Manéž české politiky
Když v roce 1999 vznikla v Kanadě Strana extrémního wrestlingu, tak už v Polsku 8 let existovala Strana milovníků piva. V Česku jsme měli největší hody v podobě vzniku ve dvou obdobích. Konkrétně se jednalo o 90. léta a následně v dobách, kdy se českou společností hojně šířily obavy z uprchlické krize. Ano, to byla přesně doba, kdy se protiislámský aktivista a entomolog Martin Konvička oblékal do arabských tradičních obleků a následně psal na svém facebooku, že namele muslimy do masokostní moučky. To byly zlaté časy, ale my nezapomínáme.
V posledních desetiletích jsme však byli svědky toho, že se do politiky člověk může dostat nejen populistickými hesly, ale i bizarními názory, kterým se můžeme z plných plic zasmát. Příkladem je například i dánský komik Jacob Haugaard, jenž v roce 1994 založil stranu s názvem Unie elementů svědomité lenosti. Ano, něco takového doopravdy existovalo a tento zakladatel strany dokonce ve volbách získal přes 20 tisíc hlasů, a stal se tak poslancem. Dokonce se mu podařilo prosadit jeden velmi nevšední zákon, který měl ve svém programu. Konkrétně se jednalo o zákon, jenž kachnám v parku zajistil větší množství chleba. Další zákony typu lepší počasí nebo hezčí vánoční dárky všem se mu bohužel prosadit nepodařilo.
V následující galerii vám představíme hned několik českých politických stran a hnutí, které dokázaly voliče zaujmout. Naštěstí ale ne takovým způsobem, aby je lidé zvolili do politických funkcí. Avšak přesto se nějaké výjimky našly. Vlastně jde o dost zásadní výjimky.
Tak co? Máte nyní chuť založit nové politické hnutí, které by například zakázalo koronavirus, slíbilo ošklivým mužům hezčí partnerky nebo přikazovalo restauratérům prodávat větší steaky? Sice s velkou pravděpodobností neuspějete, ale možná o vás jednou v budoucnu napíšeme článek.