Jestli se dá o někom říct, že byl pravou československou rockovou hvězdou, pak je to bez debat Jiří Schelinger. Charismatický hudebník s jedinečným hlubokým hlasem, v jehož podání Holubí dům dojímá i po 51 letech, opustil svět živých předčasně a tragicky – před dvaatřiceti lety skočil ve svých třiceti letech z mostu do Dunaje. Ale opravdu to bylo tak jednoduché? Někteří jeho fanoušci dodnes tvrdí, že ne.
S hlasem jako zvon
Ač se narodil v malé vesničce Bousov do rodiny kytaristy a květinářky, Jiří Schelinger se i s celou rodinou už v raném věku přestěhoval do pražských Nuslí, kde má dnes pamětní desku v Čestmírově ulici. Schelingerův otec se hrou na kytaru nejen živil, ale také ji vyučoval, takže i Jiří hudbě brzy propadl. Nejprve to zkusil s klavírem, ale kytara mu byla přece jen bližší. Díky tomu si pak na základní škole našel starší kamarády, kteří ho brali a s nimiž založil kytarovou školní kapelu. Zároveň se s nimi ale dostal do prvního průšvihu.
V srpnu 1968 byl Schelinger spolu s bývalými spolužáky ze základky v Táborské zadržen kvůli podezření z účasti na podvodu. Banda mladistvých výtečníků totiž po Nuslích vylepovala plakáty s nápisy jako „Zachvatčiki marš odsjuda“, „Iditě damoj“, „Okupanti, táhněte“, „Moskva – 2000 km“ nebo „Tavarišči šmitěc“ či „Šalgoviči, Šalgoviči, rozbijem ti prdel biči“. Aby ho pustili dřív, Schelinger se v cele pokusil o demonstrativní sebevraždu, čímž si vysloužil pobyt v Bohnicích, ale také modrou knížku. Bylo jasné, že tenhle mladík bude mít s režimem problémy.
StB, tráva a Janžurka
Když kapela The Happy Five, ve které Schelinger hrál po propuštění z blázince, odjela do Finska bez něj, přijal nabídku Jaroslava Uhlíře přidat se k jeho Faraonu. Právě tam roku 1972 Schelinger nahrál svůj první a dodnes největší hit – Holubí dům, legendární píseň, která dodnes dokáže dojmout i ty největší tvrďáky. Lví podíl na tom vedle skvělého textu Uhlíře a Svěráka má právě Schelingerův jedinečný hlas. Po vydání Holubího domu to šlo celkem rychle. Schelinger měl řadu fanoušků i obdivovatelek a jeho album Hrr na ně, které je považováno za první hardrockovou českou desku, i přes obavy z komunistických cenzorů slavilo velký úspěch. Ze Schelingera se stala skutečná rocková hvězda.
V dubnu 1981 odjel zpěvák do Bratislavy, kde měl natočit průvodní píseň k filmu Což takhle dát si špenát. Po práci si vyrazil užít trochu zábavy do ulic slovenské metropole a před vinárnou narazil na svou bývalou s novým přítelem. Ti tři se zapovídali, „nabalili“ Schelingerovu fanynku a společně pak, notně posilněni alkoholem, táhli nočním městem. Nedaleko Starého mostu se pak na ně nalepili dva zhruba pětadvacetiletí muži, kteří Schelingera poznali a měli ho začít provokovat různými pokřiky a narážkami. Nakonec se parta mladých uklidnila, načež jeden z mladíků začal celou skupinku hecovat, ať z mostu skočí do Dunaje.
Nikomu se do toho nejdřív moc nechtělo, když ale iniciátor pochybné zábavy shodil svršky a divoce se vrhnul do vody, ostatní ho následovali, a to včetně Schelingera. Asi nepřekvapí, že skákat uprostřed města do řeky z vysokého mostu, navíc pod parou, nebyl vůbec dobrý nápad. Zatímco ostatní se jako zázrakem zachránili, muzikant to štěstí neměl. Jeho tělo bylo vyloveno z vody 7. května 1981 u osady Bodíky ve značném stupni rozkladu. Veřejná bezpečnost smrt třicetiletého Schelingera označila za nehodu a případ uzavřela. Ale vážně to bylo tak jednoduché?
Zpěvákovi příznivci včetně jeho bratra Milana v průběhu let projevili jisté pochybnosti o tom, že Schelingerova smrt byla nehoda způsobená opileckou nerozvážností. První věcí, co je minimálně zvláštní, je, že podle popisu událostí se ostatní z party svlékli do trenek, zatímco Schelinger do vody skočil zcela oblečený. Druhým pádným argumentem k pochybnostem je, že vytažené tělo nikdy neidentifikoval nikdo z hudebníkovy rodiny nebo blízkých. Identita mrtvoly byla určena na základě zubařských záznamů.
Vzhledem k Schelingerově „problematické“ minulosti, popularitě a snaze VB případ co nejrychleji uzavřít, se řada lidí domnívá, že zpěvákovu smrt zpunktovala StB. Jiní zase tvrdí, že kromě alkoholu byl Schelinger také pod vlivem marihuany a navíc ztrápený nešťastnou láskou k Ivě Janžurové, do níž se měl zamilovat během práce na Což takhle dát si špenát, takže šlo o – tentokrát opravdovou – sebevraždu. Ač zemřel mlád, Schelinger se stihl dvakrát oženit a rozvést a měl poměrně velké dluhy.
Další spekulace pracuje s variantou, že Schelinger chtěl svou smrt nafingovat, aby mohl emigrovat, jenže se to nepovedlo. A přímo jeho bratr, kterému se po letech dostala do rukou pitevní zpráva, tvrdí, že tělo pohřbené na Olšanských hřbitovech patří někomu úplně jinému. Milan Schelinger říká, že tělo popsané ve zprávě neodpovídá tělu jeho bratra. Podle něj Jiřího vylovili až někde v Maďarsku, kde odpočívá jako „neznámý muž“. Ať už to bylo jakkoliv, Češi a Slováci přišli o velký talent a velký hlas. Naštěstí po sobě ale tenhle prototyp československého rockera zanechal pár věcí, díky kterým jeho duch žije dál.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
