Mozek zeleniny

Co se vám vybaví, když se řekne Kennedy? Pravděpodobně JFK, John Kennedy. Mladý sympatický prezident, který zachránil svět od nukleární katastrofy, a pak mu v Dallasu někdo ustřelil palici. Zajímavé ale je, že Kennedy není jediný člen své rodiny, komu někdo rozmixoval mozek na hadry. Víte, Johnny měl sestru. Rosemary Kennedy. Nebohá Rose od malička vykazovala nižší inteligenci než zbytek téhle téměř aristokratické rodiny. Postupně začalo být jasné, že se nikdy doopravdy nedostane přes třetí, čtvrtou třídu. Ani jako dospělá nikdy nezvládla držet tempo politických debat svých blízkých, takže ji její otec objednal na lobotomii. Lékaři v podstatě vrazili Rose okem hřebík do hlavy a z pomalejší dívky se stal slintající idiot, který se počůrával na veřejnosti. Rodina ji kompletně odklidila z veřejného života.

Vy si teď nejspíš říkáte: Ehm, kdo si mohl myslet, že je TOHLE dobrý nápad? Pokud chcete vědět pravdu, tak děsivě hodně lidí.

mohlo by vás zajímat

Jednotka smrti: Z japonských pokusů na lidech by se Mengelemu zvedl žaludek

Rozdíl mezi Evropou...

V roce 1935 se v Londýně konal neurologický kongres, kterého se zúčastnil portugalský lékař Antonio Egaz Moniz. Z poznámek konference si vyvodil, že sídlí-li v mozkovém laloku, což je přední část mozku, velká část emocí, pak kdyby se mu ho podařilo citlivě oddělit od zbytku mozku, mohlo by to pomoci jeho pacientům, kteří mají problém se zvládáním agrese.

Nejdřív začal dělat pokusy na opicích, později přešel na lidi. Do lebky se vyvrtaly dvě díry zhruba velikosti pera a spoj mezi lalokem a zbytkem mozku se přetnul buď alkoholem, který byl injekční stříkačkou aplikován do mozku, nebo později speciálním skalpelem, říkalo se mu leukotom.

První pacientkou byla asi padesátiletá žena, která trpěla pravděpodobně paranoidní schizofrenií. Bludy, stihomamy, stavy úzkostí… A po zákroku? Žádné bludy, žádné úzkosti, inteligence a motorické schopnosti nezasaženy. Moniz provedl celkem dvacet zákroků na lidech, většinou osobách se silnými duševními problémy. V roce 1937 otiskl jeho studii American Journal of Psychology. A znáte Američany. Totálně zešíleli.

… a Amerikou

V Americe se stala lobotomie absolutním hitem. Amíci začali provádět lobotomie ve velkém a rozhodně ne jenom na pacientech, kteří to doopravdy potřebovali. Navíc ani se špetkou opatrnosti, kterou zákroku věnoval doktor Moniz. Magazíny plnily články, rozhlas dělal rozhovory s lobotomovanými, vypadalo to, že věda konečně našla řešení na úplně všechny problémy.

Musíte si uvědomit, že i teď víme o lidském mozku velice málo. Začátkem čtyřicátých let měla veřejnost jenom velice vágní představu o tom, jak lidská mysl funguje. A vzhledem k silně zakořeněnému křesťanství v Americe mělo dost lidí problém přijmout mozek jako centrum svého já, tedy duše, chcete-li. Po většinu historie to totiž bylo srdce. Mozek jako centrum vašeho bytí se ustanovil až koncem 60. let 20. století. Takže tehdejší lidi moc nezajímalo, co všechno může být uloženo v mozkovém laloku. Kreativita, individualita, vaše osobnost… Operace mozku tehdy zkrátka nebyla „big deal“.

Ve státech si lobotomie našla dva největší propagátory; Jamese Wattse a hlavně nechvalně proslulého Waltera Freemana. Oba byli doktoři a oba tvrdili, že lobotomie je odpovědí na všechny vaše problémy. Trpíte depresemi? Jste smutný? Je vaše žena hysterická? Frigidní? Moc se hádá? Nechte jí provést operaci mozku! Už nikdy ten svůj sladký úsměv nesundá a nebude si muset trápit svou krásnou hlavinku s nějakým přemýšlením. Právě kvůli tomuhle masovému nadšení nechal starý Kennedy dát na lobotomii svou dceru, přestože mu to řada doktorů rozmlouvala.

GALERIE Horor lobotomie

+ DALŠÍCH 13 FOTEK + DALŠÍCH 14 FOTEK

Lobotomy Tour

Za deset let spolupráce Watts a Freeman provedli téměř dvě stovky lobotomií. A pak se Freeman doslechl, že v Itálii se pokoušejí operovat mozek přes oční důlek. A tady přichází zvrat, protože po několika pokusech se drahému doktorovi podařilo provést lobotomii přesně takhle. Nástroj velmi podobný sekáčku na led natlačit pacientovi přes oční důlek do hlavy a malou, elegantní paličkou párkrát přiklepnul, aby se prorazila lebka. Trochu zakvrdlat, přetnout nervy spojující lalok s mozkem - a hotovo! Díky tomu dokázal provést lobotomii během několika minut.

A tak sám vyrazil na turné po všech psychiatrických léčebnách ve Státech, aby šířil své pracovní metody a filozofii. Dokázal provést desítky zákroků za jedno odpoledne s velice nejistým výsledkem. Procento lidí, kteří byli zákrokem nenávratně poškozeni se zvyšovalo. Lidem mohla být úplně vymazána identita, mohli být duševně vráceni na úroveň dítěte, kompletně fyzicky paralyzováni... Navíc to ne vždy fungovalo tak, jak si „zákazníci“ přáli. Občas byla vaše žena hysterická i potom, co jste ji dotlačili k operaci mozku. Co jste udělali? Poslali ji tam znovu, samozřejmě. Třeba třikrát.

A samozřejmě rovněž řada lidí umírala. Některé odhady dokonce tvrdí, že ze 3500 lobotomií, které za svou kariéru Freeman provedl, necelých pět set pacientů zemřelo na následky zákroku. Naprosto přesvědčen o své pravdě ale lékař vesele jezdil svým pracovním autobusem dál. Tomu se přezdívalo Lobotomobil, přestože on sám nikdy takový výraz nepoužil. Nakonec mu byla v 70. letech zakázána činnost a Freeman musel pověsit své hrůzostrašné nástroje na hřebík.

V Americe i ve světě totiž naštěstí prášky na různé psychické problémy drastický zákrok postupně vytlačovaly. První léky jako Thorazin rozhodně nebyly dokonalé, ale byly pořád lepší než hřeb v hlavě. Lobotomie a jiné drastické praktiky se nicméně v ústavech pro choromyslné prováděly až do konce 70. let, kdy k nim ale přitáhl pozornost znepokojivý film Přelet nad kukaččím hnízdem Miloše Formana. Na základě rozbouřené veřejné debaty pak Kongres lobotomii zakázal provádět. Postupně je přestaly dělat všude a od 80. let už je vídáme jenom v hororech a thrillerech, kam jedině patří.