Komunistické režimy strašně tíhnou k takovým těm spektakulárním monstrprocesům, Stalin je naprosto zbožňoval. Dokonce se říká, že to byl právě on, kdo přemluvil zbytek Spojenců k Norimberským procesům. Soud prostě musí být, zvlášť s nepřáteli komunismu a dělnické třídy, že. Jenže jak víme, ony ty režimy měly tendenci zavírat, mučit a popravovat i nevinné lidi. A věšet jim na krk všechna ta vykonstruovaná obvinění o velezradě, chystaných převratech a vyzvědačství… Jenže občas ta obvinění zas tak vykonstruovaná nebyla.
Třicet sekund
Komunisté popravovali oběšením, ale rozhodně ne na vystavěné šibenici s propadlem, prostě vám dali smyčku na krk a ta vás trochu zvedla. Velice zřídka docházelo ke zlomení vazu, takže vězeň umíral na udušení. Vědomí údajně takový vězeň milosrdně ztratil zhruba po třiceti sekundách. Nekonečných třiceti sekundách. Tak zemřela třeba Milada Horáková. A přesně před čtyřiasedmdesáti lety takhle zemřelo šest mužů.
5. listopad 1949 je v historii Česka zapsán černě jako den, kdy komunistický režim provedl svou první masovou vraždu. Šest poprav v jeden den, všichni byli odsouzení během obřího monstrprocesu, který se vedl s celkem dvaačtyřiceti obžalovanými. A překvapivě ne všechna obvinění byla úplně vyfabulovaná.
Sejdeme se na Pankráci
Jen velice těžko se dá tahle událost vyprávět jako příběh, protože se dodnes historikové přou o podrobnostech. Nicméně! Víme, že mezi odsouzenými byl tehdy už vysloužilý major Květoslav Prokeš, někdejší prvorepublikový velitel jezdectva a zastánce demokratických hodnot. A Prokeš skutečně plánoval v zemi převrat. On, bývalý šéf kriminálky Rudolf Hrbek a advokát Jaroslav Borkovec.
Přepadový oddíl sedmdesáti samopalníků měl během noci obsadit Pankrác, osvobodit politické vězně a následně s jejich pomocí převzít centrálu SNB v Bartolomějské ulici a rozhlas. Počítalo se s tím, že bude následovat spontánní povstání zbytku armády. Plán smělý, ale podle historiků trochu nedopečený. Nicméně plán, který platil a měl se dát do pohybu 17. května 1949. Dva dny předtím bohužel začala StB hromadně zatýkat členy spiknutí.
Dnes víme, že Prokeše pravděpodobně práskl někdo z jeho lidí, ostatně o plánu věděly stovky osob. Ale! Také víme, že ho k operaci přiměl někdo, kdo si říkal Spojka 10. Ale historikové se nedokážou shodnout na tom, jestli byla tahle tajemná osoba skutečně agentem Západu, jak tvrdil režim při procesu… nebo jestli to nebyl provokatér nasazený samotnou Státní bezpečností.
Další zajímavou skutečností je to, že tu samou noc pozatýkali estébáci členy ještě jedné další odbojové skupiny. Říkala si ZVON. Ta chtěla zase osvobodit vězně z litoměřické věznice, a to ve stejný den jako Prokešovi lidé. Což buď znamená, že organizace spolupracovaly, což obvinění popírali, nebo by to znamenalo, že všechno skutečně vzniklo jako výsledek provokace StB a ta si je vedla na stejný čas k pohodlnému zatčení.
Tak jako tak, všichni ti hrdinové, kteří chtěli vrátit demokracii do naší krásné země, byli zatčeni. Při procesu komunisté rozdávali vysoké tresty, letité služby v uranových dolech, a jak už bylo řečeno, tresty smrti. Šest vůdců z obou skupin dostalo těch „milosrdných“ třicet sekund na šibenici.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
