Bratrovražedný spor
Dějiny českého státu určovala v jeho počátcích jediná naše domácí dynastie, kterou byli pochopitelně legendární Přemyslovci. Tento rod, který odvíjel svůj původ od mýtického vládce Přemysla Oráče, u nás vládnul od 9. století až do roku 1306, kdy padnul poslední přemyslovský král Václav III. Asi všichni známe legendární příběhy velkých přemyslovských vladařů, jakými byli svatý Václav, Přemysl Otakar či Václav II. Ti se významně zasadili o slávu a moc našeho státu. Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí našich dějin ale učinil vládce, o kterém se vlastně ani příliš neučí. Ono se toho o něm obecně totiž mnoho neví. Polozapomenutý kníže Vladivoj, jenž svým jediným státnickým činem změnil směřování celého českého národa, tak dodnes zůstává jednou z největších záhad našich dějin.
Kdo vlastně byl ten Vladivoj? Poté, co sestoupil z trůnu Boleslav I. Ukrutný, který se do českých učebnic dějepisu nesmazatelně zapsal bratrovraždou svatého Václava, nastoupil na trůn jeho syn Boleslav II., kterému se připisuje vcelku úspěšná vláda. Po jeho smrti v roce 999 ale dochází k první velké krizi Českého knížectví, způsobené bojem o moc, jenž se rozhořel mezi Boleslavovými syny. Poté, co Boleslav III. nechal vyhnat své dva bratry, dochází kvůli jeho kruté vládě k oslabení moci Přemyslovců ve státě, čehož využil polský král Boleslav Chrabrý z dynastie Piastovců, syn legendárního polského vládce Měška I. a Doubravky Přemyslovny (jejíž otec byl Boleslav I.). Ten následně obsadil části přemyslovských držav, což vyděsilo Boleslava III. natolik, že uprchl ze země pryč. Na uvolněný trůn tak v roce 1002 dosadil Boleslav Chrabrý knížete Vladivoje.
Jedno rozhodnutí změnilo dějiny
O Vladivojově vládě ani původu toho příliš nevíme. Jelikož však v této době mohl na český trůn usednout pouze člen přemyslovské dynastie, předpokládá se, že se jednalo o zástupce polské větve rodu – na základě dostupných pramenů historici usuzují, že Vladivoj byl pravděpodobně mladším bratrem Boleslava Chrabrého, tudíž byl po otci Piastovec a po matce Přemyslovec. Podle kroniky Dětmara z Merseburku měl být Vladivojův nástup na trůn v Čechách přijat jednomyslně pro příbuzenství a velkou sympatii.
To ovšem není úplně přesné. Oslabené České knížectví se totiž nacházelo mezi dvěma velkými a mocnými sousedy – německou Svatou říší římskou a Polským královstvím. V důsledku toho se u nás utvořily dvě soupeřící politické frakce velmožů, z nichž právě ta propolská měla v době Vladivojovy vlády navrch. O samotném knížeti se pak ví snad jen to, že byl notorickým alkoholikem, který se již na počátku roku 1003 upil k smrti a na trůnu ho vystřídal jeden z vyhnaných synů Bohuslava II., Jaromír. Ještě předtím ale stihl Vladivoj učinit ono osudové rozhodnutí.
Vladivoj se totiž z nejasných důvodů, snad kvůli rozporům s Boleslavem Chrabrým, rozhodl v listopadu roku 1002 slíbit věrnost římskému králi Jindřichu II. Ten výměnou za ochranu před rozpínavým polským králem, jenž chtěl Čechy připojit ke své říši, obdržel České knížectví v léno. Tímto jediným slibem se tak Čechy staly součástí Svaté říše římské, čímž začíná staletí trvající vliv Římské říše a potažmo Němců na České země – německý nárok na Čechy pak významně ovlivnil celé směřování našich dějin. A přitom ho učinil panovník, o němž víme snad ze všech našich vladařů úplně nejméně.