Rudá rtěnka je symbol, byla a je ozdobou královen i nevěstek. Říká se, že výrazně rudé rty jsou znamením, že krev v těle ženy proudí tím správným způsobem, a není tedy pochyb o jejím mládí a plodnosti. Ne každé z nás byl tento dar – myslíme ty rty – daný, a tak jsme si začaly pomáhat samy. Touha ženského pokolení zvýraznit na sobě právě rty je odvěká a jednoduchá barevná tyčinka k nám prostě patří. Její historie je opravdu dlouhá – více než 5 000 let. Rudé rty jsou na dámách prostě sexy, když se to umí.
Kleopatra, ta se vyznala
Že se ženy toužily líbit, je pravda stará jako lidstvo samo. Za tímto účelem si obvykle zvýrazňovaly oči a právě rty. Za domovinu rtěnky, nebo spíš líčidla na rty, je považované město Ur, jež leželo nedaleko Babylonu. Rozdrtily se drahé kameny, které si ženy následně rozetřely na rty. To asi moc příjemné nebylo… A v údolí Indu používaly ženy pro aplikaci zejména rudou barvu.
Oblíbené bylo líčení rtů také ve starověkém Egyptě. Ženy, ale i muži, o sebe tenkrát dbali kolikrát mnohem víc než dnes. Egyptské krásky se nebály získávat fialovo-červenou barvu z jódu a bromu, což byla sice paráda, ale často to vedlo k závažným onemocněním, a tak se tehdejším předchůdcům dnešních rtěnek začalo říkat Polibek smrti. Rtěnka patřila i ke královně Kleopatře. Její rtěnka byla vyráběna z karmínových brouků. Aby se získala správná hmota, barvivo bylo smícháno s mravenčími vajíčky. O lesk se pak postaraly rybí šupiny. Oblíbená byla tenkrát i henna.
Rtěnka se prostě těšila a těší oblibě odpradávna. Určitě si vybavíte anglickou královnu Alžbětu I., kdy ideál ženské krásy 16. století vypadal tak, že dáma musela mít bílou pleť a rudé rty. I v tomto případě je ale rtěnka spojená se zdravotními trablemi. Tehdejší rtěnky obsahovaly olovnaté soli a otrava olovem tedy nebyla nic mimořádného. Někdy ženy dokonce kvůli touze po kráse umíraly. Zároveň si ale musíme připustit, že v historii byla i období, kdy nalíčené rty znamenaly nepočestnost a necudnost a staly se tak výsadou hereček, herců a také nevěstek. Roku 1770 dokonce došlo k tomu, že parlament v Anglii vydal zákon na zákaz používání rtěnek. Jeho součástí bylo i to, že pokud žena svede muže do manželství díky svému nalíčení, může být okamžitě souzena za čarodějnictví.
Symbol ženskosti a protestu
Touhu po kráse se ale zastavit nepovedlo ani největším usurpátorům. Ještě na konci 19. století se rtěnka stále nanášela štětečkem, ke zlomu došlo v roce 1884, kdy francouzská kosmetická firma Guerlain uvedla na trh první sériově vyráběné pevné rtěnky. Ty již byly podobné těm, které používáme dnes. Byly ale zabalené do hedvábného papíru. Obsahovaly jelení lůj, ricinový olej, včelí vosk. Avšak i ony stále ještě obsahovaly nezanedbatelné množství zdraví škodlivých látek.
K velkým změnám pak došlo na počátku minulého století, kdy se rtěnkou vyzdobily a za svá práva bojovaly sufražetky. Mít rtěnku v kabelce tehdy představovalo touhu po nezávislosti a také jistou formu ženského protestu. Svou službu také sehrál rozvoj kinematografie. Věděli jste, že v černobílých filmech si herečky malovaly pusy ne červeně, ale černě, protože červená by na plátně tolik nevynikla? Ve 30. letech pak časopis Vogue označil rtěnku jako „nejdůležitější kosmetický přípravek pro ženy“. Její obliba neklesá ani dnes, kdy jich je na trhu nepřeberné množství co do typu i odstínu.
Všechny odstíny červené
Jednoznačnou jedničkou ale zůstává právě rtěnka červená. Karmínová, purpurová, rubínová, malinová, nebo radši korálová či rumělka? To je jen základních pár odstínů, ze kterých se dá vybrat. A když se vybere dobře, tak opravdu nenajdete ženu, které by rudé rty neslušely. Stane se z ní okamžitě „žena vamp“.
Ví to i známé osobnosti. Prohlédněte si naši galerii, v níž najdete nejednu slavnou dámu, která kouzlu rudých rtů podlehla. A té dané krásce zase posléze podlehl nejeden muž.
Tak co, přesvědčili jsme vás, že je máloco tak svůdné, uhrančivé a ženské jako právě rudé rty? Dámy, zkuste to.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
