Dříve se jí říkalo „druhá válka za nezávislost“, dneska si na ni ani jedna ze stran konfliktu nevzpomene. Válka roku 1812, která propukla mezi Spojenými státy a Velkou Británií, byla upozaděna kvůli eskalujícím napoleonským válkám v Evropě a dva roky válčení nakonec vedly k obnovení stavu před začátkem konfliktu…
Proč to vlastně začalo?
Ještě dnes se nemohou historici shodnout, jaká byla hlavní příčina války mezi mladými Spojenými státy a Britským impériem, která propukla v červnu 1812. Ve Spojených státech tak například dlouhá léta převažoval názor, jenž tehdejší konflikt označoval za jakési pokračování války o nezávislost, kvůli čemuž se vojenskému střetu občas přezdívá „druhá válka za nezávislost“. Část historiků pak válku mezi oběma státy považuje za součást napoleonských válek, což si mimo jiné můžete přečíst ve většině britských učebnic dějepisu. Co skutečně vyvolalo poslední konflikt, ve kterém spolu válčili Američané a Britové?
Příčin bylo několik a těžko říct, která z nich měla větší vliv na vyhlášení války. Za hlavního viníka se občas označuje námořní blokáda Francie, kterou po roce 1803 vynucovalo právě britské námořnictvo. To bylo v té době bez debaty nejmocnější námořní silou na světě. Americká strana vynucenou blokádu považovala za nelegální akt v rozporu s mezinárodním právem a ani občasné střety mezi britskými a americkými námořníky, které nezřídka kdy končily smrtí občanů obou států, k pokojné náladě zrovna nepřispívaly. Dalším obrovským problémem byly nucené odvody, kdy Britové násilně přinutili velké množství nových amerických občanů, kteří ale nadále měli i britské občanství, ke službě v královském námořnictvu.
V neposlední řadě pak sehrál velkou roli i americký expanzionismus, jenž navíc komplikoval problém s indiánskými kmeny sjednocenými do takzvané Tecumsehovy konfederace. Ta byla vydatně podporována Brity z Britské Kanady. Indiáni se přitom stávali terčem útoků ze strany Spojených států, které chtěly rozšířit své území dále na severozápad – sjednocené kmeny pak za pomocí Britů Američanům poměrně zdatně odrážely snahy osadníků získat zbytek indiánské půdy. Poměrně důležitou roli pak sehrála i snaha Američanů obsadit tehdejší Britskou Kanadu, což se líbilo velké části členů Kongresu. Tak či onak, v červnu 1812 požádal prezident James Madison poprvé v historii země Kongres o vyhlášení války Spojenému království.
Co jsme si, to jsme si
Navzdory faktu, že Británie byla enormně vytížená boji v Evropě, podařilo se nepříliš početným britským plukům zdárně odrážet americkou invazi do Kanady. Největšího úspěchu pak královská vojska dosáhla v bitvě o Queenston Heights, kdy došlo k potupné porážce špatně vytrénovaných amerických vojsk. Další pokusy o útok na Montreal selhaly a po roce bylo jasné, že Spojené státy definitivně přišly o možnost připojit ke svému území Kanadu. Poslední pokus o zisk Kanady v bitvě u Niagarských vodopádů skončil bez většího územního zisku.
Britové využívali především své silné námořní převahy, kdy se královskému námořnictvu podařilo blokovat americké přístavy, což silně poškodilo tamní ekonomiku. Největšího úspěchu pak Britové dosáhli během bitvy o Washington, ve které britská vojska vypálila Bílý dům a významně tak narušila americkou morálku. Američany naopak povzbudilo odražení dvou námořních invazí, čímž byl uchráněn New York i Maryland. Za největší americkou výhru je pak považováno zničení Tecumsehovy konfederace, čímž byl splněn jeden z hlavních cílů války – konec indiánského ohrožení ze severu. Jelikož ani jedna ze stran nedosáhla větších územních zisků a díky porážce Napoleona již nedocházelo k odvodům amerických vojáků, nebyl žádný větší důvod, proč ve válce pokračovat. V prosinci 1814 byl podepsán tzv. Gentský mír a v únoru 1815 válka skončila.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
