Přestože se tradičně uvádí, že královský titul se v Čechách stal dědičným až v roce 1212 se Zlatou bulou sicilskou, zdá se, že byla tato výsada českým panovníkům udělena mnohem dříve. Druhý český král Vladislav I. měl totiž toto právo získat již v roce 1158…
Z knížete králem a zase zpátky
Existují dvě historická data, která si pamatuje snad každý Čech. A jelikož se u nás dějepis učí podle osnov, jež byly naposledy aktualizovány někdy během první republiky, obě tato data se týkají událostí pro dnešního člověka poměrně vzdálených. První je pochopitelně 1620 (kdo neví, ať si to laskavě najde) a tím druhým je rok 1212, což je datum vydání Zlaté buly sicilské. Ta přeměnila České knížectví v dědičné České království. Prvním králem po vydání tohoto aktu byl Přemysl Otakar I. Kdo ale dával o hodinách dějepisu pozor, ten ví, že jsme měli před rokem 1212 dva panovníky, kteří se rovněž mohli pyšnit královským titulem.
Prvním z nich byl Vratislav II., respektive jako král byl Vratislavem I., a to už v roce 1085. Královskou korunu, která ale byla pouze osobní, nikoliv dědičná, získal za svou věrnou službu tehdejšímu římskému císaři Jindřichu IV. Dalším českým králem se proto stal až jeho vnuk Vladislav II., jako král byl pak označován jako Vladislav I. Podobně jako jeho děd, i Vladislav se mohl pyšnit královskou korunou díky dobrému vztahu s císařem. Ale nepředbíhejme.
O Vladislavově raném životě toho příliš nevíme, snad jen, že se narodil někdy okolo roku 1110. Na trůn se pak dostal díky své údajné lehkovážnosti a bezstarostnosti, jelikož se šlechtici domnívali, že budou moct třicetiletého prince využívat a vládnout za jeho zády. Vladislav ale všechny překvapil, když odmítl připravenou roli loutky v rukou šlechty a ukázal se býti samostatným a schopným panovníkem. Uražená šlechta ve Vladislavovi viděla nevděčníka, jemuž se navzdory prvotním neúspěchům nakonec za pomoci jeho švagra a římského krále Konráda III. podařilo moc udržet, a dokonce i upevnit.
Za vojáky ti dám korunu!
V květnu 1147 se vydal spolu s Konrádem a francouzským králem Ludvíkem VII. na druhou křížovou výpravu. Do Svaté země se sice nedostal, ale procestoval více krajů než jakýkoliv jeho předchůdce na českém trůnu. Po nástupu nového císaře, kterým nebyl nikdo jiný než legendární Fridrich I. Barbarossa, vztahy mezi říší a Českým knížectvím sice ochladly, ale zlepšily se poté, co tuzemský šlechtic přislíbil císaři pomoc s vojenskou výpravou proti severoitalským městům. Za odměnu císař slíbil Vladislavovi královskou korunu. Byl to vlastně výhodný obchod pro oba – z Vladislava se stal král, což Fridricha vůbec nic nestálo. Méně nadšení již byli čeští šlechtici, kteří z výpravy nic neměli. Nakonec Vladislav přislíbil, že osobně vyplatí každého, kdo se přidá do jeho vojska. Obléhání Milána bylo úspěšné, především zásluhou českých vojáků – Fridrich splnil svůj slib, a tak se z knížete Vladislava II. stal král Vladislav I.
Následující české nájezdy na Miláno nakonec vedly v roce 1163 k pádu města, a tak se Vladislav I. vrátil s bohatou kořistí. Traduje se, že to byl právě Vladislav, který z Itálie poprvé přinesl erb se stříbrným českým lvem na rudém poli. Jak se ale později ukázalo, zřejmě se jedná až o pozdější výmysl z Dalimilovy kroniky, která vyšla až ve 14. století.
Vladislavův vztah s císařem se prudce zhoršil v roce 1167, kdy navzdory Fridrichovu nesouhlasu prosadil král svého syna Vojtěcha jako nového salcburského arcibiskupa. Následně v roce 1172 abdikoval a korunu předal svému synovi Bedřichovi. Není zcela jasné, proč se z Bedřicha stal pouhý kníže, když podle dochovaných pramenů byl královský titul dědičný. Mohly za to snad špatné vztahy s císařem? Tak či onak, o 2 roky později Vladislav I. umírá a na dalšího krále si Češi museli počkat až do roku 1212.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
