Mobilní síť páté generace vylepšuje nedostatky svých předchůdců jako 3G a 4G, navyšuje kapacitu a zrychluje. Odráží tak rostoucí nároky zejména průmyslových odvětví na rychlou, spolehlivou a velkokapacitní síť, která by byla schopna propojit všechny a všechno, včetně přístrojů, domácností, průmyslových objektů, osobních aut či veřejné dopravy.

Právě díky všudypřítomnému propojení mohou technologie na bázi 5G významně ovlivnit boj proti klimatické krizi. Například tím, že nám pomohou pečovat o jeden z nejvzácnějších živlů na zemi – o vodu.

5G šetří vodní zdroje

Voda je základním předpokladem k vývoji zdravého ekosystému, k udržitelnému rozvoji i přežití člověka. Vlivem klimatických změn je však její dostupnost a kvalita v ohrožení. Sladkovodní zdroje tvoří pouze 3 % celosvětových zásob vody. Podle OSN je v současné době největším spotřebitelem sladkovodních zdrojů na světě zemědělství a více než čtvrtina celosvětově spotřebované energie je vynakládána na produkci a dodávky potravin.

Pouze 16 % vodních zdrojů využívají města a obce na provoz domácností a služeb, průmyslová odvětví potřebují 12 % vodních zdrojů. Vlivem rostoucí populace, urbanizace i ekonomického růstu se navíc poptávka po vodě zvyšuje – té však nepřibývá. Je proto zapotřebí zaujmout zcela nový přístup, který pomůže nastolit rovnováhu a vybudovat udržitelné zemědělství i výrobu energie na celém světě.

Nová generace sítí může díky své mnohonásobně vyšší kapacitě zpracovávat obrovská množství dat a s pomocí umělé inteligence lze s těmito daty v reálném čase operovat a provádět potřebné kroky.

Nasazení senzorů monitorujících množství vláhy v půdě umožní lokální úspory vody u velkoplošného zavlažování; čidla kontrolující stav potrubí nahlásí bez prodlení poruchu a uzavřou přívod vody, čímž zabrání jejímu plýtvání; inteligentní měřiče vyhodnotí výkonnost vodních čerpadel a jejich poznatky mohou zemědělcům snížit náklady na energii o 10 – 50 %.

Pomocí ekosystému internetu věcí (IoT) lze zabránit i neefektivnímu nakládání s vodou ve městech. Možnosti jsou nedozírné, základem však je přesný monitoring využití zdrojů, na základě kterého lze tu přidat, tam zase ubrat nebo zcela zastavit přívod vody, pokud zůstává nevyužitá. Například Praha ročně proplýtvá pětinu pitné vody, která proteče potrubím a následně zbytečně putuje do čističek. Chytré technologie tomu mohou předejít, a tím i snížit náklady celému městu.