Je to právě dvanáct let, co před zraky celého světa proběhl ten nejlepší a nejelegantnější heist, jaký se kdy Čechům podařil. Ne, že by Češi nebyli zdatnými podvodníky a zloději, jenom už to není, co to bývalo. Legendární „prodej“ Karlštejnu Harrym Jelínkem byl téměř před sto lety a největší zloděje a podvodníky teď musíme bohužel dovážet ze Slovenska. Ale 4. dubna 2011 nám jeden veliký muž připomněl, co jsme vlastně za národ. Ukázal nám cestu. A nebyl to nikdo jiný... než prezident Václav Klaus.
Mezinárodní hit
4. duben je na Wikipedii označen jako Chilský incident Václava Klause, což je naprosto skvělé, protože to zní jako by Václava Klause unesli jihoameričtí povstalci a on se při útěku pomazaný blátem šestnáct dní plížil džunglí, vraždil partyzány a lovil jaguáry k jídlu. Pro veřejnost ale bylo to, co se stalo, skoro stejně významné.
Záznam toho, jak si Klaus pro sebe uzme protokolární pero obletěl svět. Nejdřív na to upozornila Nora Fridrichová v pořadu 168 hodin, klip se dostal na YouTube a během několika dní získal přes dva miliony zhlédnutí. Dneska má skoro čtyři miliony, mimochodem. Ale Češi nebyli jediní, kteří se mohli umlátit nad nejlepším heist filmem od prvních Dannyho parťáků, svět to viděl taky. Bylo to na CNN, mluvilo se o tom v talk shows, Jay Leno dokonce nechal pro svou Late Night udělat video, ve kterém je Václav Klaus pouze diverze k odvedení pozornosti a vedle něj chilský politik krade úplně všechno, co je na stole, včetně přišroubovaného mikrofonu.
Proč bylo to video tak populární? Protože Klaus je v něm naprosto excelentní, zvlášť, když se mu díváte do tváře. Nejdřív se na pero podívá, uznale pokývá hlavou, pak ho nenápadně strčí pod stůl, pravděpodobně strčí do druhé ruky, uschová v kapse kalhot a nakonec jako kouzelník, kterým bezesporu je, ukáže prázdné ruce. Voila!
To je vostuda
Samozřejmě je pravda, že ta protokolární pera po podpisu dokumentů zůstávají jejich držitelům, takže ta věc tak jako tak Kikinovi patřila. Upozorňovala na to česká média, upozorňovala na to zahraniční média a ze všeho nejvíc na to upozorňoval sám Klaus. Nakonec si kvůli tomu musel založit Institut Václava Klause, aby to říkal za něj. Jenže o to nejde. Když je ta propiska tvoje, tak se nemáš tvářit jako Arsene Lupin s diamantem v kapse, Václave.
Nebylo mu to nic platné, zakládaly se petice, lidé posílali na Hrad propisky, na Facebooku se volalo jak po prezidentově odvolání, tak po vyhlášení státního svátku. Česká televize se musela veřejně bránit, že ve 168 nikdy nikdo neřekl, že prezident pero ukradl. A od svého zvolení Miloš Zeman pokaždé, když něco podepisoval, poťouchle říkal: „Tu tužku vám tady přede všemi vracím.“
Z dlouhodobého hlediska jsou ale spolehlivější nejzábavnější lidé, kteří se na „Chilský incident“ nedokázali podívat s humorem. Pravděpodobně si je ještě pamatujete. Chytali se za hlavu a říkali věci jako: „Ježiš, to je ostuda. Taková mezinárodní ostuda! Už nikdy nesmíme připustit, aby byl náš prezident ve světě tak moc pro ostudu!“ Dovedete si představit, jak se musí tihle lidé cítit teď?
O skromné velkoleposti Václava Klause se můžete mimochodem přesvědčit i v našem článku s jeho nejlepšími citáty. Jak lépe uctít tohoto člověka v takhle významný den, že?
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
