Natočit dobrý filmový muzikál není vůbec jednoduché. Kromě toho, že rovnou víte, že vaše cílovka je poměrně malá, je to žánr, který přeci jen lépe funguje (rozuměj působí méně kýčovitě) v divadelním prostředí. Když má ten muzikál navíc sloužit jako uvědomělá agitace o rovnosti ras, pohlaví i sexuálních orientací, která nepůsobí trapně, je to už opravdu velké sousto. Přesto si jej zatím hlavně seriálový režisér Ryan Murphy s gustem ukousl. Bohužel mu zaskočilo a na Heimlichův hmat je už příliš pozdě.
Agitace posypaná blednoucími flitry
Režisér Ryan Murphy se díky svým počinům Glee a American Horror Story (AHS) relativně rychle vypracoval z nikoho na jednoho z nejoblíbenějších a nejuznávanějších současných amerických seriálových tvůrců. Před časem se nechal slyšet, že se veškerou svou další tvorbou vynasnaží srovnat příležitosti pro minority za kamerou i před ní. Těmi minoritami měl na mysli především gaye, ale i ženy nebo herce a filmové tvůrce jiné než bílé barvy pleti. Možná i proto si dal na chvíli pauzu od své standardní produkce a poměrně odvážně se vrhnul na celovečerní film, navíc adaptaci divadelní show The Prom.
A tak se stalo, že v novém muzikálu z produkce Netflixu heterosexuální komik hraje teplou hvězdu z Broadwaye, starší dáma klofne mladšího milence, náctiletou lesbu ztvárňuje reálně queer herečka a za partnerku má kolegyni s afro-portorickými kořeny. Ve filmu se (byť na vteřinu) mihne modelový představitel každého šuplíčku té velké, všeobjímající skříně s názvem LGBT+ komunita. The Prom je příkladnou ukázkou dokonalého korektního filmu roku 2020. Tím ale výčet jeho pozitiv končí a otázkou je, zda je tohle vůbec pozitivum.
Je neuvěřitelné, jak moc může být film opírající se o aktuální i moderní témata - práva LGBT komunity, její (ne)přijímání v těch koutech USA, kde jsou obyvatelé silně věřící, síla sociálních sítí, snaha slavných osobností nahrabat tzv. plusové body na vykalkulované dobročinnosti - zastaralý, naivní, dokocne až malinko směšný. Uzavřené a netolerantní katolické hlavy dostanou na frak, dobro zvítězí nad bezprávím, záškodníci dojdou uvědomělé proměny v dobráky. The Prom působí jako barevná pohádka z 50. let.
Coby pohádka ale dokáže také slušně hrát na citlivé struny a dojímat. To poselství, že "gayové všude na světě to mají těžké - ano, i ve 21. století" sice kýčovitě řve z každé scény a z každé repliky, na druhou stranu ale je potřeba uznat, že, no, gayové téměř všude na světě to mají těžké i ve 21. století. Ale jen agitovat nestačí, což vyjma titulních postav (snad) zjistil i režisér Murphy.
Kromě citové ždímačky, která ještě navíc zafunguje jen na toho, kdo není homofobní konzerva, totiž film nenabízí skoro nic. Nicole Kidman i Meryl Streep v rolích vyžilých broadwayských hvězd mohly s dostatkem nadhledu a invence vytvořit brilantní karikatury sebe sama, ale nepovedlo se to a je to spíš ponižující. Jediný, komu to přináší něco dobrého, je Andrew Rannells, dosud primárně herec vedlejších a seriálových rolí, který díky slabému výkonu svých slavnějších kolegů může konečně pořádně vyniknout.
Zapomenutelné melodie i písňové texty, taneční čísla, kterým chybí energie i náboj a na Ryana Murphyho překvapivě utlumená, nezajímavá výprava a kostýmy. Všemi těmito neduhy The Prom trpí, přitom právě to jsou oblasti, v nichž Murphy ve svých jiných dílech pravidelně září. Vizuálně božský seriál Ratched a atmosférický televizní epos AHS nyní působí, jako by za nimi stál někdo úplně jiný.
The Prom mohl být velkolepý, křiklavý alegorický vůz jedoucí v čele pomyslného Průvodu duhové hrdosti. Vůz, o kterém by se mluvilo, a kvůli kterému by se dva znesvářené tábory hádali v internetových diskuzích do krve. Měl na to peníze, měl na to čas, měl na to prostor, měl na to hvězdné obsazení. Ve finále je to ale jen ušmudlaný transparent, který někdo fixou načmáral na kus kartonu večer před akcí, aby se neřeklo. Věc, která zmizí v hromadě odpadků s dalšími podobně nevýraznými výkřiky. Škoda.
Podívejte se na nejlepší seriály na Netflixu pro začátek roku 2021.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
