Mnohaleté protiputinovské protesty vedly v roce 2013 k tvrdým zákrokům a odsouzení Navalného. Otočka ukrajinského postoje ve prospěch Západu vyústila v Euromajdan a revoluci na Ukrajině. Změna statusu quo ohrozila ruskou kontrolu nad přístupem k základně na Krymu. Ve stejnou dobu Spojené státy v Evropě konstruovaly štít protiraketové obrany a jeho námořní komponenty doputovaly do Středomoří jen o několik dní dříve, než zelení mužíci zahájili okupaci Krymu. Dnes už víme, že nedlouho poté jednotky GRU vyhodily ve vrbětickém skladu do povětří zbraně, které měly směřovat k jednotkám bojujícím proti Rusku na Ukrajině. Později se špioni pokusili zavraždit bulharského obchodníka, kterému zbraně patřily.

Jasné vyjádření Putinova názoru na svět

Ve svém nedávném každoročním projevu k národu Putin výslovně zmínil mnoho skutečností, které by obvykle byly jen naznačeny nebo zmíněny v jiných prohlášeních. Uvedl, že Západ na Rusko neustále útočí a dodal, že se Rusko drží svých nepřekročitelných hranic týkajících se mezinárodních i vnitřních zájmů. Jejich překročení by mohlo vést k asymetrické, rychlé a tvrdé odvetě Ruska. To bylo velmi jasné vyjádření Putinova názoru na svět, který sděluje v době opět vzrůstajícího tlaku. Jeho projev naznačuje, že situace může být mnohem napjatější, než si Západ myslí.

To bychom měli brát v potaz při pohledu na nedávné zveřejnění informací ohledně exploze muničního skladu ve Vrběticích. Zatímco dříve jsme výbuch považovali za neštěstí, dnes víme, že šlo o cílený útok spáchaný tajnými ruskými službami. Česká reakce, tedy vyhoštění několika ruských diplomatů považovaných za příslušníky tajných služeb, je normální a předpokládanou reakcí. Ruská odveta, při které bylo vyloučeno početně i proporcionálně více diplomatických pracovníků, byla asymetrická, rychlá a tvrdá. Co je tedy těmi nepřekročitelnými hranicemi, jejichž překonání vyvolalo tuto reakci? Nejde jen o samotné vyloučení ruských diplomatických pracovníků z Prahy, ale také o kontext, v rámci kterého k vyloučení došlo.

Jednotky hledají pomoc u západních mocností

Ukrajina usiluje o členství v NATO, přesněji o zajištění své bezpečnosti vůči proruským separatistům v Donbasu. Ve stejnou dobu hrozí Navalnému držícímu hladovku vážné zdravotní komplikace, kvůli čemuž vyšli Putinovi odpůrci do ulic a mnoho západních lídrů vydalo varovná prohlášení. Spojené státy na Rusko uvalily sankce a současně kvůli kyberútokům a vměšování do voleb vyhostily deset ruských diplomatů. Jen o několik dní později Češi zveřejnili výsledky dlouholetého vyšetřování vrbětického výbuchu a následně vyloučili ruské diplomatické pracovníky. Rusko mezitím soustředilo svoje jednotky na Krymu a podél hranic Donbasu. Sice nyní oznámilo stažení vyslaných sil, dosud se však žádné z nich nepohnuly. Takové manévry už posloužily ke krytí skutečného pohybu vojsk a materiálu připraveného k nasazení. Hrozba násilí v Černém moři stále visí tak nízko, že může dojít i k narušení obchodních tras na Ukrajinu.

Náhody se dějí, ale Rusko v ně málokdy věří. Ruské vedení v současné situaci spatřuje koordinovaný plán útoku proti své zemi. A víra v takový plán může proměnit jednotlivé příznaky napětí do něčeho velmi děsivého. Bojem znavené ukrajinské jednotky hledají pomoc u západních mocností, aby odsunuly proruské síly z Donbasu a odřízly Krym. Zdravotní stav Navalného a související vnitrostátní protesty na jednu stranu odvrací pozornost, na druhou stranu slouží jako důvod pro tvrdší akce Západu proti Rusku. Zahraniční politika Spojených států ve vztahu k Rusku se navrací do období před Trumpovou vládou. Rostou sankce proti ruskému finančnímu systému, což oslabuje především Putinovu základnu oligarchů. A v době, kdy Rusko čelí vnitrostátním i zahraničním hrozbám, Česko informuje, že za smrtícím a zničujícím útokem z roku 2014 stojí ruské síly. To oslabuje ruské zpravodajské služby sídlící v Praze v době, kdy se to Putinovi nejméně hodí.

George Hays II
Vedoucí katedry mezinárodních vztahů na Anglo-American University v Praze