největší pravděpodobností je kulový blesk opravdu skutečný. Roku 2012 se podařilo čínským vědcům zaznamenat kulový blesk na spektrometr. Spektrální měření ukazuje směrem k hypotéze o odpařené zemině, neboť byly zaznamenány stopy křemíku, vápníku a železa, které lze nalézt v obyčejné půdě.
Halucinace?
Vědcům se dokonce v laboratořích podařilo částečně kulový blesk replikovat, a to tak, že vysílali simulované blesky přes křemíkové pláty. Skutečností však je, že i přes tato měření, experimenty a pozorování zůstává kulový blesk dosud nepoznanou záhadou. Hypotéza o odpařené zemině totiž naráží na problém – kulový blesk byl mnohokrát v historii pozorován, jak prochází pevnými objekty, například oknem. Navíc byly spatřeny víceméně podobné jevy (kulové blesky), lišící se ale v mnoha aspektech – například v barvě, velikosti a pohybu. Je tedy možné, že kulový blesk není jediným samostatným fenoménem sám o sobě, ale jedná se o několik různých fenoménů s podobným projevem.
Teď ještě na moment zpět k oné halucinační hypotéze. Výsledky sice hypotézu o tom, že kulový blesk je pouhou halucinací nevylučují, zároveň však také nemohou s jistotou vyloučit, že některá pozorování opravdu nebyla způsobena halucinacemi.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
