Terorismem za svobodu

Věděli jste, že v 70. letech bylo unášení letadel na území ČSSR poměrně populární záležitostí? Celkem v té době proběhlo 8 únosů letadel, přičemž hlavním cílem únosců byla samozřejmě emigrace na Západ. Datum 8. června bylo zajímavé tím, že v tento den proběhly hned dva takovéto únosy. První z nich v roce 1970 a druhý o dva roky později. Ten druhý si dnes připomeneme, protože dopadl neúspěšně. Navíc byl během únosu postřelen kapitán letounu Ján Mičica, kvůli němuž byla celá posádka donucena přistát ve Weidenu v Bavorsku. Jak to tehdy celé probíhalo?

Celkem se o únos letounu pokusilo 10 mladých lidí ve věku 18 až 23 let a jedno malé dítě k tomu. Všichni únosci byli navíc členové undergroundové hudební scény. Autorem myšlenky unést letoun byl jistý Slovák jménem Lubomír Adamica, který měl v minulosti zkušenosti s cestováním po západním Německu a USA. Podobné zkušenosti měli i další dva členové posádky, kteří se provinili tím, že měli ilegální výjezdní doložky. Proto jim byla po návratu odebrána možnost vycestovat mimo země takzvaného Východního bloku.

GALERIE Únos letadla Slovair

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

V 70. letech probíhalo cestování letadlem podobně jako například jízda autobusem, takže nikde nebyla v podstatě žádná bezpečnostní opatření, čehož využila skupina únosců ve svůj prospěch. Ti se rozhodli unést letadlo na letišti v Mariánských Lázních, protože zde nebyl detektor kovů, takže bylo poměrně snadné propašovat střelné zbraně. Jednu z pistolí dokonce propašovali v dětském kočárku. Při nástupu do letadla navíc neprobíhaly žádné velké kontroly cestujících, ale bylo všeobecně známo, že se při letech na palubě pohybují ozbrojení příslušníci SNB.

Letadlo odstartovalo pár minut před 16. hodinou. Únosci se rozhodli zmocnit se letadla v podstatě pár minut po vzlétnutí a znamením k revoltě mělo být svlékání bundy šéfa únosců Adamici. Když si Adamica svlékl bundu, popadli ostatní únosci skleněné lahve Coca-Coly a napadli ostatní cestující údery do hlavy. Velkou výhodou únosců byl i snadný přístup k pilotům letadla, jelikož letouny L-410 neměly oddělenou kabinu pro piloty. Nicméně po krátké šarvátce došlo z nevysvětlitelných příčin k výstřelu na kapitána letadla Mičicu, což znamenalo, že let musel převzít druhý pilot. Po 26 minutách od výstřelu bylo rozhodnuto, že pilot přistane na malém letišti u bavorského města Weiden, kde část posádky uprchla z letadla směrem k dálnici. Na letišti se druhý pilot společně s cestujícím pokoušeli oživovat postřeleného pilota, ale marně. Během pár minut na letiště dorazila německá policie, která pozatýkala všechny únosce i ostatní členy posádky. V letadle se totiž kromě únosců a pilotů nacházeli i další čtyři nic netušící cestující. Následně se do hry vložily západoněmecké justiční a policejní orgány, které vyslechly pilota a nevinné cestující a po třech dnech je pustily zpět do Československa.

Na únosce však čekal trest ze strany západoněmecké justice, která sice nevyhověla žádosti vydat pachatele zpět do Československa, ale zato si s nimi poradila po svém. Vůdci únosců Adamicovi hrozil doživotní trest odnětí svobody, jelikož způsobil smrt v důsledku leteckého únosu. Po doručení obžaloby se rozhodl ve vazbě spáchat sebevraždu oběšením. Ostatní únosci se dočkali trestů odnětí svobody ve výši 3 až 7 let. Někteří z nich byli po odsezení poloviny trestu propuštěni na svobodu. Jejich největším trestem byl fakt, že už se nesměli vrátit do Československa. Až v roce 1990 jim to umožnil prezident Václav Havel, který jim všem dal milost.

Pokud vás zajímají další zajímavosti o tomto letu, tak doporučujeme následující článek. Dozvíte se v něm například to, že se v 70. letech o únosy letadel pokoušeli i další lidé, ale ne vždy se jim to podařilo.

mohlo by vás zajímat

5 zajímavostí o únosu letadla v ČSSR, který řešil i major Zeman

Únosy letadel se staly i inspirací pro jeden díl seriálu 30 případů majora Zemana, o čemž nás přesvědčila epizoda s názvem Mimikry.